Radkovice u Budče

Obec Radkovice u Budče se nachází na levém břehu Želetavky 14 km východně od Dačic v okrese Třebíč v Kraji Vysočina. Nejbližší železniční stanice Jemnice. Nadmořská výška 500 m. Žije zde 151[1] obyvatel.

Radkovice u Budče
Centrum Radkovic u Budče
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0634 550493
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíMoravské Budějovice
Okres (LAU 1)Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3)Vysočina (CZ063)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice49°4′57″ s. š., 15°37′18″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel151 (2022)[1]
Rozloha5,3 km²
Katastrální územíRadkovice u Budče
Nadmořská výška500 m n. m.
PSČ380 01
Počet domů57 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduRadkovice u Budče 1
38001 Dačice
[email protected]
StarostaMartin Kessner
Oficiální web: www.radkoviceubudce.eu
Radkovice u Budče
Další údaje
Kód obce550493
Kód části obce138037
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sousedními obcemi sídla jsou Meziříčko, Lomy, Knínice, Krasonice a Štěpkov.

Poloha

Obec se nachází v jihovýchodní části Brtnické vrchoviny, v údolní kotlině při vyústění dvou malých poboček do lomeně probíhajícího údolí Želetavky nad Knínicemi. Stýká se zde od severovýchodu probíhající zakončení Zašovického hřbetu se západovýchodně uspořádaným hřbetem Inženýrského kopce u Jemnice. Katastr obce na západě omezuje údolí Želetavky se strmými východními svahy a náleží k němu i pás plošin nad údolím. Nejvyšším bodem je vyvýšenina Strážnice 555 m n. m. (M. Hrádek)[3]

Historický vývoj

První písemná zpráva o vsi je z roku 1310 ve spojení s Údeřicemi a neznámou vsí Bachziczemi (nyní Bačice), které držel Rajmund z Lichtenburka. V polovině 14. století byl majitelem vsi Jan z Budkova. Majitelé vsi se v průběhu dalších století velmi často střídali až v polovině 15. století se ves stala majetkem rodu ze Stonařova, když roku 1446 Záviš ze Stonařova prodal Radkovice své manželce Barboře rozené z Budkova. Od roku 1492 náležela ves k statku Budeč, kam se dostala prostřednictvím Jana z Krušovic, manžela Doroty ze Stonařova. Roku 1492 zapsal Jan z Krušovic své dědictví ves Radkovice a dvůr pustý Zahrádky Janu Koňasovi z Vydři, s jehož potomky byla ves sloučena s Budčí a pak se statkem Knínice, jejichž součástí byla až do roku 1849.

Podle lánového rejstříku před třicetiletou válkou bylo v Radkovicích 33 usedlostí, z toho zůstalo za války osazeno 17 a 16 zpustlo. Do roku 1671 se podařilo znovu osadit 5 usedlostí.

Podle vceňovacího operátu žilo roku 1843 v Radkovicích 286 obyvatel, z toho 134 mužů a 152 žen v 41 domech a 68 domácnostech. Z nich se živilo 61 zemědělstvím, 6 živnostmi a 1 obojím. Desátky byly odváděny panství Budeč a faře tamtéž. Z Radkovic se jezdilo na týdenní sobotní trhy do Dačic. Ve vsi byl mlýn o dvou složeních, kde mlynář semlel ročně 30 měřic pšenice a 350 měřic žita.[3] V roce 1850 měla 276 obyvatel. Katastr obce měl v roku 1900 výměru 534 ha.

Správní začlenění obce od roku 1850

Do roku 1849 byly Radkovice součástí statku Knínice v rámci panství Budeč ve Znojemském kraji. V letech 1850 až 1855 byly podřízeny politické pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy okresnímu soudu tamtéž. Po zřízení smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byly v letech 1855 až 1868 podřízeny Okresnímu úřadu v Dačicích. Když byly roku 1868 veřejná správa a soudnictví opět odděleny, vrátily se pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, od roku 1919 okresní správy politické a od roku 1928 okresního úřadu tamtéž, což trvalo až do roku 1945. Po osvobození v květnu 1945 náležely pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1949 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo do poloviny roku 1960, kdy byly po územní reorganizaci Radkovice začleněny pod správní okres Třebíč a Jihomoravský kraj, což trvalo až do zrušení Okresního úřadu v Třebíči koncem roku 2002. V roce 1980 byly Radkovice připojeny pod město Jemnice, od roku 1990 opět mají samostatný obecní úřad. Od roku 2003 spadají pod pověřený městský úřad v Moravských Budějovicích v samosprávném kraji Vysočina.[3]

Vývoj obce do současnosti

Ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. V roku 1900 byla výměra hospodářské půdy obce 514 ha. Živnosti roku 1911: 1 bednář, 1 hostinský, 1 kovář, 1 krejčí, 1 mlynář (s pilou), 1 obchodník s rybami, 2 obchodníci se smíšeným zbožím, 1 krejčí, 1 mlynář, 2 obuvníci a 3 stolaři. V obci tzv. Radkovský mlýn s pilou. Živnosti roku 1924: 1 bednář, 1 hostinský, 1 kovář, 1 mlynář s pilou, 3 obchodníci s potravinami a smíšeným zbožím, 1 obuvník, 1 pokrývač, 1 stolař, 1 trafikant, 11 hospodářských rolníků.[3]

Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno roku 1931. JZD bylo založeno roku 1957, v roce 1973 bylo sloučeno s JZD Lomy a poté do JZD Mír Jemnice. Nyní převládající zaměstnání: zemědělství – soukromě hospodařící zemědělci, výrobna betonového zboží. Po roce 1945 v obci byl vybudován kulturní dům, vodovod, kanalizace, regulace potoka, požární nádrž, komunikace, prodejna, rodinné domky a bytový dům a požární zbrojnice.

Vývoj počtu obyvatel Radkovic u Budče[4]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2016
Počet obyvatel 270 277 228 226 261 260 225 212 180 161 166 136 137 157

Politika

Do 19. dubna 2019 byl starostou Milan Procházka, od 19. dubna 2019 vykonává tuto funkci Martin Kessner.

Volby do poslanecké sněmovny

Volby do PSP ČR v obci Radkovice u Budče
2006[5] 2010[6] 2013[7] 2017[8] 2021[9]
1. ČSSD (36.36 %) ČSSD (28.07 %) ČSSD (27.77 %) ANO (22.22 %) ANO (34.48 %)
2. KSČM (20.0 %) KSČM (17.54 %) KSČM (27.77 %) KDU-ČSL (20.63 %) SPOLU (25.86 %)
3. KDU-ČSL (20.0 %) TOP 09 (15.78 %) KDU-ČSL (14.81 %) SPD (20.63 %) SPD (15.51 %)
účast 53.33 % (55 z 105) 50.00 % (57 z 114) 46.96 % (54 z 115) 55.46 % (66 z 119) 49.15 % (58 z 118)

Volby do krajského zastupitelstva

Volby do krajského zastupitelstva v obci Radkovice u Budče
2008[10] 2012[11] 2016[12] 2020[13]
1. ČSSD (50.0 %) KSČM (43.33 %) KDU-ČSL (22.5 %) ANO (30.0 %)
2. KDU-ČSL (18.42 %) ČSSD (20.0 %) KSČM (22.5 %) MZH (26.66 %)
3. KSČM (15.78 %) STO (13.33 %) STO (17.5 %) KDU-ČSL (13.33 %)
účast 34.82 % (39 z 112) 34.48 % (40 z 116) 33.06 % (40 z 121) 25.00 % (30 z 120)

Prezidentské volby

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Jan Fischer (26 hlasů), druhé místo obsadil Miloš Zeman (17 hlasů) a třetí místo obsadil Jiří Dienstbier (10 hlasů). Volební účast byla 63.79 %, tj. 74 ze 116 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (50 hlasů) a druhé místo obsadil Karel Schwarzenberg (20 hlasů). Volební účast byla 59.83 %, tj. 70 ze 117 oprávněných voličů.[14]

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (35 hlasů), druhé místo obsadil Jiří Drahoš (12 hlasů) a třetí místo obsadil Pavel Fischer (8 hlasů). Volební účast byla 58.97 %, tj. 69 ze 117 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (49 hlasů) a druhé místo obsadil Jiří Drahoš (29 hlasů). Volební účast byla 67.24 %, tj. 78 ze 116 oprávněných voličů.[15]

Pamětihodnosti

  • Kaplička – na návsi, v barokním stylu, z roku 1731
  • Kamenný kříž – tyčí se u kapličky
  • Socha svatého Jana Nepomuckého – u silnice na Budeč, pocházející z roku 1712
  • Kamenné kříže – v okolí obce
  • Pomník padlým v první světové válce

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko, Slavonicko, Telčsko. 2005. vyd. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. 1070 s. ISBN 80-7275-059-3. S. 671–674.
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 590–591.
  5. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
  6. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
  7. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
  8. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
  9. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2021 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
  10. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2008 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
  11. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2012 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
  12. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2016 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
  13. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2020 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
  14. Volby prezidenta České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
  15. Volby prezidenta České republiky v roce 2018 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.