Turkana

Na jižním konci jezera se nachází činná sopka Teleki. V období sucha, kdy okolní teploty vystupují až k 50 °C se tudy ženou prudké větry, které doslova vysušují hladinu, a tak je výpar vody v tomto období mohutný. Hladina jezera v tomto období prudce klesá. Objevuje se bahnité dno, zbarvené oxidy železa, jež zarůstá bažinou vegetací.

Na jezeře jsou tři sopečné ostrovy. Jsou pojmenované podle své geografické polohy (North, Central a South). Prostřední ostrov (Central Island) je aktivní sopkou, z níž pravidelně stoupá pára.

Do jezera ústí velká etiopská řeka Omo se stálým tokem (asi 1/6 vody celoročního srážkového průměru) a asi 30 dalších vysychajících řek (např. Terkuell, Kerio aj.). Řeka Omo se vlévá do jezera takzvanou výplňovou deltou tvořenou mnoha rozvětvenými rameny, jež zcela zanášejí mělký okraj jezera svými plaveninami. Hlavně v období dešťů řeka zanáší plavený materiál do vzdálenosti až 5 km na jezeře. Dnešní jezero Turkana trpí chronickým nedostatkem vody. Zhruba před 9 500 lety ležela hladiny jezera asi 75 m nad dnešním normálem. V těchto dobách také odtékala voda na západním pobřeží říčním údolím Turkwel do Bílého Nilu.

U jezera žije několik stovek příslušníků domorodého kmene El Molo. Na jezeře je rozvinut rybolov.

Díky poměrně malé hloubce je jezero teplé a neobyčejně životodárné. Žije zde množství ryb (přibližně 40 druhů), drobných vodních živočichů, obrovské množství ptáků, tisíce krokodýlů (nejpočetnější kolonie na světě), hroši.

Jezero bylo objeveno v roce 1888 maďarským cestovatelem S. Telekim a rakouským cestovatelem L. von Höhnelem. Bylo pojmenováno na počest rakouského korunního prince „Rudolfovo“. V r. 1975 bylo přejmenováno na Turkana.

Pobřežní oblasti kolem celého jezera jsou známé díky početným nálezům lidských předků, zástupců rodu Australopithecus i Homo. Mezi známější nálezy patří pozůstatky prehistorického člověka, který byl podle místa nálezu označen jako Homo rudolfensis (stáří zhruba 2 miliony let), dále unikátní kostra druhu Homo erectus, známá pod přezdívkou Turkana boy nebo 3,5 milionu let stará lebka hominida, pojmenovaného Kenyanthropus platyops. Z východního i západního břehu jezera pochází ostatky nejstaršího známého australopitéka Australopithecus anamensis, ale i nejmladšího zástupce Australopithecus (Paranthropus) boisei. Výzkumy v této oblasti se proslavil zejména paleoantropolog Richard Leakey, který o nálezech napsal i knihu „People of the Lake“ (v češtině Lidé od jezera, 1984).