Waldorfové

Zámek Sádek (okr. Třebíč) byl rodovým sídlem v letech 1678–1796

Zakladatelem rodu byl Gottfried (čes. Bohumír; † 1687), syn kolínského obchodníka Petera Waldnera, který vstoupil coby sekretář do služeb moravského šlechtice Františka hraběte z Magni.[1] Roku 1652 byl jmenován moravským zemským advokátem a o čtyři roky později obdržel post krajského zemského tajemníka, přičemž oba úřady vykonával navzdory svému nedostatečnému vzdělání (licenciát získal teprve v roce 1657 na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze).[2] Dne 10. září 1664 byl císařem Leopoldem I. povýšen do šlechtického stavu a 13. září téhož roku mu byl udělen moravský inkolát. V roce 1670 se stal císařským radou, tajným sekretářem české dvorské kanceláře a 6. prosince 1670 obdržel starožitný rytířský stav, který byl 29. dubna 1682 přenesen i na jeho bratra Jakuba z Waldorfu, přísedícího moravského zemského tribunálu.[3] Od Františka Marii Cerboniho zakoupil v roce 1678 panství Sádek u Třebíče, které se stalo jeho hlavním sídlem.[4] Zemřel roku 1687, kdy dědictví přešlo na jeho syny Gottfrieda Arnošta († 1704), Gottfrieda Antonína († 1732), Gottfrieda Ignáce († 1739), dceru Marii Kateřinu a ovdovělou manželku Kateřinu Sartoriovou ze Schwanenfeldu.

Waldorfovi dědici přikoupili k sádeckému panství blízkou Rokytnici (1695), později získali také Osovou u Žďáru nad Sázavou (1708) a díl východomoravského panství Brumov, k němuž patřily vsi Francova Lhota, Haluzice, Horní Lideč, Hošťálková, Loučka, Seninka, Slopné, Vlachova Lhota, Vrbětice, část brumovského hradu, dva mlýny ve Valašských Kloboukách a mlýn v Bohuslavicích.[5] Dne 28. května 1702 byla vdova Kateřina Sartoriová ze Schwanenfeldu spolu s Gottfriedem Antonínem z Waldorfu, Gottfriedem Ignácem z Waldorfu a Marií Kateřinou z Waldorfu povýšena do stavu svobodných pánů.[3] Výraznějších kariérních met dosáhl Gottfried Ignác z Waldorfu, císařský rada a přísedící moravského zemského soudu, jenž byl v září 1727 povýšen do českého hraběcího stavu. Jeho choť Marie Alžběta ze Sinzendorfu (1697–1758) byla podporovatelkou ženského řeholního Řádu svaté Alžběty, který roku 1750 uvedla do Brna.[6] Jejich syn Gottfried Ignác držel kromě výše zmíněných statků ještě panství Želetice na Znojemsku (1761) a roku 1769 založil na svém panství v Hošťálkové školu.[7] Zemřel bezdětný v roce 1796 a rodové majetky přešly na hraběcí rod Chorinských z Ledské, potomky jeho sestry Marie Kajetány z Waldorfu († 1792).[8]

Vnukem Jakuba rytíře z Waldorfu byl František August z Waldorfu (1707–1754), okresní hejtman v Brně, který byl 1. prosince 1742 povýšen do stavu svobodných pánů.[1] Jeho manželka Marie Antonie z Freyenfelsu držela panství Jimramov, kde byl za Waldorfů barokně upraven tamní zámek a založena ves Podlesí (dříve též Milovy či Walldorf).[9]

Rytířský erb Waldorfů z roku 1670

Původní rodový erb z roku 1664 měl podobu modrého štítu, v němž byly tři (2, 1) stříbrné háky hroty dolů, který kryla modro-stříbrná přikryvadla. V klenotu se nacházel rostoucí muž bez levé ruky, oděný do modro-stříbrně čtvrceného šatu a točenice týchž barev. V pravé ruce držel hák na zlatém ratišti. Při povýšení do rytířského stavu byli Waldorfové obdařeni čtvrceným štítem, přičemž v 1. a 4. červeném poli byly tři stříbrné kůly a ve 2. a 3. poli byl původní erb. Přes celý štít bylo položeno černé kosmé břevno a na něm tři zlaté lví hlavy en face. Nad štítem byly nyní dva helmy s modro-stříbrnými přikryvadly a klenoty v podobě rostoucího zlatého lva (vpravo) a bezrukého muže z původního erbu (vlevo). K dalším změnám došlo roku 1702, kdy byli Waldorfové povýšeni do stavu svobodných pánů. Tehdy získal jejich rytířský erb navíc srdeční zlato-stříbrně polcený štítek, přičemž v levé polovině štítku byla umístěna polovina černé rozkřídlené orlice. Konečně hraběcí erb z roku 1727 byl polepšen o třetí prostřední helm s černo-zlatými přikryvadly, jehož klenotem byla černo-zlatá rozkřídlená orlice.

Rytířský erb rodu je zachycen na kamenném náhrobku Gottfrieda z Waldorfu († 1687), který je umístěn v boční kapli sv. Barbory v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Zábrdovicích u Brna.[2]

Zámek v Osové (okr. Žďár nad Sázavou)

V průběhu dějin jim mimo jiné patřila panství:

Brumov (tzv. druhý díl; 1710–1796)

Hošťálková (1710–1796)

Jimramov (1745–1778)

Osová (1708–1796)

Rokytnice nad Rokytnou (1695–1796)

Sádek (1678–1796)

Želetice (1761–1796)