Rudolf Rejhon

Po získání základního vzdělání absolvoval dvouletou obchodní školu a stal se obchodním příručím. Roku 1937 odešel na vojnu a poté až do roku 1946 pracoval jako mzdový účetní a vedoucí úředník ve firmě Jaromíra Středy, pekárny a velkoobchod s mlýnskými výrobky a minerálními oleji v Kutné Hoře. V roce 1945 vstoupil do ČSL, od roku 1946 byl okresním tajemníkem ČSL v Kolíně. Krátce před únorem 1948 odešel ze strany, ale ihned po převratu se do ní vrátil. V letech 1948-1949 zastával post okresního tajemníka strany v Kutné Hoře. V letech 1949-1950 byl zástupcem krajského tajemníka ČSL, od 1. prosince 1950 do konce srpna 1968 působil coby krajský tajemník ČSL v Pražském (později Středočeském) kraji. Stranu zastupoval taky jako tajemník v Ústředním výboru Národní fronty České socialistické republiky (1969).[3]

Ve volbách roku 1964 byl zvolen za ČSL do Národního shromáždění ČSSR za Středočeský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[4][5]

K roku 1968 se profesně zmiňuje coby tajemník Ústředního výboru Národní fronty z obvodu Vlašim.[6] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se zapojil aktivně do provádění normalizace. V dubnu 1970 ohlásil, že ÚV Národní fronty pozastavil činnost rehabilitační komise při Svazu protifašistických bojovníků.[7]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Vlašim). Mandát obhájil ve volbách roku 1971 a ve Federálním shromáždění setrval do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1976.[8][9]

Po roce 1976 odešel z veřejného života a žil jako důchodce v Praze. Byl nositelem vyznamenání Za vynikající práci.[3]