Rokle (okres Chomutov)

Vesnice se původně jmenovala Radkovíce (zmínka o villa Radkowicz z roku 1367), ale jméno se s příchodem německého obyvatelstva změnila na Rachel ve významu „hluboko“. Tuto podobu si jméno s určitými obměnami (Rachl, Racherle) uchovalo až do roku 1923, kdy bylo změněno na českou Rokli.[5] Zdena Binterová však s odvoláním na listinu Karla IV. klade Radkovice mezi Nechranice a Naší a považuje Rachel za původní název obce.[6] To vysvětluje rozdíl udávaných let, kdy je Rokle poprvé zmiňována v písemných pramenech.

První písemná zmínka o Rokli je z roku 1368,[7] kdy byla součástí majetku města Kadaně, v jejímž vlastnictví zůstala až do osamostatnění v roce 1850. Vrchností zde tedy byl kadaňský purkmistr a městská rada. Od 17. století byla připojena k milžanskému panství a od roku 1643 měla vlastní pozemkovou knihu.[6] Podle Berní ruly z roku 1654 stálo v Rokli pět statků a čtyři chalupy. V letech 1694 a 1695 prodala městská rada několik zdejších domů do soukromého vlastnictví kadaňským měšťanům. Z prodaných usedlostí vznikly dva šosovní dvory: menší dvůr byl tvořen dvěma usedlostmi v majetku rodiny Frischových a tzv. střední dvůr tvořily tři rokelské usedlosti a dvě usedlosti v Prahlech.[6]

Po druhé světové válce se do vesnice přistěhovalo dostatek Čechů, aby ji dosídlili na předválečnou úroveň. Dokonce zde v roce 1950 vznikla jednotřídní škola, ale brzy byla zavřena. Byla zde jedna z poboček Státního statku Kadaňská Jeseň. Přestože ve 20. století počet obyvatel spíše klesal,[8] zůstala Rokle samostatnou obcí nejprve v okrese Kadaň a od roku 1961 v okrese Chomutov.

Rokle leží v mělkém údolí Úhošťanského potoka na severním úpatí Doupovských hor a má rozsáhlé a pestré katastrální území. V podloží jsou převážně třetihorní horniny Českého masivu. Převažují zejména sopečné horniny (čediče, tefrity a jejich vulkanoklastika), ale v pásu podél Ohře se vyskytují prekambrické granulity.[9] V oblasti jižně od Rokle se nachází chráněné ložiskové území s výskytem bentonitu a stavebního kamene. Bentonit se těžil v povrchovém lomu východně od Krásného Dvorečku. Dnes se na stejné lokalitě těží kaolin,[9][10] který se používá při výrobě papíru a v gumárenství.[11]

Nejvyšší bod se nachází na jihozápadě na úbočí vrchu Hůrka (někdy též Kobyla) v nadmořské výšce přibližně 560 metrů. Nejnižší bod je v místech, kde Ohře vtéká do Nechranické přehrady, ve výšce 275 metrů. Nadmořská výška vzrůstá od severu k jihu. Geomorfologicky je oblast součástí Krušnohorské soustavy, přesněji patří do Podkrušnohorské oblasti. Středem katastrálního území prochází přibližně podél silnice z Kadaně do Žatce hranice mezi geomorfologickými celky. Jihozápadní část území leží v celku Doupovské hory, podcelku Doupovské hory a okrsku Rohozecká vrchovina.[9] Je to oblast rozčleněná erozí a denudací s výskytem tabulových hor, sopečných kup a kuželů.[12] Severovýchod spadá do celku Mostecká pánev, podcelek Žatecká pánev a okrsek Čeradická plošina.[9]

Z půdních typů převažují regozemě, v Doupovských horách kambizemě. V oblasti mezi Novou Vískou u Rokle a Nechranickou přehradou tvoří půdní pokryv antropozem haldová.[9]

Nejvýznamnějším vodním tokem je řeka Ohře, která tvoří severní hranici území, a Úhošťanský potok, který protéká Roklí a Hradcem. Významnými vodními plochami jsou rybníky severozápadně od Hradce.

Většina území je odlesněná, pás lesů lemuje pouze Ohři a další významnější lesní porosty se nacházejí až v okrajové části jižně od Krásného Dvorečku. V celkové výměře katastrálního území 1 357 ha převažuje zemědělská půda (1 048 ha) a ostatní plochy (155 ha). Lesy pokrývají 73 ha. Koeficient ekologické stability území je 1,28 a jde tedy o relativně vyváženou krajinu.[13]

V roce 1921 měla Rokle 128 obyvatel, z nichž bylo 60 mužů. 110 obyvatel se hlásilo k německé národnosti a třináct k československé. Žilo zde 111 římských katolíků a šestnáct evangelíků.[14] Při sčítání lidu v roce 1930 zde žilo 113 obyvatel, z toho osmnáct československé národnosti a 95 německé. K římskokatolické církvi se jich hlásilo 97, evangelíků bylo deset a žilo tu pět židů.[15]

K obci Rokle patří další čtyři místní části. Vývoj jejich uspořádání zachycuje seznam:[17]

• 1850 samostatná obec s osadami Hradec a Krásný Dvoreček
• 1880 připojení osady Želina
• 1925 osamostatnění místní části Hradec[18]
• 1961 přípojení osad Hradec a Nová Víska u Rokle

Obcí prochází silnice II. třídy č. 224 z Kadaně do Žatce, ze které tu odbočuje silnice III. třídy č. 22426 do Hradce a Nové Vísky u Rokle.[19] U silnice II/224 je autobusová zastávka a po silnice vede směrem od Poláků do Krásného Dvorečku cyklotrasa č. 6. U jihovýchodního okraje katastrálního území stojí Rozvodna Hradec u Kadaně.

• Klasicistní zámek Rokle z konce 18. století
• Výklenková kaple v podobě pilastrové edikuly ze druhé čtvrtiny 18. století[20] má ve výklenku sochu Panny Marie, která je kopií gotické sochy z oseckého kláštera. Na římsami zdobeném štítě jsou sochy svatého Josefa, svatého Jana Nepomuckého a Boha Otce se synem.[21]
• Socha svatého Jana Nepomuckého z poloviny 18. století
• Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice datovaný do roku 1759
• Přírodní památka Sluňáky jihovýchodně od obce
• Přírodní památka Želinský meandr severozápadně od obce

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rokle na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Rokle na webu ČÚZK
• Rokle v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)