Satelitní gliová buňka

Satelitní gliové buňky se nacházejí v periferní nervové soustavě, obklopují těla neuronálních buněk v gangliích. [2] Konkrétně pak v smyslových[1], sympatických a parasympatických gangliích.[4] Jako tělo satelitní buňky je označována oblast obsahující jedno poměrně velké buněčné jádro. Toto tělo se směrem do stran rozšiřuje a formuje tak perineurální procesy. Oblast obsahující jádro má největší objem cytoplazmy, což dělá pouzdro silnějším.[4] Toto pouzdro může být také silnější, pokud je více satelitních buněk vrstveno nad sebou. [9] I přes svůj plochý tvar obsahují satelitní buňky všechny běžné buněčné organely nutné pro vznik buněčných produktů a udržování homeostázy. Plazmatická membrána je velmi tenká a nepříliš hustá[10], což souvisí s adhezními molekulami[11], receptory pro neurotransmitery a další molekuly[10], a iontovými kanály (zejména draslíku). [12] V každé individuální satelitní buňce je drsné endoplazmatické retikulum[13] i hladké endoplazmatické retikulum, ovšem hladké je mnohem méně časté. Golgiho aparát a centrioly se nejčastěji nalézají blízko buněčného jádra, na druhou stranu, mitochondrie jsou rozmístěné v cytoplasmě spolu s organelami zajišťujícími autofagii a další formy katabolické degradace, jako lysosomy, peroxisomy a lipofuscinová granula. [10] Mikrotubuly i intermediální filamenta můžeme vidět v celé cytoplasmě, nejčastěji leží paralelně s pouzdrem satelitní buňky. Tato vlákna se nacházejí ve větších koncentracích na místě, kde axon opouští tělo neuronu a na počáteční části axonu satelitní buňky sympatického ganglia. [10] V některých satelitních buňkách senzorických ganglií byla objevená jednotlivá brva zasahující z vnějšku z buněčného povrchu blízko jádra do extracelulárního prostoru hlubokého zářezu v plasmatické membráně.[14] Nicméně, tato brva má pouze 9 párů periferních mikrotubulů a postrádá pár axiálních mikrotubulů, což dělá vlastní strukturu velmi podobnou brvám neuronů, Schwannovým buňkám a astrocytům centrální nervové soustavy.[10]

Ohledně fyziologické role satelitních buněk probíhá v současnosti stále výzkum, avšak aktuální teorie předpokládají významnou roli v kontrole mikroprostředí sympatických ganglií. Byla pozorována možnost regulace difuze molekul skrze membránu buňky satelitními buňkami, neboť neuron téměř celý obklopují. [4] Dále bylo dokázáno, že fluorescenční proteiny aplikované do cervikálních ganglionů za účelem obejití oběhového systému se nenacházejí na povrchu neuronu, což naznačuje možnost satelitních buněk regulovat extracelulární prostor individuálního neuronu. [15] Probíhají i spekulace, že satelitní buňky v autonomních gangliích mají podobnou roli jako hematoencefalická bariéra mozku, tedy jako funkční bariéra pro velké molekuly. [16] Role satelitních buněk jako regulátoru neuronálního mikroprostředí je dále charakterizována elektrickými vlastnostmi, které jsou velmi podobné astrocytům, [17] přičemž homologní role satelitních buněk v sympatických gangliích je "vyšetřována" na základě dobře prostudované role astrocytů v kontrole mikroprostředí mozku. Mikroprostředí senzorických ganglií je kontrolováno vychytáváním látek specializovanými transportery nesoucími neurotransmitery do buněk při spojení s Na⁻ a Cl⁻. [18] Dále byly v satelitních buňkách nalezeny transportery glutamátu a gama-aminomáselné kyseliny, [19] přičemž se zdá, že hrají roli v kontrole složení extracelulárního prostoru ganglia. Enzym glutamin syntetáza, který katalyzuje přeměnu glutamátu na glutamin, se v satelitních buňkách nalézá ve velkém množství, plus satelitní buňky obsahují glutamátu příbuzné enzymy glutamát dehydrogenázy a pyruvát karboxylázy, mohou tedy zásobovat neurony nejen glutaminem, ale i malátem a laktátem [20]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Satellite glial cell na anglické Wikipedii.