Mezinárodní vody

Mezinárodní vody jsou vodní útvary, přes něž vedou mezinárodní hranice. Takovými útvary mohou být oceány, velké mořské ekosystémy, uzavřené a polouzavřené moře, ústí řek, řeky, jezera, podzemní vodní soustavy, mokřiny.[1]

Pásma mořských vod podle Úmluvy OSN o mořském právu.

Mezinárodní vody na mapě světa

Oceán, moře a vody mimo národní jurisdikce se nazývají volné moře (anglicky high seas, latinsky mare liberum),[2] případně volný oceán.[3] Rozprostírá se za hranicemi pobřežních (výsostných) vod. V 18. století to byly 3 (three-miles limit) a od 20. století již 12 námořních mil od základní čáry odlivu. Tyto vody i vzdušný prostor nad nimi jsou pod plnou svrchovaností pobřežního státu.[3] Další pás široký 12 námořních mil se nazývá přilehlá zóna (ve starších smlouvách označováno jako pásmo přilehlé). V tomto pásmu pobřežní státy vykonávají kontrolu cizích lodí nutnou k zabránění porušování svých předpisů.[3] Do vzdálenosti 200 námořních mil od základní pobřežní čáry zasahuje výlučná ekonomická zóna (Peru a Chile začaly uplatňovat roku 1947), ve které pobřežní stát vykonává svrchovaná práva týkající se průzkumu a využívání přírodních zdrojů.[3] Až do vzdálenosti 350 námořních mil od základní pobřežní čáry může zasahovat kontinentální šelf (jak jej definuje mořské právo, nikoli geologie), v němž pobřežní státy mohou svrchovaně využívat přírodních zdrojů ze dna moře.[3]

Kromě volného moře jsou za mezinárodní vody pokládány i mezinárodní řeky, které protékají více státy a na základě mezinárodní smlouvy jsou přístupné lodím smluvních států. Jde např. o Dunaj, Kongo, Niger, Odru nebo Rýn.