Raman Pratasevič

Raman Pratasevič se již od svých 15 let zapojoval do protestů proti běloruskému režimu a zajímal se o žurnalistiku.[1] Za účast na „tichém“ protestním shromáždění proti režimu byl 6. července 2011 zadržen a následně vyloučen z lycea Běloruské národní technické univerzity. Ve studiu pokračoval na střední škole č. 94 v Minsku.[2] Později byl vyloučen i z žurnalistického studijního programu na Běloruské státní univerzitě,[3] když se o několik dní nestihl vrátit z devítiměsíčního studijního pobytu v Česku, kde získal stipendium Václava Havla. Následně pracoval pro nezávislá média jako Rádio Svoboda nebo Euroradio a rok strávil na Donbasu, kde fotil a dokumentoval probíhající válku.[1]

V roce 2019 utekl Pratasevič ze země, nejprve i se svými rodiči do Polska,[3] kde v roce 2020 zažádal o azyl. Tam od té doby působil jako šéfredaktor informačního kanálu Nexta na síti Telegram.[1] Poté se přestěhoval do Litvy.[3]

Kanál Nexta, který založil společně s Stěpanem Putilem, byl jedním z hlavních zdrojů zpráv o protestech proti vládnoucímu režimu, které v Bělorusku vypukly po prezidentských volbách v roce 2020. Pratasevič i Putilo se v roce 2020 dostali na běloruský seznam lidí „zapojených do teroristických aktivit“.[3][4] Pratasevič byl obviněn z extremismu, organizování masových nepokojů a sociální nenávisti.[5]

Ohledně Pratasovičově angažmá na Ukrajině ve válce Donbasu[6] se začaly v srpnu 2020 šířit obvinění z terorismu v roce 2014, kdy na Donbase měl bojovat po boku ukrajinské armády.[7][8] Tato obvinění se ještě umocnila po Pratasevičově zatčení v Minsku po únosu letadla v květnu 2021.[9]

Běloruské noviny Bělorusko Segodnya například uvedly, že Pratasevič byl žoldák, který „bojoval na východní Ukrajině s nacionalistickým praporem Azov, který byl obviněn z neonacistických vazeb“, s využitím obálky časopisu praporu Azov z července 2015, údajně obsahující fotografii Prataseviče.[6] Veterán Azovu pár dní nato prohlásil, že na titulní stránce není Pratasevič, ale Andrij Snitko padlý u Donbasu v roce 2014.[10] Zakladatel Azovského praporu Andrij Bileckyj napsal, že Pratasevič „ve skutečnosti bojoval s Azovským praporem a dalšími jednotkami proti okupaci Ukrajiny jako novinář a jeho zbraní nebyl kulomet, ale slovo“ a že byl zraněn při ústupu ze Šyrokyne v roce 2015.[11]

Telegramový kanál Žluté švestky, mající blízko k běloruským úřadům, zveřejnil fotografie údajně pocházející z Pratasevičova mobilního telefonu, na nichž byl vyobrazen ve vojenské uniformě a se zbraněmi v ruce.[12] Prezident Lukašenko 26. května 2021 prohlásil na tiskovém mítinku, že Pratasevič „v bratrské Ukrajině zabíjel lidi“.[13]

Dne 27. května 2021 Luhanská lidová republika zahájila trestní řízení proti Pratasevičovi, v němž ho obvinila ze „spáchání řady zvlášť závažných zločinů, včetně ostřelování osad Doněcké lidové republiky, které způsobily smrt a zranění civilistů a zničení a poškození civilní infrastruktury.“[14] V obvinění se tvrdí, že Pratasevič byl členem praporu Azov a používal těžké zbraně, konkrétně protitankové dělo MT-12, houfnici D-30, minomety a protiletadlová děla.[14]

V květnu 2021 Pratasevič navštívil Athény kvůli fotografování a účasti na ekonomické konferenci s představitelkou běloruské opozice Svjatlanou Cichanouskou.[3] Už po příjezdu do Athén byl podle pozdějších informací řeckých tajných služeb sledován.[15] 23. května 2021 potom nastoupil na let Ryanair 4978 na trase z Athén do litevského hlavního města Vilniusu, během něhož byl za dramatických okolností spolu se svou přítelkýní unesen. Běloruská armáda vyslala svou stíhačku, aby letadlo ve svém vzdušném prostoru zadržela. Běloruské úřady přinutily letadlo přistát v Minsku, kde byl Pratasevič i se svou přítelkyní zatčen.[16] Úřad běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka uvedl, že důvodem k odklonu letadla bylo podezření, že je na palubě bomba,[16] žádná se však nenašla.[17]

Zatčení Prataseviče a jeho partnerky následně vzbudilo silnou mezinárodní reakci, leteckou blokádu běloruských aerolinek na území EU a ekonomické sankce EU a USA. Událost začala vyšetřovat Mezinárodní organizace pro civilní letectví.[18]

O den později, 24. května 2021, se Pratasevič objevil ve videu běloruské státní televize Belarus 1. Na čele měl viditelný šrám. Uvedl, že dozorci se k němu chovají korektně. Popřel potíže se srdcem, o kterých předtím hovořila jeho matka, a doznal se k organizování nepokojů.[19]

Dne 3. června se Pratasevič potřetí od zadržení objevil na videu, které odvysílala běloruská státní televize. V 90minutovém videu se „z vlastní vůle“ doznal k organizování protivládních protestů a řekl, že respektuje vůdce Alexandra Lukašenka. Na konci rozhovoru se rozplakal a řekl, že se chce jednou oženit a mít děti.[20]

Opozice a rodina Prataseviče jsou přesvědčeni, že se přiznal pod nátlakem po mučení. Otec uvedl, že by jeho syn nic podobného neřekl, že ho zlomili a donutili, aby řekl, co chtějí. Také české ministerstvo zahraničí označilo vystoupení za vynucené a zjevně zmanipulované. Běloruské úřady už dříve uvedly, že přiznání opozičníků jsou dobrovolná a Prataseviče označily za extremistu, který podněcoval k násilí.[20]

Dne 14. června 2021 se Raman Pratasevič vysmíval na schůzce běloruského ministerstva zahraničí šířením pověstí o údajném mučení a problémech se zdravím.[21] Prohlásil, že je připraven podstoupit jakoukoliv lékařskou prohlídku.[22] Na schůzce také Pratasevič řekl, že rozumí svým rodičům, kteří se stali nevědomě rukojmími polských úřadů a vyzval je, by se vrátili do Minsku.[21]

Ráno 25. června 2021 Pratasevičovi příbuzní oznámili, že byl propuštěn do domácího vězení.[23] Pratasevič od té doby žije spolu se svou přítelkyní v bytě s nepřetržitou ostrahou.[24][25]

Dne 7. července 2021 byl Pratasevičovi povolen přístup k internetu.[26]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Raman Pratasevič na Wikimedia Commons