První vláda Stanleyho Baldwina

Předchozí konzervativní vládu vedl Andrew Bonar Law; na jaře 1923 se ale u něj projevily zdravotní problémy a v květnu rezignoval. Jako nástupce připadal v úvahu buď ministr zahraničí lord Curzon nebo ministr financí Stanley Baldwin. Přednost dostal právě Baldwin, jelikož svým obyčejným původem překračoval třídní rozdíly, na rozdíl od aristokrata Curzona, který byl navíc členem Sněmovny lordů, kde neměla zastoupení největší opoziční strana - labouristé.[1]

Vláda se potýkala s mnoha zahraničními problémy (např. uchvácení Korfu Itálií), přesto držela klidný kurz.[2] Konfrontovaný s roustoucí nezaměstnaností se ale kabinet rozhodl zavést celní bariéru. Baldwin chtěl tímto záměrem také stmelit stranu, protože jeho protivníci jako Austen Chamberlain byli zastánci cla. Bonar Law nicméně již dříve slíbil, že k takovému kroku vláda potřebuje mandát od voličů. Premiér proto zariskoval a na prosinec 1923 vyhlásil všeobecné volby. Ty skončily pro Konzervativní stranu fiaskem, když obsadila jen asi 40% mandátů. V novém parlamentu, rozděleném na tři části mezi konzervativce, labouristy a liberály, Baldwinova vláda nezískala důvěru a nastoupila labouristická vláda Ramsaye MacDonalda.[3]