Labytnangi

Labytnangi je asi třicetitisícové město v ruském Jamalo-něneckém autonomním okruhu. Nachází se na levém břehu řeky Ob.

Labytnangi
Лабытна́нги

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice66°39′ s. š., 66°24′ v. d.
Nadmořská výška10 m n. m.
StátRusko Rusko
Federální okruhUralský
Autonomní okruhJamalo-něnecký

Jamalo-něnecký autonomní okruh na mapě Ruska
Labytnangi
Město na mapě Jamalo-něneckého autonomního okruhu
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha22 km²
Počet obyvatel26 211 (2019)[1]
Hustota zalidnění1 191,4 obyv./km²
Správa
Vznik1868
Oficiální weblbt.yanao.ru
Telefonní předvolba34992
PSČ629400
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Etymologie

Kočovní Chantové kdysi narazili na území budoucího města na nevelký modřínový lesík, zvedající se nad tundrou. Postavili zde své čumy a tábořiště nazvali Labytnagi - Sedm modřínů. Chantové věří, že číslo sedm má magickou moc, proto ho často používají ve svých názvech, mytologii a folklóru.[2]

Historie

První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1868.[2] Status města získalo v roce 1975.

Labytnangi je konečnou stanicí železnice, která odtud pokračuje do evropské části Ruska, do Vorkuty. Železnice byla vybudována vězni gulagů počátkem 50. let jako první část velkého projektu, díky němuž měly vlaky začít jezdit až do sibiřské Igarky ležící na řece Jenisej. Projekt, při jehož realizaci zahynuly tisíce vězňů, podporoval Josif Stalin; po jeho smrti byl ukončen.

Sem, do trestanecké kolonie Lední Medvěd (rus. Белый медведь), byl v květnu 2018 převezen z věznice v Kopějsku (Čeljabinská oblast) ukrajinský režisér Oleh Sencov.

Odkazy

Reference
  1. Dostupné online.
  2. METĚLSKIJ, Georgij. Na Jamalu končí země. 1. vyd. Praha: NPL - Nakladatelství politické literatury, 1963. 236 s. S. 10.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.