Sezemice (okres Pardubice)

Sezemice (německy:Sezemitz) jsou město v okrese Pardubice, ležící při řece Loučné zhruba 6 km severovýchodně od krajského města Pardubice. Žije zde přibližně 4 100[1] obyvatel.

Sezemice
Obecní dům v Sezemicích
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0532 575640
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíPardubice
Okres (LAU 1)Pardubice (CZ0532)
Kraj (NUTS 3)Pardubický (CZ053)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°4′0″ s. š., 15°51′10″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel4 062 (2022)[1]
Rozloha22,15 km²
Nadmořská výška225 m n. m.
PSČ533 04
Počet domů1 318 (2021)[2]
Počet částí obce7
Počet k. ú.7
Počet ZSJ9
Kontakt
Adresa městského úřaduHusovo nám. č. p. 790,
533 04 Sezemice
[email protected]
StarostaMartin Staněk
Oficiální web: www.sezemice.cz
Sezemice
Další údaje
Kód obce575640
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Oblast Sezemic byla osídlena už před naším letopočtem. První písemná zmínka pochází z roku 1227, kdy šlechtic Kojata z Gněvina Mostu, rodem Hrabišic, odkázal ve své závěti ves Sezemice spolu s dalšími třemi statky cisterciáckému klášteru v Sedlci u Kutné Hory. Jak dlouho Sezemice existovaly před tímto letopočtem a kdo Sezemice založil, zůstává zastřeno tajemstvím. Ve druhé polovině 13. století byl založen panenský cisterciácký klášter Sezemice. Už roku 1421 byl ale vypálen husity. Na rozdíl od místního kostela Nejsvětější Trojice, klášter už obnoven nebyl. Po zničení kláštera přešly Sezemice do majetku pánů Kunětické Hory. Po husitských válkách se Sezemicím nevedlo dobře, dokud panství nekoupili Pernštejnové. V letech 1491–1559 byly Sezemice v majetku Pernštejnů (Vilém 1491–1521, Vojtěch 1521–1534). Od nové vrchnosti získaly řadu privilegií, měly vlastní samosprávu a dokonce i školu písemně doloženou v roce 1494. V té době již měly Sezemice výsady trhů a jarmarků a vybírání cla. Měly již i svůj městský znak. V letech 1534–1548 vlastnil Sezemice Jan z Pernštejna, zvaný „Bohatý“. Čtvrtým a zároveň posledním majitelem Sezemic z rodiny Pernštejnů byl Janův syn Jaroslav.

Ten roku 1560 prodal celé panství pardubické a kunětickohorské svému věřiteli rytíři Janu Kapounovi ze Svojkova. Následujícího roku prodal Jan Kapoun celé panství pardubické pozdějšímu císaři Maxmiliánovi II., k rukám komory české. Tím se Sezemice staly majetkem rakouských císařů, v jejichž vlastnictví zůstaly jako součást pardubického panství až do roku 1863. Městem se Sezemice staly r. 1834. Přestože se město nestalo za světových válek bojištěm, mnoho z jeho obyvatel padlo. V té první zahynulo 88 mužů v řadách rakousko-uherské armády nebo v legiích. Z války se vrátilo 35 sezemických občanů v uniformách československých legií, ustavených v Rusku, Francii a Itálii. Ve druhé světové válce bylo za odbojovou činnost nebo z rasových důvodů popraveno či umučeno ve fašistických věznicích a koncentračních táborech 25 občanů ze Sezemic.

Symboly města

Znak města tvoří stříbrný štít se třemi červenými kosmými pruhy. Nad štítem je zlatá královská koruna. Původ ani časové vymezení udělení znaku Sezemicím není možné s úplnou jistotou uvést, avšak s největší pravděpodobností dané tři pruhy značí tři řeky, které protékají územím. Jedná se o Labe, Loučnou a Lodrantku. Korunka značí informaci, že Sezemice byly královským městem.

Prapor má město od roku 2002. Rada města Sezemic na svém zasedání 28. března 2001 doporučila návrh podoby městského praporu, který byl schválen na zasedání zastupitelstva města 10. července téhož roku. Ústředním motivem praporu se stal starobylý znak města Sezemic.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Sezemicích (okres Pardubice).
  • Původně gotický kostel Nejsvětější Trojice
  • Dřevěná osmiboká zvonice ze 16. století v sousedství kostela
  • Pseudogotická kaple sv. Josefa od Fr. Schmoranze z roku 1854 v jižní části města, na křižovatce směr Veská
  • Hřbitovní kaple Panny Marie z roku 1902 na návrší ve východní části města
  • Pomník padlým ve světových válkách ve svahu pod hřbitovem
  • Empírová Stará radnice z roku 1833 na Husově náměstí, v jejím sousedství moderní Nová radnice
  • Pomník kpt. Alfréda Bartoše, velitele paraskupiny Silver A u Nové radnice (2007)
  • Pomník Karla Bezdíčka,[3] prvního praporečníka české setniny Nazdar ve Francii. Pomník stojí u autobusové zastávky pošta ve směru na Rokytno.[4]
  • Socha Sv. Jana Nepomuckého (1753) a pomník Jana Husa na náměstí
  • Dům čp. 92 se štítem ve stylu selského baroka na náměstí
  • Cihelno-betonový akvadukt („Velký akvadukt“) se dvěma mostními oblouky původně z roku 1892, mimoúrovňové křížení Mlýnského náhonu a Zadní Lodrantky jihovýchodně od města. V roce 2009 byl opraven.
  • Malý akvadukt, který se nachází přibližně 1 km jižně od Velkého. Byl vybudován v roce 1898, aby sváděl odpad zvaný Barevna.

Pověsti

Podle zdejších zvonů v Pardubicích předpovídali počasí – když je totiž bylo slyšet až do Pardubic, znamenalo to, že bude brzy pršet.

Sezemice dnes

Starostou je Martin Staněk. Ve městě je pošta, nová radnice, mateřská a základní škola, ordinace praktického, dětského, zubního a ženského lékaře a několik restauračních zařízení.

Město patří, spolu s dalšími 9 obcemi, do Svazku obcí Loučná. Městem prochází řeka Loučná. Ze Sezemic pochází rychlostní kanoista Martin Doktor, který má v nedaleké Lukovně (protéká jí řeka Labe) svůj klub. K Sezemicím dále patří Dražkov, Kladina, Lukovna, Počaply, Velké Koloděje a Veská.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. KUČERA, Martin. Biografický slovník [online]. Historický ústav AV ČR [cit. 2020-02-07]. Heslo Karel Bezdíček. Dostupné online.
  4. Evžen Báchor, Ing. František Jedlička. Pomník Karel Bezdíček [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-02-07]. Dostupné online.

Literatura

  • ROSŮLEK, Fr. K. Pověsti a báje z Pardubicka. Pardubice: 1932.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.