Perská mytologie

Nejvýznamějším božstvem je Ahura Mazda „Pán Moudrost“, středopersky Óhrmazd vrchovaně dobrý a moudrý, stvořitelem světa i lidí, který si volí Aša „Pravdivost“. Jeho protivníkem je Angra Mainju „špatné smýšlení“, středoperský Ahriman, který si namísto ašy „pravdy“ volí Drudž „Klamství“, stejně jako démoničtí daévové. Kromě Ahura Mazdy stojí na straně Pravdivosti také šest Ameša Spentů „Nesmrtelných Blahodárných“ a množství jazatů „uctíváníhodných“. K nejvýznamějším z dobrých božstev patří Mithra, bůh smluv a závazků, stád a patron válečníků, Anáhitá, bohyně plodnosti, vody, země a války, božský oheň Átar, válečník Verethragna, bůh větru Váju, bůh deště Tištrja a bůh posvátného nápoje Haoma.[5]

V dochovaných částech Avesty nenalezneme žádný systematický výklad o tom jak byl stvořen svět, takže většina známých informací pochází až z pozdějších, středoperských textů, především Bundahišnu a díla Vičitakihá-i Zátspram. Podle těchto textů sídlil na počátku Óhrmazd v čistém světle na výšinách, zatímco Ahriman hluboko v temnotách, a mezi těmito dvě bytostmi ležela prázdnota. Óhrmazd si byl vědom Ahrimanových nepřátelských úmyslů aby se připravil na nadcházející bitvu počal se stvořením věcí v duchovním (ménóg) stavu, která měla podobu jasného bílého ohně. V tomto stavu vydržel svět po tři tisíce let, během kterých Ahriman počal s tvořením svých daévů-démonů, kteří následně zaútočili světlou část světa. Óhrmazd nejdříve nabídl smír, ten byl však odmítnut, a nakonec se obě mocnosti domluvili že budou vést válku po devět či dvanáct tisíc let, přičemž bitevním polem jim bude svět.[6]

Touto smlouvou počal věk materiálního stvoření (bundahišn), kterému následoval věk smíšení (guméčišn) dobra a zla a tomu zase věk oddělení (vičárišn) zla od dobra, který má historickému času teprve následovat. Vyvrcholením dějin světa pak bude Frašgird, zarathuštrická apokalypsa. Věk materiálního stvoření trval tři tisíce let a začal tím že Óhrmazd recitoval modlitbu Ahunvar a předpověděl svému protivníkovi konečnou porážku. Samotné hmotné (gétíg) stvoření počal tím že sloužil „duchovní jasnu“ a následně vytvořil sedm fenoménů, z nichž každý svěřil do ochrany jednomu z Amahraspandů:[6]

• oblohu obklopující svět jako skořápka vejce chráněnou Šahrevarem
• vody v dolní části světa chráněné Hordádem
• zemi v podobě plochého disku na vodách chráněnou Spandármand
• rostlinu či strom chráněnou Amurdádem
• býka Gáv Í Évdáda chráněného Vahmanem
• Gajómarta, prvního člověka, chráněného samotným Óhrmazdem
• oheň prostupující vším stvořením chráněný Ardvahištou

Během tohoto věku bylo vše nepohyblivé a Slunce stálo nehnutně ve středu oblohy, ale nakonec se Ahrimanovi podařilo úspěšně napadnout oblohu, znečistit vody, udělat do země díru, nechat rostliny uschnout, zabít prvního býka i člověka a oheň poskvrnit kouřem. Nastal tak věk smíšení dobra a zla, což vedlo k velké temnotě, ale také k tomu že počal pohyb a Óhrmazdova stvoření se začala bránit. Ahrimam byl mezitím uvězněn na obloze a svět se počal opět stávat lepším. Vody proudili a očišťovali se tak a vzniklo nebeské jezero Fráchkard, země byla ukotvena kořeny hor, první déšť zase zemi rozdělil na sedm kontinentů. Počal se také rozvíjet rostlinný život a ze semena prvního býka vznikla zvířata. Z těla Gajómarta vzešli kovy a první lidský pár Mašja a Mašjánag. Oheň pak chránil spravedlivé a činil pohyb a život možným. Po třech tisících letech tohoto věku má být dosaženo oddělení zla od dobra a svět má směřovat k Frašgirdu.[6]

Tento výše popsaný kosmogonický a eschatologický mýtus je zjevně inspirován staršímu, avestánskými zdroji, kde lze nalézt například podobné řady jednotlivých stvoření a náznaky jakým božstvům byly dány pod ochranu. Z gáth, nejstarších zarathuštrických textů, pak lze vyčíst jen to že Ahura Mazda byl chápán jako jediný stvořitel světa a ze současného stavu světa byly obviňovány síly zla.[6]

Existují také alternativní podání o počátcích světa, například podle jednoho z rivájatů, umístil Óhrmazd veškeré části stvoření do lidského těla a pak je přivedl na svět z různých částí tohoto těla. To připomíná mýty o prvotním obrovi, jako je indický Puruša či severský Ymir, z jehož těla se zrodil svět. Podle jiných existoval na počátku bůh času Zurvan, který byl otcem Óhrmazda i Ahrimana, podání ze západního Íránu zase znala motiv že Óhrmazd nebyl schopen stvořit světlo a naučil se to až díky pomoci démona Máhmiho, který od Ahrimana vymámil tajemství že Óhrmazd může stvořit slunce a měsíc souloží se svojí matkou a sestrou.[6]