Nicolas Sarkozy

• 1983 – stal se starostou města Neuilly-sur-Seine jako jeden z nejmladší starostů (28 let) v historii Francie pro města nad 50 tisíc obyvatel.
• 1988 – získal poslanecký mandát.
• 1993–1995 – ministr financí (rozpočtu) a vládní mluvčí ve vládě Edouarda Balladura.
• 2002–2004 – ministr vnitra ve vládě Jean-Pierra Raffarina.
• 2004 – ministr hospodářství ve vládě Jean-Pierra Raffarina.
• 2005–2007 (26. března) – ministr vnitra ve vládě Dominiqua de Villepin – demise z důvodu nadcházející prezidentské kampaně.
• 2007 (6. května) – ve druhém kole prezidentských voleb porazil kandidátku francouzské Socialistické strany Ségolène Royalovou – obdržel 53,06 % hlasů.
• 2012 (6. května) – ve druhém kole prezidentských voleb podlehl kandidátovi francouzské Socialistické strany Françoisi Hollandovi – obdržel 48,3 % hlasů a oznámil svůj odchod z politiky.[3]

• 18. května 2007 jmenoval vládu pod vedením premiéra Françoise Fillona.

Francouzská vláda byla v průběhu Sarkozyho prezidentství několikrát obměněna. François Fillon však zůstal premiérem po celou dobu, tedy až do porážky Sarkozyho ve druhém kole prezidentských voleb 6. května 2012 a poté do nastoupení nové vlády, kterou jmenoval Sarkozyho nástupce v prezidentském úřadě François Hollande. Nicolas Sarkozy narazil při svém působení jako francouzský prezident na řadu vnitropolitických a také zahraničně-politických problémů, které se mu nepodařilo zcela úspěšně vyřešit. Velké potíže mu způsobila evropská měnová a hospodářská krize, kterou se snažil zvládnout společně s kancléřkou Spolkové republiky Německo Angelou Merkelovou.

Dne 19. března 2018 byl Sarkozy vzat do policejní vazby a byl v Nanterre blízko Paříže na základě procedury zvané mise en examen vyslýchán kvůli podezření z přijetí ilegálních peněžních darů z Libye na volební účely v letech 2006-2007.[4][5] Sarkozy byl tehdy francouzským ministrem vnitra a kandidoval v prezidentských volbách 2007. Po 48 hodinách byl z vazby propuštěn, zůstal však pod policejním dohledem.

Sarkozy se v policejní vazbě nacházel již podruhé. První výslech byl svého času v záležitosti peněžních darů od mezitím zemřelé majitelky kosmetické firmy L’Oréal, miliardářky Liliane Bettencourt.[6] Aféra v roce 2018 se týkala podezření, že Sarkozy financoval svůj volební boj v letech 2006/2007 zčásti pomocí peněz obdržených tajnými cestami od libyjského diktátora Muammara Kaddáfího,[6] a to ve výši až 50 milionů eur. Pokud se by se tehdy podezření prokázalo, mohlo být podle německého listu Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) vrženo zcela jiné světlo na francouzsko-britskou vojenskou operaci proti Libyi v roce 2011, která de facto rozhodla tamější občanskou válku ve prospěch povstalců. Podle deníku FAZ totiž vznikla otázka, zda Sarkozy nepostupoval proti Kaddáfímu proto tak rozhodně, aby se zbavil nepohodlného svědka. V kruzích NATO panoval tehdy velký údiv, že účelem prováděných leteckých náletů nebyla pouze „ochrana civilního obyvatelstva“, ale rovnou změna režimu. Rusko, které v Radě bezpečnosti OSN tuto vojenskou operaci nezablokovalo svým vetem, se cítilo francouzsko-britským postupem podvedeno.[6]

21. března 2018 bylo proti Sarkozymu v této kauze vzneseno formální obvinění před vyšetřujícím soudcem (tzv. mise en examen).[7] Jak napsaly švýcarské noviny Neue Zürcher Zeitung, Sarkozymu se během výslechu nepodařilo vyšetřovací orgány přesvědčit o své nevině ve třech jemu k tíži kladeným případům korupčního jednání. Podle francouzského trestního práva není mise en examen ještě soudní obžalobou, ale zahájení tohoto formálního vyšetřování je možné jen tehdy, když existují velmi vážné a vzájemně souhlasící informace, že obviněný mohl tento čin nebo tyto činy pravděpodobně spáchat.[8]

Podle zprávy francouzského liberálního listu Le Monde ze dne 29. března 2018, citované např. na internetové stránce deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, se Sarkozy podle rozhodnutí vyšetřujících soudců pravděpodobně musel zodpovídat před soudem v doposud nedořešeném případě, který souvisí s onou „libyjskou aférou“. Jedná se o podezření, že se pokoušel podplatit vysoce postaveného státního zástupce, aby mu v této záležitosti poskytl informace. Zatěžovaly jej záznamy odposlechů, kterými policie sledovala telefonáty mezi ním a jeho advokátem. Proti rozhodnutí vyšetřujících soudců zavést soudní řízení s ním mohl Sarkozy podat dovolání.[9]

Dne 1. března 2021 byl Sarkozy odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 3 let, proti kterému podal odvolání, takže právní moc rozsudku byla odložena.[10] 30. září 2021 byl odsouzen v odlišné kauze, týkající se porušení předpisů o financování kampaně během prezidentských voleb v roce 2012, k jednomu roku domácího vězení. Také proti tomuto rozsudku se hodlá odvolat.[11]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolas Sarkozy na Wikimedia Commons
• Osoba Nicolas Sarkozy ve Wikicitátech
• Galerie Nicolas Sarkozy na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nicolas Sarkozy
• sarkozy.fr - osobní stránka
• Článek o Nicolasi Sarkozym na Britských listech