Státní znak Německa

Symbol černé orlice na zlatém podkladu se vyskytuje již na mincích z 12. století a patří tak k nejstarším znakům na světě. Jako znak používali nejdříve jednohlavou orlici později dvouhlavého orla císaři Svaté říše římské a jako znak této říše zůstal orel až do jejího zániku v roce 1806. Stejné symboly použili pro svůj znak Habsburkové, jelikož dlouhou dobu byli císaři Svaté říše římské a po nich tento znak převzali (či podědili) s drobnými úpravami Lotrinkové resp. Habsbursko-Lotrinská dynastie a tento dvouhlavý orel se stal v roce 1804 znakem rakouského císařství. Když v roce 1806 zanikla Svatá říše římská národa německého a jejím nástupcem se v roce 1815 stal Německý spolek, tak se jeho znakem stala právě orel podobný tomu, jejž používala Svatá říše římská národa německého.

• Znaky Svaté říše římské
• 
  Původní vlajka Svaté říše římské a jejích císařů (800-1200)
• 
  Znak Svaté říše římské
• 
  Znak císaře Josefa II. (1765)
• 
  Znak Rakouského císařství, jenž byl vytvořen podle znaku Svaté říše římské

Když došlo v roce 1871 ke sjednocení Německa a vytvoření Německého císařství, stala se jednohlavá orlice oficiálním znakem Německa a je od té doby ve znaku neustále. Orlice však od té doby již nikdy neměla v pařátech panovnické insignie moci jako je meč, žezlo nebo říšské jablko. Od roku 1889 se státním znakem Německého císařství resp. Německé říše stala pouze orlice, jež nebyla součástí štítu a jež nesla na prsou znak Pruska na němž byl erb vládnoucí dynastie Hohenzollernů a kolem orlice byl obtočen Řád černé orlice a nad hlavou orlice byla císařská koruna (existující jen jako heraldický model), ale orlice jí neměla na hlavě ale nad ní. Německé císařství mělo ještě velký znak i když ten byl používán zřídka nebo spíše jako znak císaře. Od malého znaku se lišil tím, že orlice byla součástí klasického žlutého štítu nad kterým byla císařská koruna (heraldický model) a kolem tohoto štítu byl obtočen Řád černé orlice a na boku stáli dva štítonoši, tzv. bájní Heráklové neboli divý mužové kteří drželi korouhve, jenž jedna byla se znakem pruska (černá orlice) a se znakem Braniborska (červená orlice). Toto celé byl součástí (císař.) stanu, jenž byl (neobvykle) žlutý či zlatý s tinkturou černých orlic na jehož vrcholu byla další císařská koruna a korouhev s vlajkou Německého císařství.

• Znak Německého spolku, za revoluce roku 1848 a Severoněmeckého spolku
• 
  Znak Rakouského císařství, jenž byl předlohou pro znak Německého spolku
• 
  Znak Německého spolku
• 
  Navrhovaný znak Německého císařství za revoluce v r. 1848
• 
  Znak Severoněmeckého spolku (1867–1871)

Po vyhlášení Výmarské republiky v roce 1918 byly všechny části znaku připomínající monarchii odstraněny (císařská koruna, řád černé orlice a štít se znakem Pruska a Hohenzollernů) a orlice se jako státní znak opět vrátila na žlutý či zlatý štít. Po nástupu nacismu v roce 1933 se znakem stala opět orlice ovšem jednoduchá černá orlice, jež nesla hákový kříž. Na tradici znaku s orlicí navázalo v roce 1959 tzv. Západní Německo jenž přijal za svůj znak (graficky) jednoduchou orlici, ale pro Východní Německo byl v té době nepřijatelný, ale jako státní znak znovusjednoceného Německa se stejný znak s orlicí jaký používalo Západní Německo používá od 3. září 1990.

• Znaky sjednoceného Německa
• 
  Provisionální znak Německého císařství (r. 1871)
• 
  Státní znak Německého císařství (1871–1889)
• 
  Státní (malý) znak Německého císařství (1889–1918)
• 
  Velký státní znak Německého císařství resp. císaře (1889–1918)
• 
  Státní znak Výmarské republiky (1918–1933)
• 
  Státní znak za Třetí říše (1933–1945)
• 
  Současný státní znak (od 1990)
• 
  Verze znaku užívaná na služebních vlajkách
• 
  Standarta spolkového prezidenta

Státní znak NDR byl tvořen kruhovým červeným polem se žlutým kladivem a kružítkem. Kolem kruhu byl věnec zlatých pšeničných klasů, obtočených stuhou v německých národních barvách (černá, červená, žlutá). Kladivo symbolizuje dělníky, kružítko inteligenci, pšeničné klasy rolníky.

• 
  První verze (1950–1953)
• 
  Druhá verze (1953–1959)
• 
  Třetí verze (1959–1989)