Národní fronta Čechů a Slováků

Národní fronta Čechů a Slováků bylo sdružení politických stran (později byly do něj přijaty i další organizace), které bylo založeno za účelem převzetí řízení státu po druhé světové válce. V podstatě se jednalo o nejdéle fungující politickou koalici na území Československa.

Národní fronta Čechů a Slováků
ZkratkaNF
Datum založeníbřezen 1945
Datum rozpuštění7. února 1990
SídloÚstřední výbor NF, Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Ustanovení Národní fronty se datuje od moskevských porad v březnu 1945 při jednání o Košickém vládním programu. Již tehdy se tam ukázalo, že se Benešova exilová vláda neprosadí. Od začátku měla v Národní frontě značný vliv Komunistická strana Československa, která ji využila k usnadnění převzetí moci. Svou moc definitivně posílila 4./5. dubna 1945, kdy se prosadila vůči londýnskému Prozatímnímu státnímu zřízení a dohodla se i na vyhlášení Košického vládního programu. Jejím předsedou byl Zdeněk Fierlinger (ČSSD) (viz První vláda Zdeňka Fierlingera) od 5. dubna 1945 do 6. listopadu 1945, kdy ji nahradila druhá Fierlingerova vláda.

Národní fronta Čechů a Slováků

Národní fronta Čechů a Slováků (1945-1948)

Systém Národní fronty umožňoval kandidovat do voleb v roce 1946 pouze stranám sdruženým v této organizaci. Po volbách, které vyhrála KSČ, byly všechny strany Národní fronty přizvány k podílu na moci (tj. neexistovala žádná povolená opoziční strana).

Obrozená Národní fronta Čechů a Slováků (1948-1990)
Volební agitace politických stran národní fronty na českém území z roku 1946 (zleva symboly komunistů, lidovců, sociálních demokratů a národních socialistů)
Znak obrozené Národní fronty Čechů a Slováků po únoru 1948
Hlavní úkoly z návrhu volebního programu Národní fronty v hlavním městě Praze 1986–1990

Po únorovém puči 1948 se Národní fronta fakticky stala politickým instrumentem absolutní moci KSČ. Národní fronta byla tzv. obrozena od vedení demokratických stran, která poté působila v exilu. ČSSD byla sloučena s KSČ, ostatní strany byly zbaveny své původní úlohy – staly se pouhými přisluhovači KSČ. Do Národní fronty byly začleněny všechny veřejně působící společenské organizace. Do voleb vstupovala tzv. Jednotná kandidátka Národní fronty – NF jmenovala do každého volebního obvodu jednoho svého kandidáta, kterého pak voliči ve volbách mohl buď potvrdit, nebo odmítnout (tato možnost volby však byla čistě teoretická, v praxi byli kandidáti vždy drtivou většinou hlasů schváleni). Teoreticky se o nominaci do voleb mohl v každém obvodě ucházet libovolný počet osob, z nichž by pak daná územní organizace NF vybrala v primárních volbách konečného kandidáta. K tomu však po roce 1948 v žádném obvodě ani jednou nedošlo, navržen a formálně schválen byl vždy jen jeden kandidát, jehož příslušnost k jedné ze složek NF závisela na předem dohodnutém klíči, přičemž výraznou početní převahu měli členové KSČ a KSS (členy těchto stran byli navíc i mnozí kandidáti, navržení jinými komponenty NF, například odbory či profesními zájmovými svazy). Pouze kandidát NF se mohl ucházet o mandát v zastupitelských sborech na všech úrovních státního aparátu (rozdíl mezi státní správou a samosprávou neexistoval).

Zákon č. 113/1967 Sb. měl umožnit volit ve volebních obvodech 4–8 poslanců. Tento systém však nebyl nikdy použit.

NF ukončila činnost 7. února 1990.

Seznam složek Národní fronty ČSSR (1973–1990)

Seznam složek Národní fronty České socialistické republiky

Seznam složek Národní fronty Slovenské socialistické republiky

Předsedové Národní fronty

Literatura
  • KAPLAN, Karel. Národní fronta 1948 - 1960. Praha: Academia, 2012. 912 s. ISBN 978-80-200-2074-1.
  • Program prvé domácí vlády republiky, vlády Národní fronty Čechů a Slováků. Praha: Ministerstvo informací, 1945. 48 s.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.