Lord Voldemort

Tom Rojvol Raddle se narodil 31. prosince 1926. Jeho mudlovský otec opustil jeho matku ještě před Tomovým narozením; Meropa zase ihned po porodu zemřela, proto zůstal chlapec nadlouho sám. Vyrůstal v sirotčinci, kde začal poprvé objevovat své schopnosti (např. způsoboval na dálku bolest ostatním dětem) a také ukazoval své násilnické sklony způsobené sklíčeností ze samoty, ale i geny rodiny Gauntů.

V jedenácti letech si mladého Toma přišel vyzvednout kouzelník Albus Brumbál, profesor v Bradavicích. Tom Raddle pak nastoupil do kouzelnické školy, kde se projevoval jako velmi talentovaný a stal se dokonce prefektem a primusem. Už v té době se ale zabýval černou magií; mimo jiné otevřel Tajemnou komnatu, a způsobil smrt studentky, což posléze svedl na Rubeuse Hagrida.

V patnácti letech se vydal hledat svého otce, ošálil svého strýce Morfina a poté zavraždil Toma Raddla staršího i s prarodiči. Když se Morfin Gaunt probral, věřil, že vraždu spáchal sám a hrdě se k činu přiznal ("byl hrdý, že mohl zabít mudlu"). Byl za ni i odsouzen a zemřel v Azkabanu.

Když Tom dokončil studium, požádal tehdejšího ředitele Bradavic Armanda Dippeta, jestli by se nemohl stát profesorem. To mu bylo z důvodu jeho mládí zamítnuto a Raddle si našel práci v krámku Borgina a Burkese, kteří obchodovali s tajemnými magickými předměty. Brzy spáchal další vraždu. Zabil Hepzibu Smithovou a její skřítce Hokey (stejně jako Morfinovi) vpravil do paměti falešnou vzpomínku, že svou paní otrávila méně známým jedem, který dala do kakaa. Voldemort si odnesl od Hepziby nejen Zmijozelův medailon, ale i Pohár Helgy z Mrzimoru. Poté odcestoval pryč z Británie údajně do Albánie vyhledat další artefakt (Diadém Roweny z Havraspáru) a nikdo o něm dlouho neslyšel. Po návratu si už začal říkat lord Voldemort; první co učinil bylo, že požádal ředitele Bradavic - v té době již Brumbála - o místo profesora. Brumbál však věděl, že by nebylo dobré mít Voldemorta zpět v Bradavicích a ještě k tomu na tak vysokém postu. Jeho žádost odmítl.

Voldemort si již v období svého studia v Bradavicích našel několik oddaných následovníků a obdivovatelů, kterým se začalo říkat Smrtijedi. S jejich pomocí ovládl celý kouzelnický svět a vzdorovala mu jen malá skupinka povstalců – Fénixův řád, v jehož čele stál Brumbál – jediný kouzelník, kterého se kdy Voldemort obával. A do jisté míry k němu choval úctu a cítil v něm autoritu, která však se stářím Albuse Brumbála a zvětšující se mocí Voldemorta klesala.

V červenci 1980 se k Voldemortovi doneslo proroctví, podle kterého se měl narodit kouzelník, schopný jej porazit. Voldemort si proroctví vyložil jako vztahující se k Harrym Potterovi, synu Lily a Jamese Potterových, a pokusil se celou rodinu vyvraždit. Po zabití rodičů ale kletba směrovaná na Harryho selhala a obrátila se proti Voldemortovi, který přežil jen díky tomu, že si předtím ve snaze o nesmrtelnost vytvořil několik viteálů.

Voldemorta připravila jeho vlastní kletba o tělo a byl zničen na „méně než přízrak“. V roce 1991 se mu podařilo přesvědčit profesora Quirrella a ten mu pak pomohl dostat se z Albánie zpět do Anglie. Quirrell se neúspěšně pokusil získat kámen mudrců (Harry Potter a Kámen mudrců) v Gringottově bance, poté se Voldemort rozhodl pro bližší dohlížení na svého "pomocníka" a sdílel tak s Quirrellem jedno tělo. Když byl Quirrell Harrym zastaven a zničen, Voldemort se vrátil zpět do svého úkrytu v Albánii.

Část Voldemortovy duše z jednoho viteálu – Raddleova deníku – se roku 1992 pokusila osamostatnit, ovládla Ginny Weasleyovou, která na příkaz otevřela Tajemnou komnatu (Harry Potter a Tajemná komnata). Stejně jako předchozí pokus o prosazení i tento překazil Harry Potter.

Návrat se Voldemortovi zdařil až o dva roky později, s pomocí zrádce Harryho rodičů Petra Pettigrewa (Harry Potter a Ohnivý pohár). Poté jeho moc opět rostla, v roce 1996 (Harry Potter a princ dvojí krve) pověřil Draca Malfoye zabitím Brumbála. Brumbál však díky Severusi Snapeovi přesně věděl, co mladý Malfoy připravuje a svou smrt naplánoval společně se Snapem hned po zničení dalšího Voldemortova viteálu (Gauntova prstenu). Voldemort se po Brumbálově smrti konečně stal nejmocnějším černokněžníkem světa; mnohem mocnějším než byl před svým pádem v r. 1981.

V následujícím roce Snape, požívaje Voldemortovy plné důvěry, ve skrytu pomáhal Harrym Potterovi, který postupně zajistil zničení všech Voldemortových viteálů. V závěrečném souboji knižní série (Harry Potter a Relikvie smrti) mezi Harrym a Voldemortem se ještě vysvětlilo pár nesrovnalostí. A když Harry ozbrojen Dracovou hlohovou hůlkou vyslal kouzlo Expelliarmus, Bezová hůlka, již Voldemort odnesl z Brumbálova hrobu a poté, co si myslel, že ji dokonale ovládl, když zabil Severuse Snapea, se s kletbou Avada Kedavra obrátila proti němu a dokončila snahu všech, zabít Voldemorta.

V sequelu Harry Potter a Prokleté dítě prohlašuje Delphi (hlavní záporná postava), že je dcerou Lorda Voldemorta a Bellatrix Lestrangeové.[1]

Voldemort zdědil obrovské schopnosti po svém předkovi, Salazaru Zmijozelovi. Díky svému nadání dokázal čarovat i bez pomoci zaříkadel a ovládl i jeden z nejtemnějších koutů magie, otevřel Tajemnou komnatu. Jeho vědomosti byly velmi rozsáhlé a v oblasti černé magie, se zdá, byly mnohem větší než obvyklá kouzla. Podařilo se mu rozpoltit svou duši a stvořit sedm tzv. viteálů (horcruxes), díky nimž se stal téměř nesmrtelným.

Po škole se k Smrtijedům, zklamán láskou k Lily, přidal Severus Snape. Vyzradil Voldemortovi část věštby, podle níž se narodí Voldemortův přemožitel, což si Voldemort vyložil tak, že se mělo jednat o dítě narozené Potterovým. Mohlo se ovšem jednat i o jiného chlapce, o Nevila Longbottoma, který vážně sehrál největší roli v jeho smrti (zabil Nagini a s ní zničil i poslední viteál).

Navíc díky tomu, že byl přímým potomkem a dědicem Salazara Zmijozela, měl schopnost hadí řeči a dokázal tak komunikovat jak s baziliškem v Tajemné komnatě, tak později se svým hadím mazlíčkem Naginim, nebo s jinými osobami, kteří tuto schopnost měli (strýc Morfin Gaunt). Dále pak díky svému "kouzlu osobnosti" dokázal zapůsobit na lidi tak, že se mu podvolili, aniž by na ně použil kletbu Imperius, nebo mu prozradili, co potřeboval, jako například se Šedou dámou, když se zajímal o Rowenin diadém. Nejen jako duch, ale i později svou myslí dokázal vstoupit do mysli někoho jiného a absolutně nad ním převzít kontrolu. V knize je to například popsáno, když ovládal Quirella v Kameni mudrců, Harryho ve Fénixově řádě, nebo když byl v Albánii a ovládal i těla zvířat.

Nagini je Voldemortův had. Ten ji také vysílá na mise, podobně jako smrtijedy. Nagini může být přeměněna na člověka (např. v Relikvii smrti je přeměněna v Batyldu Bagshotovou), ale i tak neumí mluvit lidským hlasem, ale pouze hadím jazykem (dorozumí se s ní tedy pouze člověk s touto schopností, např. Voldemort nebo Harry Potter). Nagini také v pátém díle zaútočila na Arthura Weasleyho, který jen stěží unikl smrti. Zabila taky Severuse Snapea.

Voldemort ji učinil jedním ze svých viteálů, a proto musela být odstraněna i Nagini. To učinil Neville Longbottom při bitvě o Bradavice, když jí mečem Godrika Nebelvíra usekl hlavu.

Ve druhém díle Fantastických zvířat se o Nagini dozvídáme více. Byla to dívka, která s sebou nesla prokletí jejich rodu, které se přenášelo z matky na dceru. Kletba spočívala v tom, že se dívka mohla kdykoliv přeměnit na nějaké zvíře (bez toho, aby to mohla ovládnout); u Nagini to byl had. Až se však čas naplní, stane se dívka zvířetem navždy. Tak také zemřela její matka.

Jelikož v druhém díle knižní série dojde k přesmyčce vlastního jména na jméno Voldemort, v různých jazycích má Voldemort různá původní jména v závislosti na překladu.