Salické právo

Salické právo také Salický zákon(ík) či Sálský zákon, latinsky Lex Salica nebo Pactus legis Salicae je zákoník, který byl sepsán v letech 507–511 na příkaz merovejského krále Chlodvíka I. a je tak jedním z nejstarších dochovaných zákoníků. Pojmenován je podle kmene sálských Franků (německy Salfranken, Salier aj.), jelikož to byl soupis franského zvykového práva. Vzhledem k tomu, že právní zvyklosti Franků nebyly ještě příliš ovlivněny římským právem, představuje tento zákoník dobový pramen pro poznání sociálních a hospodářských poměrů u Franků v době vzniku franské říše. Lex Salica kodifikuje starší germánskou zvykovou právní tradici, původně předávanou ústně.

Chlodvík I. diktuje Lex Salicu

Pro evropské dějiny je důležité, že podle salického práva se následnictví předává výhradně v mužské linii a pozůstalost se dělí mezi syny zůstavitele rovným dílem. Postupně se jako následnický systém ustálilo salické právo v té podobě, že nejstarší syn má přednost před mladším, starší linie před mladší a ženy mají právo na přenesení dědictví, tj. že dědičky rodu mohou, pokud jsou jeho posledními členkami, přenést dědictví na potomky mužského pohlaví.

V současnosti je salické právo jako nástupnický systém používáno v Lichtenštejnsku, Japonsku a Jordánsku.

V minulosti bylo následnickým řádem v těchto zemích: Albánie, Francie, Itálie, Korea, Rumunsko, Království Jugoslávie a Německé císařství (a zároveň v Prusku). Především pak ve velké části Německa, resp. Svaté říše římské. Z tohoto důvodu se Marie Terezie po vymření Habsburků v mužské linii jako žena nemohla stát císařovnou. Pragmatická sankce nebyla ve Svaté říši římské uznána. Císařem se stal až její manžel František Lotrinský. Spolu založili habsbursko-lotrinskou dynastii. Po smrti Františka Lotrinského se císařem stal jejich syn Josef II.

Tzv. polo-salické právo (agnatická primogenitura)

Tzv. polo-salické právo nebo agnatická primogenitura je dědický řád, pocházející z agnatického následnictví, z něhož pochází i seniorát. Přednost má prvorozený, starší linie před mladšími liniemi a všichni mužští členové rodu před ženami. To znamená, že ženy mohou na trůn nastoupit pouze v případě, že již není žádný vládyschopný mužský člen rodu, ale následnicí ženy jsou opět nejbližší mužští příbuzní, resp. mužští potomci. De facto jde o primogenituru s vyloučením žen, pokud má rod mužské členy. Díky částečnému vyloučení žen a tím i podobnosti se salickým právem je někdy tento následnický systém nazýván jako polo-salické právo.

V současnosti se polo-salické právo používá pro následnictví v Lucembursku.

V minulosti bylo polo-salické právo určující pro následnictví v zemích jako Rakousko (později Rakousko-Uhersko), Bavorsko, Hannoversko, Württembersko, Rusko, Sasko, Toskánsko, a Království obojí Sicílie.

Jestliže však měla nastoupit na trůn žena, nemusela nutně být nejstarší dědičkou rodu podle primogenitury, ale nejbližší pokrevní příbuznou posledního mužského panovníka z dynastie. Příklady jsou Marie Terezie (její právo na trůn bylo potvrzeno pragmatickou sankcí a jejím vítězstvím ve Válkách o rakouské dědictví) nebo ruská velkokněžna Marie Vladimirovna nebo carevna Kateřina II. Veliká. Dánský král Kristián IX. při cestě na trůn také využil agnatické primogenitury, jelikož jeho žena Luisa Hesenská byla v pořadí na trůn blíže než on, ale nemohla na trůn usednout.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.