Baronská křížová výprava

Baronská křížová výprava byla v letech 1239–1241 v pořadí mezi šestou a sedmou křížovou výpravou další vojenské tažení evropských křižáků do Svaté země. Někteří historici ale usuzují, že se nejednalo o jednu, nýbrž o dvě samostatné výpravy, první francouzskou z roku 1239 vedenou navarrským králem Theobaldem I. a druhou anglickou Richardem Cornwallským, která dorazila o něco později. Výprava byla vyhlášena papežem Řehořem IX., který svou výzvu původně směřoval na velké státy Evropy, Francii, Anglii a Uhersko, ještě v průběhu výpravy odklonil Řehoř část křižáků na pomoc Latinskému císařství, které tou dobou mělo co dělat s nebezpečím nikájských a bulharských vpádů, což Uhři odmítli a směrem do Konstantinopole vyrazila jen malá armáda.

Mapa s územními zisky Jeruzalémského království

Baronská křížová výprava
konflikt: Křížové výpravy
Bitva u Bajt Hánúnu, Matthew Paris
trvání: 1239–1241 místo: Acre, Jaffa, Gaza, Tripolis, Náblus výsledek: úspěch křesťanů změny území: Jeruzalémské království získalo zpět některá svá ztracená území a dosáhlo rozlohy, kterou mělo před rokem 1187
strany
křížová výprava křižáci z Francie Champagne Burgundsko Bretaň Bar Nevers Forez Sancerre malá hrabství či panství Navarrské království křižáci z Anglie Habsburské hrabství Jeruzalémské království Jeruzalémské království Řád templářů Řád johanitů Řád německých rytířů	Damašský emirát Ajjúbovců Egyptský sultanát Ajjúbovců
velitelé
francouzská výprava: Theobald Navarrský Hugo IV. Amaury VII. z Montfortu Petr Mauclerc Raoul ze Soissons Jindřich II. † Albrecht IV. † Guigues IV. z Forezu Jan z Mâcon † Ludvík ze Sancerre anglická výprava: Richard Cornwallský Šimon z Montfortu Vilém II. Dlouhý meč Walter IV. z Brienne Odo z Montbéliard Balian z Bejrútu Jan z Arsufu Balian ze Sidonu Armand z Périgordu Bertrand de Comps	As-Sálih Ismaíl An-Násir Dawúd As-Sálih Ajjúb Rukn al-Dín al-Hijawi

Ačkoli křížová výprava baronů nedosáhla žádného oslnivého vojenského úspěchu, v bitvě u Gazy utrpěli křižáci porážku, podařilo se jim nicméně překvapit rozpolcené muslimy obou tehdy znepřátelených stran ajjúbovské dynastie (sultánů As-Sáliha Ajjúba v Egyptě a As-Sáliha Ismaíla v Damašku) zabraných do vzájemných bojů. Prostřednictvím vojenského tažení v kombinaci s promyšleným vyjednáváním se jim podařilo de facto napodobit známější úspěšná diplomatické jednání mezi Fridrichem II. s Al-Kámilem a získat tak zpět Jeruzalémskému království některá jeho ztracená území a vrátit jej do jeho někdejší rozlohy před rokem 1187. Baronská křížová výprava dosáhla lepšího výsledku než jiné větší křížové výpravy a je proto považována za zdařilý podnik. Jak se brzy ukázalo, relativní křižácké úspěchy neměly mít dlouhého trvání, již o pár let později v bitvě u La Forbie byli křižáci spolu s ajjúbovskými separatisty poraženi egyptskými vojsky.