Kosatka černá

Kosatka černá (Pseudorca crassidens) je jediný žijící zástupce rodu Pseudorca. Je menší a méně známá než kosatka dravá, které se trochu podobá, a od níž se odlišuje i tím, že se její výskyt soustředí zejména do tropických a subtropických oblastí (preference kosatky dravé je přesně opačná). Má tmavě šedou až černou barvu, dorůstá délky až 6 m a může vážit až 2,2 tuny. Je skvělý plavec a obvykle se sdružuje ve skupinách po 10–100 jedincích. Živí se mořskými rybami, hlavonožci a některými mořskými savci. Kromě člověka nemá přirozené nepřátele.

Srovnání velikosti s člověkem
Lebka kosatky černé
Kosatka černá chovaná v zajetí
Kosatka černá v akváriu spolu s delfínem skákavým, který se v přírodě občas stává její kořistí
Rytina kosatky z roku 1866
Kosatka černá
Kosatka černá
Stupeň ohrožení podle IUCN

téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádkytovci (Cetacea)
Čeleďdelfínovití (Delphinidae)
Rodkosatka (Pseudorca)
Reinhardt, 1862
Binomické jméno
Pseudorca crassidens
(Owen, 1846)
rozšíření druhu[2]
rozšíření druhu[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jméno a taxonomie

Binomické jméno Pseudorca crassidens je složené z řeckých a latinských slov a znamená doslova „falešný tlustozubý démon“ (pseudo = falešný, orca = démon, crassus = tlustý, dens = zub). V angličtině se kytovec jmenuje false killer whale, francouzštině faux orque a ve španělštině orca falsa, což poukazuje na podobnost a zároveň na jistou rozdílnost s kosatkou dravou.[4] Čeština rozlišuje tato zvířata pouze druhovým jménem.

Ve skutečnosti není kosatka černá s kosatkou dravou nijak zvlášť spřízněná. Jejími nejbližšími příbuznými jsou tito kytovci: Grampus grisseus (plískavice šedá), Peponocephala electra (elektra tmavá), Feresa attenuata (fereza malá), Globicephala melas (kulohlavec černý) a Globicephala macrorhynchus (kulohlavec Sieboldův).[4][5] Kosatka černá patří do čeledi delfínovitých a je jediným druhem rodu Pseudorca.

Popis

Kosatka černá patří mezi velké zástupce čeledi delfínovití. Je dlouhá a relativně štíhlá. Hřbetní ploutev je poměrně malá a zaoblená. Stavba její lebky je velmi podobná lebce menších jedinců kosatky dravé. Samci jsou větší než samice a dosahují obvykle délky okolo 5 metrů, přičemž maximum je 6,1 metru. Velcí samci váží okolo 1 400 kg, rekordní jedinci mohou mít i více než 2 tuny. Samice dosahují délky okolo 4,3 metrů, přičemž maximum je 5,06 metru a váží obvykle do 1 tuny (nejvíce 1 200 kg). Zbarvení kosatky černé je velmi tmavé – pohybuje se od tmavě šedé až po černou. Spodní část těla je většinou poněkud světlejší. Hlava postrádá pro mnohé delfínovité charakteristický „zobák“. V čelistech mají dvakrát 7–12 párů velkých kónických zubů.[4][5][6][7][8]

Populace a rozšíření

Početnost kosatky černé není zatím s dostatečnou přesností zjištěna. Neví se ani jaký je trend jejího vývoje. Máme jen některé údaje o lokálních populacích. V mořích okolo Číny a Japonska žije asi 16 000 jedinců, v Mexickém zálivu asi 1 040, v okolí Havajských ostrovů je to 268 kosatek a v tropických vodách východního Pacifiku zhruba 40 000.[9] Některé z těchto údajů jsou však již staršího data. Celková světová populace čítá řádově desítky tisíc kusů.

Kosatka černá je rozšířená především v tropických a subtropických částech oceánů a mořích. Málokdy překračuje 50° šířky na obou polokoulích. Podél pobřeží v šelfových mělkých mořích se může objevit i ve vyšších zeměpisných šířkách například u Aleut či v Severním moři, ale jde spíše o vzácný jev.[4][5][6][7][8]

Biologie

Potrava

Kosatka černá je masožravec a predátor. Loví ryby, hlavonožce (chobotnice, kalmary, sépie, olihně) a v menší míře i některé mořské savce. Z ryb se specializuje na koryfény velké neboli mahi-mahi (Coryphaena hippurus), plachetníky (Makaira, Istiophorus) a tuňáky. Dále loví mečouny, mořské okouny, herinky, lososy, makrely, korušky, barakudy a další druhy ryb. Poměrně běžné jsou případy, kdy kořist přímo „kradou“ z rybářských sítí a vlasců, občas se však při tom samy do sítí zamotají (tzv. bycatch). Z mořských savců někdy uloví menší či oslabené kusy delfínů, sviňuch nebo plískavic. Výjimečně napadají mláďata velryb (keporkak, vorvaň).[4][5][6][9] Kosatka černá je vynikající plavec – rychlý a aktivní. Přesné údaje o délce a hloubce jejich ponorů zatím chybí. Některé zdroje udávají, že maximální hloubka je 500–700 metrů, velká většina ponorů je však mělčí než 150 metrů.[7]

Chování

Kosatky černé jsou extrémně sociální zvířata. Obvykle žijí ve stádech čítajících 10–100 jedinců. Není však výjimkou, že stádo tvoří několik set jedinců (i 600–1 000). Tyto skupiny jsou často roztažené na mnoho kilometrů, ale zdá se, že jejich pohyb je koordinovaný. Skupinu tvoří většinou příbuzní jedinci, kteří spolu žijí často mnoho let (nejméně 15). Někdy se sdružují do stád i s jinými druhy delfínovitých, například s delfíny skákavými. Je zajímavé, že slabí jedinci tohoto druhu mohou zároveň být součástí jejich potravy.[4][5][6][7] Jedinci ve skupině se běžně dělí o svou kořist, zřejmě to má posílit sociální vazby.[10] Obecně je možno říct, že o sociálním životě kosatek černých víme zatím velmi málo.[4]

Rozmnožování

Březost trvá 14–16 měsíců a následné kojení mláďat 1–1,5 roku. Mláďata měří při narození 1,5–2 metry a váží okolo 80 kg. Reprodukční schopnosti kosatek černých jsou poměrně malé, průměrný interval mezi porody je 7 let. Dospělou se kosatka stává asi po 8–12 letech a dožívá se maximálně 58–63 let. Samice žijí obvykle poněkud déle než samci.[7][11]

Hrozby

Kosatky černé nemají přirozené nepřátele. Je však pravděpodobně, že se občas mohou stát kořistí kosatek dravých a výjimečně i velkých žraloků jako je žralok bílý a tygří.[5] Útok kosatky dravé na kosatku černou byl skutečně jednou pozorován u Nového Zélandu.[10]

Kosatky černé jsou známé pro relativně časté a masivní uvíznutí na pobřeží. V jednom případě uvázlo na pláži 835 jedinců. Vědci stále neví, co vede kytovce k páchání těchto „masových sebevražd“, ačkoli existuje mnoho teorií: ztráta orientace v důsledku změn magnetického pole, dysfunkce jater, nemoc, narušení orientace vojenskými sonary, sebevražedná sociální soudržnost atd.[4][12]

U jedinců uvízlých na plážích byly několikrát provedeny testy. U mnohých z nich bylo zjištěno nadměrné množství pesticidu DDE (vzniká rozkladem DDT), těžkých kovů, butyltinu, fenyltinu a organotinu v těle.[13]

Vztah s lidmi, zajímavosti

Jelikož kosatky mnohdy „kradou“ ryby ze sítí rybářů, tito je nemají rádi a často je kvůli tomu zabíjejí. Kvůli masu jsou loveny jen v Japonsku a na Svatém Vincenci v Karibiku. Dříve je lovili i na tchajwanských ostrovech Pcheng-chu. Loví je i u břehů Indonésie a Indočíny. V letech 1965–1980 zabili lidi jen u ostrova Iki v Japonsku 900 těchto kytovců.[9]

Kosatka černá patří mezi jeden z druhů delfínovitých chovaných v delfináriích a oceanáriích na různých místech světa. V zajetí se je daří poměrně úspěšně odchovávat a podařilo se je zkřížit i s delfíny skákavými.[5]

Zajímavosti
  • jako někteří jiní delfíni rády vyskakují nad hladinu, kde provádějí různé akrobatické prvky.
  • druh byl znám dříve z fosilií, než z živých zvířat.[11]
  • jako jiní delfínovití používají echolokaci k určení pozice kořisti. Vysílají krátké pulsy a kořist rozeznají na vzdálenost větší než 300 metrů.
  • echolokátory kosatek černých jsou mimořádně citlivé a dokáží od sebe rozeznat předměty lišící se velikostí zcela nepatrně.[14]
  • jsou zřejmě schopny se naučit rozpoznat sami sebe v zrcadle.[4]
  • menopauza nastává u samic obvykle mezi 40–45 rokem věku.[10]

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. IUCN: mapa rozšíření druhu Pseudorca crassidens
  3. IUCN: mapa rozšíření druhu Pseudorca crassidens
  4. ALLEN. Field Guide to Marine Mammals of the Pacific Coast, s. 274-279. Dostupné online
  5. BAIRD. False Killer Whale, s. 405-406. Dostupné online
  6. JEFFERSON. Marine Mammals of the World, s. 171-173. Dostupné online
  7. Status Review of Hawaiian Insular False Killer Whales (Pseudorca crassidens) under the Endangered Species Act. www.nmfs.noaa.gov [online]. [cit. 2012-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-21.
  8. CARWARDINE. Velryby, delfíni a další kytovci, s. 158-159.
  9. IUCN: Pseudorca crassidens. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2012-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-04.
  10. Society for Marine Mammalogy: False killer whale (P. crassidens)
  11. NOAA Fisheries Service: False killer whale
  12. CARWARDINE. Velryby, delfíni a další kytovci, s. 22-23.
  13. CMS: Pseudorca crassidens. www.cms.int [online]. [cit. 2012-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-23.
  14. 21. století: Kosatky rozpoznají objekt o tloušťce vlasu

Literatura
  • ALLEN, Sarah G.; MORTENSON, Joe; WEBB, Sophie. Field Guide to Marine Mammals of the Pacific Coast: Baja, California, Oregon, Washington, British Columbia. University of California Press, 2011. Dostupné online
  • CARWARDINE, Mark. Velryby, delfíni a další kytovci. Knižní klub, Praha 2007.
  • JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L. Marine Mammals of the World: A Comprehensive Guide to Their Identification. Academic Press, 2008. Dostupné online
  • MAZÁK, Vratislav. Kytovci. Edice Zvířata celého světa, sv. 12. Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1988.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.