Rtišovice (zámek)

Předchůdcem zámku bývala tvrz zmiňovaná v písemných pramenech poprvé v době okolo roku 1491.[2] Nejspíše už od čtrnáctého století na ní sídlili příslušníci zemanského rodu, který užíval přídomek „ze Rtišovic“. Patřili k němu bratři Zdeněk a Hron připomínaní v letech 1369 a 1376. Jiným členem rodu byl Ivan ze Rtišovic, který roku 1398 daroval mšeckému kostelu nějaký plat. Na začátku patnáctého století došlo k rozdělení statku, jehož část vlastnil Bořivoj ze Svinař uváděný v letech 1407 až 1437. Druhý díl patřil Petříkovi ze Rtišovic, který stál na začátku husitských válek v roce 1420 na straně katolíků, a třetí část statku držel v roce 1436 Jindřich Mléčko. K dalším majitelům patřil roku 1447 Jan Pinta ze Rtišovic z rodu Bukovanských z Bukovan, uvedený o pět let později mezi služebníky pánů z Rožmberka,[3] a v roce 1465 Bohuslav a Kryštof ze Rtišovic.[2]

Okolo roku 1491 prodal Bohuslav z Němčic rtišovickou tvrz s příslušenstvím Joštu Fremdárovi z Pruku. Po něm statek převzali synové Kašpar a Jan, který si nechal Rtišovice se dvorem a tvrzí roku 1548 zapsat do desk zemských. Jeho nástupcem byl Adam (roku 1587), kterého přežila vdova Mariana Fremdárová z Malovic se dvěma dcerami a synem Janem. Jan se stal posledním příslušníkem rodu Fremdárů z Pruku ve Rtišovicích, protože v roce 1626 Rtišovice a Solenice prodal Jindřichu Hlaváčovi z Vojenic. Od něj statek roku 1644 koupil Jindřich Byn z Bynova a v roce 1663 jej postoupil svému synovi Jindřichovi. Na oplátku od něj dostal polovinu Zbenic. Rudolf Byn z Bynova, snad Jindřichův syn, prodal Rtišovice roku 1691 své matce Dorotě Bynové z Výškova. Od ní je o tři roky později koupil Karel Maxmilián Lažanský z Bukové, který tvrz využíval jako zastávku a místo odpočinku při svých cestách z Prahy do Bratronic. Dohodnutou cenu však nezaplatil, a krátce po jeho smrti v roce 1696 tvrz koupil pražský konvent u svatého Jiljí.[3]

Další majitelé Rtišovic se často střídali. Jedním z nich byl Jan Netvorský z Březí, který na místě zchátralé tvrze založil barokní zámek. Dobu výstavby datuje letopočet 1738 na portále.[2] Kolem roku 1846 zámek do nynější podoby přestavil svobodný pán z Puteany.[4] Zřídil zde cukrovar, lihovar a pivovar. V roce 1864 koupil dvůr se zámkem hrabě Clam Martinic a po něm jej vlastnil továrník Hernych.[5] Po znárodnění v roce 1948 sloužil potřebám státního statku.[2] V roce 1958 byl prohlášen kulturní památkou. V druhé. polovině 20. století došlo k destrukci částí stavby.[6]

V současnosti (2022) je zámek v soukromém vlastnictví a postupně probíhá jeho rekonstrukce.

Původní tvrz bývala koncem sedmnáctého století převážně dřevěná (zděné byly pouze dva pokoje) a zchátralá. Nahradil ji jednopatrový zámek s obdélným půdorysem a valbovou střechou, z níž vybíhá drobná vížka. Nad vstupním portálem se nachází štít s bočními vyzdívkami, před kterým stávaly sochy svatého Václava a svatého Vojtěcha z pálené hlíny. V přízemí budovy se dochovaly valené klenby, zatímco stropy pokojů v prvním patře jsou rovné. Ve východním křídle se nachází kaple svatého Jana Nepomuckého upravená roku 1877.[2]

Hlavní zámecká budova stojí na jižní straně obdélného hospodářského dvora. Protější stranu tvoří dlouhá budova, která sloužila jako stáje a stodola. Na její východní straně je vjezd do dvora a za ním pokračuje budova chlévů s půdorysem ve tvaru písmena L. Východní křídlo zahrnuje obytné prostory s kaplí. Na kapli navazuje průjezd na náves a zřícenina bývalého pivovaru. Západní stranu nádvoří uzavírá patrová sýpka. K jižní a západní straně dvora přiléhá zámecký park.[6]