Vláda Andrewa Bonara Lawa

Roku 1922 vládla Británii již 6 let koalice Konzervativní strany a části členů Liberální strany, vedená liberálem Davidem Lloyd Georgem. Během onoho roku začaly gradovat spory mezi koaličními partnery. Přestože konzervativci drželi v Dolní sněmovně většinu, vysoký počet funkcí ve vládě zastávali liberálové. Tento stav začínal řadovým konzervativcům vadit; v říjnu provedli členové strany stojící mimo užší vedení převrat a odhlasovali odchod z koalice. V čele této vzpoury stál prezident Úřadu pro obchod Stanley Baldwin.[1]

O pár dní později Lloyd George rezignoval a bylo třeba jmenovat novou vládu. Nakonec král do úřadu premiéra jmenoval Andrewa Bonara Lawa, který v posledních letech stál mimo koalici. Postavení nového kabinetu nebylo jednoduché; řada konzervativců včetně oficiálního vůdce strany Austena Chamberlaina jej nepodporovala a uchýlila se do jistého vnitřního exilu. Kvůli potvrzení stávajícího vývoje se o měsíc později konaly všeobecné volby. V nich Konzervativní strana obhájila většinu, i když se oproti roku 1918 ztenčila. Pozice vlády tím doznala jistého posílení. Obecně kabinet sliboval návrat k éře předchozích konzervativních vlád, ukončené roku 1905. Pod heslem návratu k poklidu a stabilitě plánoval například znovu vrátit plná práva Sněmovně lordů, o která přišla reformou v roce 1911.[2]

Kabinet se se zasazením ministra financí Baldwina dohodl na vyrovnání britského dluhu u Spojených států. Na začátku roku 1923 vláda čelila francouzské okupaci Porúří, kvůli čemuž přerušila s Francií diplomatické styky. Vláda ale nakonec neměla dlouhého trvání - v květnu byl premiéru Lawovi diagnostikován neléčitelný nádor na krku, což jej přimělo rezignovat. Nový kabinet sestavil Stanley Baldwin.[3]