Salechard

Město Salechard (rusky Салеха́рд) je centrem Jamalo-něneckého autonomního okruhu. Leží v jeho západní části. Počtem obyvatel i průmyslovým významem ho ale překonávají jiná města regionu - Novyj Urengoj, Nojabrsk a Nadym. Žije zde přibližně 49 tisíc[2] obyvatel.

Salechard
Салехард

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice66°32′ s. š., 66°38′ v. d.
Časové pásmoUTC+5[1]
StátRusko Rusko
Federální okruhUralský
Autonomní okruhJamalo-něnecký

Jamalo-něnecký autonomní okruh na mapě Ruska
Salechard
Město na mapě Jamalo-něneckého autonomního okruhu
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha28 km²
Počet obyvatel48 507 (2017)[2]
Hustota zalidnění1518 obyv./km²
Správa
Vznik1595
Oficiální webwww.salekhard.org
Telefonní předvolba34922
PSČ629000
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

Salechard je považován za jediné město na světě, kterým přímo prochází severní polární kruh, tuto skutečnost připomíná monument.[3] Město se nachází 2436 km od Moskvy na pravém břehu řeky Poluj, nedaleko od jeho ústí do Obu. 16 km od Salechardu je město a zároveň nejbližší železniční stanice Labytnangi.

Podnebí

Salechard má drsné subpolární klima. Průměrná teplota v lednu je -23 °C, v červenci 14 °C. Za rok spadne přibližně 450 - 500 mm srážek. Až 200 dní v roce je město pod sněhem.

Dějiny

Původní obyvatelé oblasti jsou Něnci. Město bylo ale založeno kozáky v roce 1595 jako pevnost na řece Ob.[4] Obdorská pevnost se neustále rozrůstala, až se z ní v 17. století stalo regulérní město. Původní název Obdorsk (Обдорск), odvozený od slova Ob, se používal do roku 1933. Dnešní pojmenování pochází z něneckého "Сале-Харн", což lze přeložit jako "osada na mysu".

V carském i sovětském období byl tehdejší Obdorsk oblíbeným deportačním cílem. V carském období to bylo nejsevernější místo, kam se posílalo do vyhnanství. Říkalo se, že dál na sever už nebylo kam posílat.[4]

V letech 1947 - 1953 se mezi Salechardem a Igarkou stavěla železnice - tzv. Mrtvá trať. Na stavbě se podle odhadů podílelo až 100 000 lidí, většinou vězňů z přilehlých gulagů. Po Stalinově smrti se projekt prohlásil za zbytečný a veškeré práce se zastavily. V oblasti se tedy stále nachází zrezivělé lokomotivy, vagóny, koleje či nástroje. V současné době se na místě bývalé stavby staví silnice.

Kultura

V roce 1902 Irinarch Šimanovskij, šlechtic, kněz a učitel, založil Obdorské muzeum, kde se nachází expozice věnované původním obyvatelům a také zmrzlé mládě mamuta. Mládě se jmenuje Ljuba a zemřela před 40 000 lety. Byla nalezena pastevci sobů v permafrostu.[5][6]

Ve městě se nachází také mešita či zrestaurovaná lokomotiva[7], která slouží jako památník vězňům, kteří zde v polovině 20. století stavěli železnici.

V roce 2022 se začalo s výstavbou pomníku objevitelů Velké severní expedice, kteří používali v letech 1734 až 1737 Salechard jako zimoviště. Pomník ve formě majáku na kopci bude slavnostně otevřen v průběhu roku 2022 k 285. výročí otevření cesty mezi Obem a Jenisejí.[8]

Partnerská města

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Салехард na ruské Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
  2. Dostupné online. [cit. 2017-07-31]
  3. Polar Circle (Salekhard) - 2022 All You Need to Know BEFORE You Go (with Photos). Tripadvisor [online]. [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
  4. METĚLSKIJ, Georgij. Na Jamalu končí země. 1. vyd. Praha: NPL - Nakladatelství politické literatury, 1963. 236 s. S. 13.
  5. Shemanovskiy Yamal-Nenets District Museum and Exhibition Complex (Salekhard) - 2022 All You Need to Know BEFORE You Go (with Photos). Tripadvisor [online]. [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
  6. METĚLSKIJ, Georgij. Na Jamalu končí země. 1. vyd. Praha: NPL - Nakladatelství politické literatury, 1963. 236 s. S. 16–17.
  7. Steam Locomotive Em 711-26 Memorial, Salekhard. Tripadvisor [online]. [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
  8. Памятник первопроходцам Арктики откроют в Салехарде. goarctic.ru [online]. [cit. 2022-01-08]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.