Prahly

Původní název vesnice Pruhel odvozený z kořene preg- znamenal oko, smyčka nebo past na ptáky. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: in Pruhel (1367), zu Pruhl (1383), von Pruel (1536), w Prahli (1549), Pröhl (1787 a 1846) a Prahly (1848).[1]

Jako rok první písemné zmínky o Prahlech bývá uváděn rok 1367,[1] ale podle obecní kroniky už roku 1341 existoval dvůr Prelak, který tehdy král osvobodil od všech poplatků na dobu šesti let. O šest let později byl dvůr údajně uveden mezi kadaňskými šosovními dvory.[2]

Vesnice patřila kadaňským měšťanům i v dalších staletích. Obvykle měla více majitelů, z nichž Wolf Richter a Wolf Schönhöfer získali své podíly roku 1536. V 62 bodech nechali sepsat seznam práv a povinností svých poddaných. Soupis se mimo jiné věnuje hospodaření (pastva, rybolov v Ohři, máčení konopí a lnu)f, nakládání s dědictvím nebo soudním pravomocem. Vesnice tehdy neměla hospodu a při oslavách musela odebírat vrchnostenské pivo. Koncem šestnáctého století však začala vrchnost práva zpochybňovat a po třicetileté válce je zrušila zcela.[2]

Podle berní ruly z roku 1654 v Prahlech žilo sedm sedláků, pět chalupníků a jeden zahradník, který provozoval hospodu. Sedláci měli celkem 25 potahů a chovali šestnáct krav, devatenáct jalovic, 219 ovcí a 61 prasat. Chalupníkům patřily tři potahy, osm krav, tři jalovice, třináct ovcí a devět prasat. Na polích se pěstovala pšenice a žito, ale hlavním zdrojem obživy býval chov dobytka.[2]

Na počátku osmnáctého století byly vesnické usedlosti rozděleny mezi pět šosovních dvorů: větší a menší dvůr v Prahlech, střední milžanský dvůr, tzv. poslední milžanský dvůr a šosovní dvůr ve Vrchnici.[2]

V době první republiky ve vsi fungovaly dva hostince, trafika a řemeslo provozovali kovář a řezník. Během druhé světové války byl v domě čp. 12 od roku 1941 zajatecký tábor. Zpočátku v něm byli internováni zajatci z Francie, ale roku 1942 byli nahrazeni zajatci ze Sovětského svazu. Vesnice obydlená především Němci byla postižena jejich vysídlením, a počet obyvatel proto klesl přibližně na třetinu předválečného počtu. Důvodem zániku vesnice bylo zřízení výsypky Lomu Nástup – Tušimice a výstavba tušimické elektrárny.[2] U vesnice se v době jejího zániku těžilo ložisko kaolinu, který se dále zpracovával v kadaňské plavírně.[3]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 131 obyvatel (z toho 58 mužů), z nichž bylo sedm Čechoslováků, 116 Němců a osm cizinců. Kromě dvanácti evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 116 obyvatel: 113 Němců a tři cizince. S výjimkou sedmi evangelíků byli římskými katolíky.[5]

Po zrušení patrimoniální správy se Prahly roku 1850 staly samostatnou obcí, ke které při sčítání lidu v roce 1869 patřily osady Milžany, Přezetice a Vrchnice. Milžany se 1. ledna 1920 staly obcí, ale zbývající osady k Prahlům patřily až do roku 1960, kdy byly všechny tři vesnice připojeny k Tušimicím.[2] Úředně byly Prahly jako část obce zrušeny 4. února 1972.[7]