Slovenj Gradec

Slovinský Hradec nese svůj přídomek Slovinský v češtině, slovinštině i němčině, aby nedocházelo k záměně se Štýrským Hradcem v Rakousku. Štýrský Hradec je ve slovinštině oproti češtině nazýván jednoduše Gradec, tedy Hradec, z čehož je odvozen i německý název Graz. V němčině se k Hradci ve Slovinsku nepřipojuje Slowenisch, nýbrž se v tomto případě uchoval přídomek Windisch, což je původní staré německé označení pro Slovany, které se v němčině později vžilo zvláště pro Slovince. V současnosti je však adjektivum Wendisch archaické a v názvu Windischgrätz se tak jedná o specifický relikt.

Město leží 45 km západně od města Mariboru a 65 km severně od Lublaně, hlavního města Slovinska. Slovinský Hradec byl dřív součástí historického Štýrska. Dnes leží na území tzv. statistické oblasti slovinských Korutan, slovinsky Koroška.

První zmínka o Hradci pochází z roku 1091, kdy byl již součástí staré Štýrské marky. Později byl součástí i následného Štýrského vévodství a to až do roku 1918 do jeho zániku, kdy bylo Štýrsko rozděleno mezi Rakouskou republiku a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Slovinský Hradec byl také původním sídlem rodu Windischgrätzů, prvně zmíněných již roku 1220, z nějž o dalších šest století později vzešel i kníže Alfred Windischgrätz, polní maršál, který vedl potlačení bouří v Praze roku 1848.

V roce 1918, kdy se stal Slovinský Hradec součástí společného jihoslávského státu, byla převážná většina místního obyvatelstva germanofonní a Slovinský Hradec tak představoval poměrně významný ostrov němectví v jinak zcela homogenní slovinské oblasti. Německy tehdy mluvilo na 75 % a slovinsky 25 %. Nicméně obcovací řeč přímo nesouvisela s národností a mnoho rodin tak bylo smíšených, podobně jako v případě rodiny významného slovinskohradského rodáka Huga Wolfa. Po I. světové válce však část německy mluvícího obyvatelstva emigrovala do Rakouska a zůstalí obyvatelé byli podrobeni postupné slovenizaci.

Během II. světové války bylo město násilně připojeno k Nacistickému Německu, načež byl zahájen tvrdý proces germanizace podobně jako na dalších okupovaných územích. Neněmečtí obyvatelé byli tvrdě postiženi perzekucí, která v několika případech skončila smrtí. V okolí Slovinského Hradce operovaly místní partyzánské jednotky.

Po válce byla absolutní většina původního německy mluvícího obyvatelstva odsunuta do Rakouska, čímž Slovinský Hradec přišel nejenom o velkou část obyvatel, ale i staleté kulturní dědictví. Podobným kulturně-historický šokem prošla i mnohá města v Čechách a na Moravě.

V 50. letech byla zahájena vytrvalá industrializace a Slovinský Hradec se stal politickým a ekonomickým centrem slovinské části Korutan, regionu Koroška. Roku 1994 se pak Slovinský Hradec stal jedním z 11 slovinských měst, jež jsou zároveň občinou, tedy městem s vlastní správní jednotkou.

• Hugo Wolf, skladatel
• Katarina Srebotniková, vrcholová tenistka
• Tina Mazeová, olympijská šampionka

• Český Krumlov, Česko
• Vöcklabruck, Rakousko
• Hauzenberg, Bavorsko
• Gornji Milanovac, Srbsko
• Mjókó, Japonsko
• Morphou, Kypr