Roberto Donadoni

Svou fotbalovou kariéru začal v Atalantě. Za dospělé odehrál první zápasy již v sezoně 1982/83 ve druhé lize. V následující sezoně pomohl k vítězství a k postupu do nejvyšší ligy. Za Atalantu odehrál ještě dvě sezony a po celkem 123 utkání odešel do Milána.

V létě 1986 Milán koupil Berlusconi a Roberto byl první fotbalista kterého koupil. Stál 10 miliard lir. Za Rossoneri hrál celkem 12 sezon a získal celkem 18 trofejí. Do roku 1996 slavil pět titulů v lize (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96), čtyří krát vyhrál Italský superpohár (1988, 1992, 1993, 1994). V Evropských pohárech hrál pětkrát finále v Lize mistrů, z toho třikrát ji vyhrál (1988/89, 1989/90, 1993/94). Také vyhrál tři Evropské superpoháry (1989, 1990, 1994) a dva Interkontinentální poháry (1989, 1990). Poté odešel na dva roky do USA, kde hrál za N.Y. MetroStars.[1] Dne 13. října 1997 se vrátil do Milána.[2] Tady slavil v sezoně 1998/99 svůj šestý titul v lize. Kariéru zakončil saúdskoarabském klubu Al Ittihad[3] se kterým slavil titul v lize.

Za Milán nastoupil celkem do 390 utkání (288 v Serii A) a vstřelil 23 branek (18 v Serii A).

[4]

• z Atalanta do Milan za 8 000 000 Euro

Za reprezentaci odehrál 63 utkání a vstřelil 5 branek. První utkání odehrál ve 23 letech 8. října 1986 proti Řecku (2:0).[7] Byl povolán na ME 1988 i na domácí MS 1990. Z obou turnajích měl bronzové medaile. S příchodem nového trenéra Sacchiho stále byl základním pikířem v národním týmu a byl také na stříbrném MS 1990. Také odehrál všechna utkání na ME 1996. Po turnaji ukončil reprezentační kariéru.

Statistika na velkým turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	ME 1988	1 zápas ve skupině	10. 6.	NSR	90	0	1:1[8]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Španělsko	90	0	1:0[9]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Dánsko	85	0	2:0[10]
		Semifinále	22. 6.	SSSR	90	0	0:2[11]
	MS 1990	1 zápas ve skupině	9. 6.	Rakousko	90	0	1:0[12]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	USA	90	0	1:0[13]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	ČSSR	51	0	2:0[14]
		Čtvrtfinále	30. 6.	Irsko	90	0	1:0[15]
		Semifinále	3. 7.	Argentina	120	0	1:1 (3:4) na pen.[16]
	MS 1994	1 zápas ve skupině	18. 6.	Irsko	90	0	0:1[17]
		3 zápas ve skupině	28. 6.	Mexiko	25	0	1:1[18]
		Osmifinále	5. 7.	Nigérie	120	0	2:1 v prodl.[19]
		Čtvrtfinále	9. 7.	Španělsko	90	0	2:1[20]
		Semifinále	13. 7.	Bulharsko	90	0	2:1[21]
		Finále	17. 7.	Brazílie	120	0	0:0 (2:3) na pen.[22]
	ME 1996	1 zápas ve skupině	11. 6.	Rusko	45	0	2:1[23]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Česko	90	0	1:2[24]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	Německo	90	0	0:0[25]

Reprezentační góly

[26]

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre (min.)	Výsledek	Soutěž
010	15. 11. 1986	Stadio Giuseppe Meazza, Milán,	Švýcarsko	01:0 00(1.)	3:2	kvalifikace na ME 1988
02	1. 5. 1991	Stadio Arechi, Salerno,	Maďarsko	01:0 00(4.)	3:1	kvalifikace na ME 1992
03	1. 5. 1991	Stadio Arechi, Salerno,	Maďarsko	02:0 00(16.)	3:1	kvalifikace na ME 1992
04	19. 2. 1992	Stadio Dino Manuzzi, Cesena,	San Marino	02:0 00(42.)	3:0	Přátelské utkání
05	13. 10. 1993	Stadio Olimpico, Řím,	Skotsko	01:0 00(3.)	3:1	kvalifikace na MS 1994

První angažmá získal v roce 2001 v třetiligovém Leccu, ale vydržel zde do prosince a byl odvolán za špatné výsledky. Jenž v březnu 2002 se tam opět vrátil a klub dostal na 10. místo. V následující sezoně jej angažoval druholigový klub z Livorna se kterým skončil na 10. místě. Další jeho angažmá bylo v Janově, jenže po třech porážkách v řadě byl odvolán.

První zkušenost v nejvyšší lize měl od sezony 2004/05. To jej klub Livorno angažoval po odvolání trenéra v lednu 2005. V lize skončil na 9. místě a zasloužil si pokračovat. Jenže v únoru 2006 odstoupil.[28]

V létě 2006 po rezignaci Lippiho u reprezentace nastoupil na jeho místo.[29] Nezačal velmi dobře. První tři utkání prohrál, ale později se podařilo zlepšit hru a nakonec postoupili na ME 2008. Tam nakonec prohráli ve čtvrtfinále a po turnaji byl odvolán.[30]

Další angažmá získal v březnu 2009 v Neapoli.[31] Ve zbývajících 11 ligových zápasech zaznamenal tolik bodů a pouze dvě vítězství, čímž dovedl ke konečnému 12. místu. V následující sezoně byl po 7 kolech odvolán.[32] Dne 15. listopadu 2010 přebral Cagliari, které dovedl ke konečnému 14. místu. Měl ji trénovat i další sezoně, jenže dva týdny před začátkem soutěže byl odvolán, kvůli neshodám s prezidentem klubu.[33] Dne lednu 2012 převzal Parmu[34] a vydržel zde 4 sezony. Nejlepšího umístění dosáhl v sezoně 2013/14. Bylo to 6. místo, ale kvůli finančním problémům nemohla startovat v evropských soutěží. Finanční situace je tak špatná, že v další sezoně obsadí poslední místo a klub je navíc přežazen do čtvrté ligy. On sám v klubu již nepokračuje.

V říjnu 2015 byl jmenován trenérem Boloně[35] a zůstal tady tři roky. Klub dovedl ke 14. a dvakrát k 15. místu v tabulce. Dne 30. července 2019 jej angažoval čínský klub Shenzhen, ale za rok jej klub propustil.