Bitva u Lewes

Bitva u Lewes (anglicky Battle of Lewes) byla jednou ze dvou hlavních bitev druhé války baronů. Odehrála se 14. května 1264 u Lewes v Sussexu. Byla největším úspěchem velitele baronských sil Simona de Montfort, protože se po ní stal nekorunovaným králem Anglie.

Bitva u Lewes
konflikt: Druhá válka baronů
Orientační plán bitvy u Lewes
trvání: 14. květen 1264 místo: Lewes v Sussexu výsledek: vítězství vzbouřených baronů
strany
vzbouření baroni	královské síly
velitelé
Simon de Montfort Gilbert de Clare Nicholas de Segrave	král Jindřich III. princ Eduard Richard Cornwallský
síla
cca 5 000	cca 10 000

Bitva byla vyvrcholením sporů mezi anglickým králem Jindřichem III., který odvolal svůj původní souhlas s Oxfordskými ustanoveními, které dříve podepsal, a vzbouřenými barony vedenými Simonem de Montfort. Král se svou pěchotou tábořil u převorství St Pancras, zatímco princ Eduard tábořil se svou jízdou asi dva kilometry na sever u Leweského hradu. Noční pochod umožnil Montfortovým silám Eduarda překvapit a zaujmout výhodnější pozici na kopci, nedaleko Lewes a připravit si lepší pozici pro bitvu.

Královské síly měly asi dvojnásobnou převahu. Na pravém křídle zaujalo pozici Eduardovo jezdectvo, síly vedené královým bratrem Richardem Cornwallským tvořily levé křídlo a král Jindřich velel silám v centru vojenského uskupení. Eduard vyvedl své vojáky od hradu a v počáteční fázi boje dosáhl úspěchu. Poté začal pronásledovat severní křídlo baronského vojska a ztratil možnost dosáhnout celkového vítězství. Mezitím Montfort porazil zbytky královské armády vedené Jindřichem a jeho bratrem. Poté, co poznal, že je poražen, snažil se Richard Cornwallský zachránit v převorství. Nebyl schopen dorazit až do něj a tak se ukryl v blízkém větrném mlýnu, kde byl ale brzy odhalen. Všichni tři královští velitelé byli zajati, uvězněni a Montfort se tak stal de facto vládcem Anglie.

Král byl donucen podepsat dohodu z Lewes. I když se tento dokument nedochoval, zdá se jisté, že Jindřich byl nucen akceptovat Oxfordská ustanovení a Eduard se stal rukojmím baronů. Montfortova neomezená vláda ale neměla dlouhého trvání. Eduardovi se podařilo v první polovině roku 1265 uniknout z vězení, postavil se do čela královského vojska a 4. srpna 1265 v bitvě u Eveshamu Montforta porazil.