Ruská prozatímní vláda

Ruská prozatímní vláda byl přechodný správní orgán, který řídil Rusko roku 1917 po odstoupení cara Mikuláše II. až do nástupu bolševiků k moci.

Ruská prozatímní vláda
Временное правительство России
←  1917  →

vlajka
znak
Hymna: Rabočaja Marseljeza
geografie

Mapa Ruska pod kontrolou prozatímní vlády a jí nárokovaných území
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
státní útvary a území
předcházející:
Ruské impérium
 následující:
Ruská republika

Počáteční formace

Když car odstoupil, dvě soupeřící instituce, Duma a Petrohradský sovět soupeřily o vládu. Car Mikuláš II. odstoupil 15. března a jako svého nástupce jmenoval svého bratra Michaila. Ten však titul cara následující den odmítl a předal vládu Prozatímní vládě.

Počáteční složení Prozatímní vlády:

Georgij Lvov
Funkce Jméno Strana
Premiér a ministr vnitraGeorgij LvovKadet
Ministr zahraničíPavel MiljukovKadet
Ministr válkyAlexandr GučkovOkťabrista
Ministr dopravyNikolaj NěkrasovKadet
Ministr průmyslu a obchoduAlexandr KonovalovPokrokář
Ministr spravedlnostiAlexandr KerenskijEser
Ministr financíMichail TěreščenkoBezpartijní
Ministr školstvíAndrej ManujlovKadet
Ministr zemědělstvíAndrej ŠingarevKadet
Oberprokurátor nejsvětějšího synoduVladimir LvovPokrokář

Dubnová krize a první koaliční vláda

Dne 18. dubna slíbil ministr zahraničí Pavel Miljukov pokračování války "až do úplného vítězství". Následovaly masivní demonstrace pracovníků a vojáků, kteří byli bojem vyčerpaní. Demonstranti požadovali Miljukovovu rezignaci. Generál Lavr Kornilov chtěl nepokoje potlačit, Georgij Lvov však jakékoli násilí odmítl.

Prozatímní vláda nakonec přijala rezignaci Miljukova a Gučkova a k vládě bylo připojeno několik nových ministerstev.

Složení první koaliční vlády:

Pavel Miljukov
Funkce Jméno Strana
Premiér a ministr vnitraGeorgij LvovKadet
Ministr zahraničíMichail TěreščenkoBezpartijní
Ministr válkyAlexandr KerenskijEser
Ministr dopravyNikolaj NěkrasovKadet
Ministr průmyslu a obchoduAlexandr KonovalovPokrokář
Ministr spravedlnostiPavel PerevezevEser
Ministr financíAndrej ŠingarevKadet
Ministr školstvíAndrej ManujlovKadet
Ministr zemědělstvíViktor ČernovEser
Ministr pracovní sílyMatvej SkobelevMenševik
Ministr stravyAlexej PešechnovNárodní socialista
Ministr pošty a telegrafůIraklij CereteliMenševik
Oberprokurátor nejsvětějšího synoduVladimir LvovPokrokář

Červencová krize a druhá koaliční vláda

Červencová krize trvala 16. až 20. července, kdy se vojáci a tovární dělníci i dělnice vzbouřili proti prozatímní vládě. Z této revolty byli dlouho obviňováni bolševici, jejich vůdce Vladimir Lenin se tak musel skrývat.

Krize nakonec vyvrcholila odstoupením Georgije Lvova z postu premiéra. Jeho nástupce se stal ministr války Alexandr Kerenskij.

Druhá koalice:

Alexandr Kerenskij
Funkce Jméno Strana
Premiér a ministr válkyAlexandr KerenskijEser
Náměstek premiéra a ministr financíNikolaj NěkrasovKadet
Ministr vnitraNikolaj AvksentjevEser
Ministr dopravyPjotr JurenevKadet
Ministr průmyslu a obchoduSergej ProkopovičBezpartijní
Ministr spravedlnostiAlexandr ZarudnijNárodní socialista
Ministr financíAndrej ŠingarevKadet
Ministr školstvíSergej OldenburgKadet
Ministr zemědělstvíViktor ČernovEser
Ministr pracovní sílyMatvej SkobelevMenševik
Ministr jídlaAlexej PešechnovNárodní socialista
Ministr zdravotnictvíIvan JefremovPokrokář
Ministr pošty a telegrafůAlexej NikitinMenševik
Oberprokurátor nejsvětějšího synoduVladimir LvovPokrokář

Třetí koalice:

Viktor Černov
Funkce Jméno Strana
Premiér a ministr válkyAlexandr KerenskijEser
Náměstek premiéra a ministr průmyslu a obchoduAlexandr KonovalovBezpartijní
Ministr vnitra a pošty a telegrafůAlexej NikitinMenševik
Ministr zahraničíMichail TěreščenkoBezpartijní
Ministr válkyAlexandr VerchovskijBezpartijní
Ministr námořnictvaDmitrij VerderevskijBezpartijní
Ministr spravedlnostiPavel MaljantovičMenševik
Ministr financíMichail BernackijBezpartijní
Ministr dopravyAlexandr LiverovskijBezpartijní
Ministr školstvíSergej SalazkinBezpartijní
Ministr zemědělstvíSemjon MaslovEser
Ministr pracovní sílyKuzma GvozdevMenševik
Ministr jídlaSergej ProkopovičBezpartijní
Ministr zdravotnictvíNikolaj KiškinKadet
Ministr pošty a telegrafůAlexej NikitinMenševik
Ministr náboženstvíAnton KartaševKadet
Vladimir Antonov-Ovsejenko

Kornilovův puč

Generál Kornilov byl přesvědčen, že prozatímní vláda musí být reorganizována. V září prohlásil, že Kerenskij ho pověřil úkolem obnovit pořádek v Petrohradu a reorganizovat vládu. Kerenskij v tom viděl pokus o puč a Kornilova propustil. Po zhroucení puče byl Kornilov zatčen a uvězněn v Bychově.

Říjnová revoluce

Jelikož žádná vláda nebyla schopna ukončit válku, získávali bolševici čím dál větší podporu veřejnosti. Jedním z nejpopulárnějších se kromě Lenina stal Lev Trockij, který se k bolševikům připojil v létě.

Revoluce začala 7. listopadu, což je 25. října dle starého, pravoslavného kalendáře - odtud označení říjnová. Tehdy nechal bolševik Vladimir Antonov-Ovsejenko vystřelit z křižníku Aurora salvu slepých nábojů. To byl signál pro Rudé gardy, které vtrhly do Zimního paláce. Kerenskij mezitím uprchl z města. Revolucí skončila úloha Prozatímní vlády, jejíž členové byli zatčeni.[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russian Provisional Government na anglické Wikipedii.

  1. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 30–32.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.