Rostislav Křivánek

Až do svých osmnácti let žije v rodném Děčíně, kde studuje gymnázium a po celé studium stojí v čele děčínské pobočky Hudební mládeže. Tady také debutuje v oblasti dramatické literatury prvotinou Chopin v Děčíně, kterou se spolužáky nastuduje pro Městskou knihovnu Děčín. V letech 1978–1982 studuje na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze obor Organizace a řízení divadel a kulturních zařízení. Po absolutoriu se stává provozním ředitelem divadelní scény DAMU Disk. Tady začíná spolupracovat s tehdejším studentem režie Zbyňkem Srbou, pro kterého autorsky upravuje hru Carlo Gozziho Král jelenem a píše pro ni texty písní. Jejich zhudebnění se ujímá čerstvý absolvent práv JUDr. Vladimír Franz. Roku 1985 tak začíná plodná spolupráce Rostislava Křivánka s Vladimírem Franzem, která trvá dodnes. K textu hry se s režisérem Srbou a hudebníkem Franzem později vracejí ještě v roce 1992, kdy Krále jelenem inscenují v pražském divadle ABC.

Z Disku Křivánek odchází v roce 1986 do svobodného povolání, aby s většinou absolventského ročníku DAMU, který odchází do angažmá v mosteckém divadle, spolupracoval jako dramaturg na dnes již legendárních inscenacích Filozofská historie a Cirkus Humberto (režie opět Zbyněk Srba, hudba opět Vladimír Franz). Zároveň pro soubor píše hru Masopust, kterou se ale nepodaří realizovat. Vedle toho objíždí česká divadla a kulturní zařízení s agenturní verzí Králem jelenem jako zvukař, osvětlovač i herec. Do tohoto období patří i jeho kabaretní féerie Bedekr aneb Pozdvižení ve zdviži (1989; opět s Franzovou hudbou), kterou i režíruje.

V roce 1987 nastupuje jako reportér do kulturního časopisu pro mládež Pionýr. Když se o dva roky později změní společenská situace, stává se šéfredaktorem časopisu, jehož název se mění na FILIP (=Film-Literatura-Písničky). Pro neshody s vedením vydavatelství Mladá Fronta odchází pak s celou redakcí počátkem roku 1991 do soukromého vydavatelství Prostor, kde časopis pokračuje pod názvem FILIP pro -náctileté. V tomto období Křivánek zároveň režíruje Sartrovu hru S vyloučením veřejnosti v pražském Divadle v Řeznické (1990).

V roce 1993 Křivánek odchází z redakce a začíná působit v hudebním vydavatelství POPRON, nejprve jako label manager Warner Music a později jako umělecký ředitel celého vydavatelství. V té době píše se svým kolegou z POPRONu, Vladimírem Krocem, dvě biografické knihy – Pavol Habera In flagranti (1992) a Wanastowi Vjecy Divnoknížka (1993).

Výrazným zlomem je rok 1997, kdy Křivánek odchází pracovat do oblasti reklamní komunikace. Nastupuje jako copywriter do agentury BBK, aby se tu po půl roce stal kreativním ředitelem a v této funkci setrval i po fúzi agentury s nadnárodní reklamní firmou Ogilvy&Mather, a to až do roku 2008, kdy opět odchází do svobodného povolání, v němž setrvává.

Postupně se začíná zaměřovat na oblast turistického ruchu, píše knihy (Českosaské Švýcarsko – turistický portrét; Tři příběhy – tři fenomény města Dubí; Příběh hrdého města Jirkova; Krupka – cesta časem; Brána do Čech očima slavných; Krásy Brány do Čech), průvodce (Českosaské Švýcarsko pro rodiny s dětmi; Lužické a Žitavské hory – neobjevený klenot pohraničí) a časopisy s výhradním autorstvím textů (Zážitky v Českosaském Švýcarsku; Cestovní deník; Brána), zakládá a píše facebookový časopis Krása, kam se podíváš – Toulky s Rosťou Křivánkem, do nějž pořizuje i fotografie. Píše také brožury pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism (Barokní Česko všemi smysly; Česko, země strhujících příběhů; Cestujte za příběhy v Česku; Lázně v České republice; Průvodce po barokním Česku; Města, brány do regionů; Průvodce českým stoletím; Cestujte za příběhy a mnohé další.

Od konce 90. let 20. stol. je aktivní i jako dramatik. V roce 1999 má v Městském divadle ve Zlíně premiéru jeho hra Júdit a o rok později pak v Západočeském divadle v Chebu hra Rút – obě v režii Věry Herajtové. V Chebu je v režii Zdeňka Bartoše inscenován i jeho muzikál pro děti Stvoření světa, který se v příhraničí hraje také v německé verzi. Se souborem Šrapnel Křivánek režíruje v Žižkovském divadle hru Daniela Bartka a Tomáše Belka Smrad z Elsinoru a zahraje si tu i roli Polonia. Na stejném jevišti se hraje i další inscenace Šrapnelu, dílo Tomáše Belka Tělocvikář, opět v režii a za herecké účasti Křivánka. Uvedení se dočkávají i Křivánkovy hříčky pro nejmenší Beruščina detektivní kancelář a Kouzelná noc.

Pro Křivánka je zcela zásadní dlouholetá spolupráce s výtvarníkem a skladatelem Vladimírem Franzem. Franz je autorem hudbu k Júdit i Rút, Křivánek zase vytváří libreta pro Franzovo oratorium Ludus Danielis a následně i stejnojmennou operu, Franzovy opery Údolí suchých kostí a Válka s mloky (vše pražské Národní divadlo), pro kapesní oratorium Prezidentská volba, a píše písňové texty pro Franzův balet Zlatovláska (pražské Národní divadlo). Pro režiséra Ondřeje Havelku, s nímž spolupracoval už na Zlatovlásce, píše text pašijové hry, která se stane součástí filmu Hastrman 2018.

V oblasti volné literární tvorby vydává Křivánek v roce 2009 hned dvě knihy. První je román Země strašidel (ilustrace Vladimír Franz), který později spolu s režisérem Jiřím Hanychem adaptuje na filmový scénář. Druhou knihou je sbírka básní pro děti Uspávačky skřítka Zamhouřílka. Dále píše Adventní pohádky, které v období Adventu čte po školách a klubech, věnuje se i sbírání a beletrizaci pověstí, především z Českého Švýcarska a Českého nizozemí. Spolu s kreslířem a divadelníkem Petrem Heroldem objíždí české školy s pořadem Poetická dílna, který tematicky vychází z Křivánkových Uspávaček. Ve druhé polovine desátých let 21. stol. se prosazuje i svými fotografiemi, o čemž svědčí například básnická sbírka Jany Koderové Květy jinovatky (2017), která se opírá o jeho černobílé snímky.