Salvador Allende

Roku 1933 spoluzaložil Socialistickou stranu Chile. Roku 1937 byl zvolen do kongresu. V témže roce byl mezi 76 zákonodárci, kteří poslali Adolfu Hitlerovi telegram odsuzující jeho perzekuce Židů. Mezi lety 1945 až 1970 působil v senátu, přičemž od roku 1966 vykonával funkci jeho předsedy. Z této pozice v roce 1968 odsoudil sovětskou invazi do Československa.[17]

Manifestace na podporu Salvadora Allendeho v roce 1964

Salvador Allende se roku 1970 rozhodl počtvrté kandidovat na prezidenta a byl podporován většinou levicových stran v Chile. Do volební kampaně se zapojily i ostatní státy USA i SSSR. Spojené státy podporovaly pravicového kandidáta Jorge Alesandriho, ale CIA přecenila jeho naději na vítězství. Prezident Richard Nixon mimo jiné prohlásil, že to v případě Allendeho vítězství „nechá ekonomiku [Chile] pocítit“ z obav předtím, že se ze země stane „druhá Kuba“.[18] Bál se, že by Spojené státy ztratily svou politickou i ekonomickou sféru vlivu, pokud by se se Chile vydalo cestou socialismu.[19] Allende ve volbách těsně vyhrál, hlavně díky podpoře chudých vrstev. Podle zveřejněných dokumentů proto vydal Nixon ještě před jeho formálním jmenováním příkaz Allendeho svrhnout, a to v rámci projektu FUBELT.[18][20]

Politicky Allende směřoval ke spolupráci s Kubou (diplomatické vztahy navázány v roce 1971) a Sovětským svazem, který skrze kontakty KGB financoval chilskou levici, jeho prezidentskou kampaň a následně finančně podporoval i jeho vládu.[21] Allende mimo to spolupráci s KGB potvrdil (trvala od roku 1961 pod přezdívkou Leader) a podle archivu člena KGB Vasilije Mitrochina byl veden jako „spolupracovník“ a byl na jejich výplatní listině.[22][23] Podle profesora historie a politických věd z univerzity v Arizoně a jeho kolegů by však měly být informace uvedené Vasilijem Mitrochinem přijaty s určitou skepsí.[24]

Po svém zvolení zahájil rozsáhlou sociální politiku. Allendeho snahou bylo zbavit zemi ekonomické závislosti na Spojených státech. Znárodnil proto těžbu přírodních zdrojů a zahraniční koncerny (měděné doly, banky) a započal reformu zdravotnictví a školství, které chtěl udělal dostupné pro všechny.[25] Pokračoval taky ve znárodnění zemědělské půdy a velkostatků, jejichž přerozdělování započalo již za předchozí vlády Eduarda Frei Montalvy. Vláda také stanovila ceny nájmů a dalších důležitých lidských potřeb. Těmito kroky Allende následoval jak typicky socialistickou politiku 70. let, tak tradiční jihoamerickou politiku poptávky.[26] Tato stimulace poptávky skrze státní výdaje vedla v prvním roce jeho vlády k růstu průměrné mzdy a hrubého domácího produktu (o 9 %).[27][28]

Negativními dopady jeho ekonomických reforem byl vzrůst nezaměstnanosti, nedostatek některých produktů jako zboží a potraviny, který vyústil k posílení černého trhu. Nejzávažnějším makroekonomickým problémem byl ale rapidní růst inflace. Ta činila 29 % rok před Allendeho zvolením a 160 % koncem roku 1972.[29] Na ekonomické problémy země měl značný vliv hospodářský bojkot Chile ze strany USA a západní Evropy, které na Chile uvalili obchodní embargo,[30] stejně tak jako rozsáhlé nepokoje a podvratné akce CIA s cílem destabilizovat zemi a připravit si podhoubí pro chystaný vojenský puč.[31] Kvůli této nejistotě se zastavily soukromé investice v zemi. Vláda nadále nebyla schopná stimulovat ekonomiku a země se propadla do ekonomické krize.

Reálné mzdy v Chile v letech 1967 až 1977. Oranžové čáry označují začátek a konec Allendeho prezidentství[32]

V zemi se v reakci na Allendeho politiku rozhořely protesty farmářů, kteří nesouhlasili s redistribucí půdy, která upřednostňovala kolektivy před soukromými vlastníky. Jejich protestní okupace farem vyústila v nedostatečné zásobování obchodů potravinami, které musely být v roce 1972 dováženy z cizích zemí. Řada studentů a dělníků na podzim 1972 započala protestní stávku, kterou chtěli vynutit změnu ekonomické politiky. Rozhořely se také násilné nepokoje v ulicích. Allende na to reagoval vyhlášením nouzového stavu, na což radikální pravicové skupiny odpověděly terorem a sabotážstvím. Celkově se během nouzového stavu uskutečnilo na 600 teroristických^[zdroj?] útoků směřovaných na železnice, mosty, elektrické vedení a další objekty státní infrastruktury.

Počátkem roku 1973 se v Chile konaly parlamentní volby. V těch nezvítězila Allendeho strana Unidad Popular, která obdržela 44 %, ale nedosáhla většiny.[25] Posílily pravicové strany, které však i s hlasy křesťanských demokratů, kteří předtím podporovali levici, neměli potřebné dvě třetiny na Allendeho sezazení. V zemi se rozhořely další protesty a s nimi 29. června i první pokus o vojenský puč, který byl tvrdě potlačen částí armády stále loajální vládě. Během toho se v hlavním městě Santiagu konaly rozsáhlé manifestace, kterých se zúčastnilo na 700 tisíc lidí – část na podporu prezidenta, část na podporu opozice. Podle svědků měl Allende v úmyslu 11. září vyhlásit referendum o svém setrvání ve funkci, což už nicméně nestihl, kvůli úspěšnému vojenskému puči.[33] Někteří historici jeho snahu o vyvolání referenda rozporují.

Salvador Allende na sovětské známce

Dne 11. září 1973 bylo prezidentu v půl sedmé ráno oznámeno, že se proti němu vzbouřil přístav ve Valparaíso, největší v zemi, a požadoval jeho rezignaci. Allende proto zavolal vrchnímu veliteli Augosto Pinochetovi, který mu telefon nezvedal. Pinochet totiž mezitím chystal obléhání prezidentského paláce, ve kterém Allende se svou rodinou a spolupracovníky přebýval. Výjimku představoval Orlando Letelier, ministr obrany, který byl už předtím zajat pučisty.[34]

V osm hodin ráno přednesli pučisté, kteří si sami říkali vojenská vláda, prohlášení v rádiu. V něm Allenda vyzývali k rezignaci, v jejímž případě by byl údajně i s rodinou převezen do jiné země. Ten to rezolutně odmítl. Jako výsledek toho začali pučisté pod vedením Augosto Pinocheta ze vzduchu bombardovat prezidentský palác. Ve dvě odpoledne následně armáda vkročila do paláce.[34] V této bezvýchodné situaci se Allende rozhodl spáchat sebevraždu.[35] Spekulace ale rovněž tvrdí, že byl zastřelen,[36] přestože exhumace a následné vyšetřování nařízené chilským soudem v roce 2011 za dohledu mezinárodních odborníků potvrdilo variantu sebevraždy.[37] Státní pohřeb na jeho počest se konal až po pádu Pinochetova režimu.

Vojenský puč byl finančně podporován ze strany CIA.[35] Zpráva o chystaném převratu se těsně před jeho uskutečněním dostala k východoněmecké Stasi, která ji ihned poslala prezidentu Allendemu. Informace se k němu však nestihla dostat včas.[38]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Salvador Allende na německé Wikipedii a Salvador Allende na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Salvador Allende na Wikimedia Commons
• Galerie Salvador Allende na Wikimedia Commons
• Osoba Salvador Allende ve Wikicitátech
• (španělsky) Fundación y Museo de la Solidaridad Salvador Allende
• (španělsky) Chilská stránka o Salvadoru Allendem
• (česky) Poslední projev Salvadora Allendeho
• (česky) Pořad Českého rozhlasu Plus Vojenský převrat v Chile a 3197 mrtvých (obsahuje archivní rozhlasové nahrávky z roku 1973 včetně Allendeho hlasu
• (anglicky) Kritika osoby Salvadora Allendeho

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Salvador Allende