Sídliště Moravské Předměstí

• okrsek 1 - SZ zakončení Benešovy třídy; z větší části nerealizována zástavba severně od Třebše; poblíž zastávka MHD U Dvora; odpovídá menší části ZSJ Moravské Předměstí III

• okrsek 2 - Z část Benešovy třídy navazující na zástavbu Třebše; Poliklinika III a nerealizované kino s osvětovým domem; zastávky MHD Benešova a Velkopopovická; odpovídá většině ZSJ Moravské Předměstí III a VII

• okrsek 3 - SV část Benešovy třídy; severně od ulice Jana Masaryka; sociální dům pro seniory Harmonie I.; zastávky MHD Masarykova na pomezí s okrskem 4, dále zastávky Moravské Předměstí I a Hotel Garni na Brněnské ulici; odpovídá ZSJ Moravské Předměstí II

• okrsek 4 - V část Benešovy třídy; jižně od ulice Jana Masaryka, severně od Palachovy a západně od Brněnské; ZŠ Mandysova; pošta HK 12; zastávky MHD Benešova, Masarykova, Futurum a Na Brně; odpovídá přibližně ZSJ Moravské Předměstí I

• okrsek 5 - JV část sídliště; ústřední ulicí je Milady Horákové, jižně od ulice Palachova; konečná MHD spolu s obchodním střediskem Pod Strání; ZŠ Milady Horákové; pošta HK 6; na pomezí s okrskem 4 se dále nachází zastávka MHD Palachova, směrem k Novému Hradci zastávka Zvonička a východně od okrsku zastávka Na Plachtě; odpovídá přibližně ZSJ Moravské Předměstí IV a VI

• okrsek 6 - JZ část sídliště; ústřední ulicí je Štefánikova, napojující se na Zborovskou; konečná MHD Podzámčí; obchodní středisko Hvězda; ZŠ Štefánikova; pošta HK 11; na pomezí s okrskem 2 zastávka MHD Štefánikova; odpovídá přibližně ZSJ Moravské Předměstí V

Hlavním motivem a páteří celého sídliště je monumentální třída (třída Edvarda Beneše, dříve Marxova), která na jednu stranu směřuje k městskému centru, na druhé straně přechází do parku a dále do příměstské krajiny[14] (Krajina tak z druhého pohledu proniká do sídliště[15]). Navazuje na tradici radiálních městských bulvárů z meziválečného období (Gočárovu a Pospíšilovu třídu). Třída měla soustředit občanskou a obchodní vybavenost nejen pro sídliště, ale celou oblast jižní část Hradce Králové a navazujících lokalit.[16]

Třída Edvarda Beneše protíná sídliště a rozděluje jej na dvě části, jinými slovy odděluje a zároveň propojuje okrsky 1, 2 na západě a 3, 4 na východě. Největší sídlištní celky však tvoří okrsky 5 a 6 na jihu. Uprostřed délky hlavní třídy bylo navrženo nákupní středisko, Dům obuvi, textilu a oděvů (tříposchoďový), Dům služeb, správní a kulturní středisko.

Třída Edvarda Beneše byla vybudována jako čtyřproudá se zeleným pruhem o šířce 6 metrů uprostřed, umožňující pohled na věže v historickém centru města. Prostor pro pěší byl vyřešen mimoúrovňově tak, aby byla pěší a automobilová doprava vertikálně oddělena[10]. Hlavní chodník byl vybudován na obou stranách ulice, a to o šířce 6,1 m. Na jižním kraji třídy a uprostřed jsou oba chodníky propojeny mimoúrovňovými podchody s prodejnami na jedné straně podchodu.[2]

Štefánikova ulice

Původním plánem bylo, že hlavní třídu obklopí terasovité domy, které by postupně klesaly až k pěšímu prostoru (parteru). Tento návrh se nakonec nedočkal realizace.[17] Třídu nakonec obklopují dvanácti až šestnáctipodlažní budovy[5], zpravidla však třináctipodlažní. Jsou postaveny z konstrukční soustavy T06B s celostěnovým pláštěm. Na schodišťové haly a lodžie s atypickým zábradlím byly instalovány závěsné kovoplastové závěsy ZUKOV.[10] Kvůli zmírnění kontrastu bulváru a a vysokých budov byly vybudovány alespoň loubí s menšími obchodními jednotkami a také čtyři nízké objekty občanské vybavenosti s většími obchody.[17]

Bytové domy byly vybudovány jako polyfunkční, tedy tak, že v prvním nadzemní podlaží (v přízemí) byly umístěny sklepy pro bytové jednotky, místnosti pro kola a kočárky, sklady prodejen, příslušenství sociálního zařízení, schodiště a vstup do hospodářské části a vstup do klidové části s klepadly, hřištěm a prostory na sušení prádla. V této úrovni byla také vybudována obslužná komunikace. V druhém nadzemním podlaží byly umístěny prodejny a jejich zázemí (obchodní jednotky), haly s poštovními schránkami a vstup do bytové části domu (schodiště, výtahy, prostory pro kočárky). Toto podlaží bylo napojeno na pěší chodník, vyvýšený nad terénem vozovky. Do třetích až třináctých podlaží umístili architekti byty, všechny s balkony (lodžiemi).[2]

Realizace hlavní třídy, tedy třídy Edvarda Beneše, s 3000 byty byla započata v roce 1980 s tím, že se v roce 1982 počítalo s jejím dokončením v roce 1987.[2]

Hlavní třídu měl směrem k centru uzavírat Interhotel. K jeho výstavbě došlo jen v omezené podobě a s malometrážními byty.[17]

ZŠ Milady Horákové

Správní středisko mělo sloužit až 64 tisícům obyvatel. Mělo získat podobu šestnáctipodlažní budovy s poštou, veřejnou bezpečností (pasovým oddělením), Čedokem či bufetem. Páté až patnácté podlaží bylo vybudováno pro kancelářské účely. Dům služeb získal podobu jen dvoupodlažního objektu s restaurací, bufetem, kuchyní, sklady, klubovnami, holičstvím, kadeřnictvím a fotoateliérem.[2]

V centru okrsku 5 byl postaven Dům potravin, Dům služeb, obvodní zdravotní středisko a konečná zastávka MHD. V rámci centra služeb okrsku 6 byly vybudovány kryté kolonádní koridory a vytvořeno atrium. Centrum 2 mělo vzniknout jako areál obsahující kino, gymnázium, osvětový dům a polikliniku. Centrum 3 zahrnulo obchodní dům, dům s malometrážními byty pro důchodce, hotel a snack-bar.[2]

U brněnské výpadové silnice byla navržena stání a garáže o kapacitě 2000 automobilů.[2]

ZŠ Mandysova

• ZŠ Milady Horákové – Dostavěna v roce 1977 v ulici s tehdejším názvem Salvadora Allendeho. V navštěvuje ji cca 700 žáků. Na druhém stupni se každý rok otevírá třída s rozšířenou výukou matematiky, informatiky a chemie.
• ZŠ Štefánikova – Otevřena byla v roce 1983. Ulice původně nesla název Engelsova.
• ZŠ Mandysova – Uvedena do provozu 1. září 1984. Areál tvoří tři pavilony. Třetí pavilon je zčásti pronajatý. Od 1. září 2006 je využíván mateřskou školkou.

Na základě požadavku Svazu invalidů byl vydělen jeden z bytových družstevních domů pro potřeby tělesně postižených. Ve své době se jednalo o velmi ojedinělou stavbu. Vznikla v letech 1973 až 1979 (projekt 1973–1975, realizace 1976–1979). Autory stavby byli Zdeněk Vašata a Alexander Pur ze Stavoprojektu, generálním dodavatelem Pozemní stavby, n. p., Hradec Králové. Celková dispozice objektu je stejná jako v ostatních okolních domech, liší se však vnitřní dispozice bytů.[18]