Prumnopitys ferruginea

Prumnopitys ferruginea (maorsky miro) je stálezelený, dvoudomý strom, vyrůstá do výše téměř 25 m a má rovný kmen, jenž bývá v průměru až 1 m tlustý a je většinou od země do dvou třetin výšky bez větví. Roste často společně s velmi podobným druhem Prumnopitys taxifolia (maorsky mataī) na Novém Zélandu, kde jsou oba původními druhy a endemity. Jsou součásti starobylé čeledi nohoplodovitých, vzniklé asi před 100 miliony let a pamatující období společného superkontinentu Gondwany. Při jeho dělení, v období prvohor a druhohor, cestovaly jednotlivé druhy s novými kontinenty a rod Prumnopitys existuje na od sebe velmi vzdálených místech, v Jižní Americe, Austrálii, na Novém Zélandu i v Oceánii.[2][3][4][5]

Prumnopitys ferruginea
Vzrostlý jedinec Prumnopitys ferruginea
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďnohoplodovité (Podocarpaceae)
RodPrumnopitys
(D.Don) de Laub., 1978
Binomické jméno
Prumnopitys ferruginea
de Laub.; 1978
Synonyma
  • Pectinopitys ferruginea
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Listy
Plod

Rozšíření

Tato dřevina se vyskytuje po velké části Nového Zélandu, roste na Severním i Jižní ostrově a taktéž na blízkém nevelkém Stewartově ostrově (maorsky Rakiura). Bývá nedílnou součásti vysokých, nohoplodovitých lesů vyskytujících se od nížinných oblastí nedaleko hladiny moře až po nadmořskou výšku okolo 1000 m n. m.[3][4][6]

Ekologie

Přirozeně roste ze semene v zastíněném podrostu po mnoho let velmi pomalu a čeká, až se rozvolní vrchlík lesa nad tím a dostane se mu většího podílu slunečního svitu, pak nabere na rychlosti růstu a záhy okolní stromy převýší. Zprůměrňované podmínky na místech výskytu ukazují roční teplotu okolo 10 °C, průměrné minimum v nejchladnějším měsíci +1 °C a roční srážky blízké 2400 mm. Je řazen do zóny č. 9, což značí, že bez poškození přežije pokles teploty k −1 °C a krátkodobě odolá až −6 °C. Vyhovují mu půdy lehké písčité i těžké jílovité, taktéž na pH půdy není obzvláště náročný, může být zásaditá i kyselá, upřednostňuje však zeminu průběžně vlhkou. Snáší polostín i plné slunce. Jeho druhové jméno ferruginea znamená „rezavě zbarvená“.

Strom vytváří vezikulo-arbuskulární mykorhizu, oboustranně výhodný symbiotický svazek, při níž hyfy spájivých hub vnikají buňkami kůry do kořene. Dřevině houby takto poskytují vodu s rozpuštěnými ionty minerálních látek a zpět odčerpávají organické látky (např. cukry) vyrobené fotosyntézou.

Tyhle dřeviny jsou dlouhověké, původní nejstarší stromy však byla většinou vymýcené. U nejstaršího pokáceného v roce 2019 byl spočítán počet letokruhů na 744, byly ale navzájem zaklíněné a proto mohl být skutečný věk ještě o málo delší. Stromy rostoucí ve zbytcích původních lesů v centru Severního ostrova v oblasti Waihaha mají zjištěné stáří až 550 roků.[4][5][6][7]

Popis

Prumnopitys je Dvoudomý strom se samčími či samičími šišticemi na rozdílných stromech, které mohou být ve své domovině vysoké až 25 m. Jejich kůra je v mládí hladká a ve stáří rozpukaná do čtyřúhlých destiček. Oboustranně zploštělé, přisedlé listy jsou čárkovité a mají zúženou bázi. Odlišují se postupně s věkem stromů, juvenilní jsou světle zelené nebo hnědočervené, úzce čárkovité, špičaté a bývají dlouhé až 30 mm a široké 2 až 3 mm. U dospělců jsou listy uspořádané v jedné rovině ve dvou protilehlých řadách kolmo k větvím, jsou kratší, dlouhé jen do 15 mm a široké 2 až 3 mm, mají výraznou střední žilku, okraj mírně zahnutý směrem dolů a průduchy pouze na spodní straně. Prumnopitys ferruginea roste v mladším věku poněkud neuspořádaně a lze jej zaměnit za tis červený (Taxus baccata), od kterého se viditelně odlišuje nepřítomnosti řapíků listů.

Samčí šištice jehnědovitého tvaru bývají 5 až 15 mm dlouhé, mají 30 až 40 šupinek, vyrůstají jednotlivě vzpřímeně z paždí listů a při dozrávání pylu se zbarvují žlutě. Samičí šištice jsou obvykle 10 až 15 mm dlouhé, vyrůstají jednotlivě na konci krátkých větviček asi 10 mm dlouhých rostoucích z úžlabí listů, jsou tvořené jednou až dvěma plodnými šupinami s jedním vajíčkem a několik sterilními podpůrnými šupinami. K opylení dochází větrem, který přenáší pyl ze samčích stromů na samičí.

Plod je růžově červená až červená dužnatá peckovice dlouhá až 2 cm, která obsahuje jediné tvrdé, tmavě hnědé semeno (pecku) eliptického tvaru, velké 11 až 17 mm. Dužnatá část plodu je poživatelná, sladká a má pryskyřičnou chuť, voní po terpentýnu. Plody dozrávají za 12 až 18 měsíců po opylení, nejčastěji od listopadu do dubna.[4][5][6][7][8][9][10]

Rozmnožování

Nejběžnější rozmnožení stromu je semenem, vyklíčení semene s tvrdým endokarpem však trvá i dva roky. Při tomto pohlavním rozmnožování však není předem známo pohlaví vzniklého jedince a tento způsob je vhodný pro produkci většího množství semenáčů, např. při obnově či založení lesa. Stromy mohou být také množené vegetativně, kdy se ze známého exempláře sázejí polovyzrálé řízky s patkou starého dřeva, které se ale hůře ujímají a pomalu rostou.[7][8][9][10]

Použití

Dřevo stromu je rovné, tvrdé, trvanlivé a pěkně vybarvené. Je využíváno hlavně v interiéru, nejčastěji na výrobu nábytků, různých skříní, soustružených výrobků, na podlahy a méně často pro stavební konstrukce. Původní výsadba v lesích je stále chráněna a vhodného dřeva není na trhu dostatek. Mladá dřevina dobře snáší ořezávání a lze ji v rozlehlejších zahradách od mládí pěstovat jako živý plot.[7][8]

Ohrožení

Těžba dřeva a kácení lesů pro rozšíření zemědělské půdy způsobily pokles počtu vzrostlých stromů. Tyto původní, přírodě nepříznivé aktivity již skončily, zbývající populace jsou chráněné a vykácené lesy jsou nahrazované novými.

Prumnopitys ferruginea se na Novém Zélandu v současnosti již vyskytuje poměrně hojně a jeho populační vývoj je následkem ochranářských opatření, spočívajících hlavně v omezení kácení a ve výsadbě nových stromů, stoupající. Na základě tohoto zjištění je druh IUCN považován za málo dotčený druh (LC).[11]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. Dendrologie.cz: Prumnopitys ferruginea [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 2007-06-09 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online.
  3. POWO: Prumnopitys ferruginea [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Prumnopitys ferruginea [online]. University of Auckland, School of Biological Sciences, Auckland, NZ [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
  5. HORNE, Chris; MITCALFE, Barbara. Prumnopitys ferruginea [online]. Tararua Tramping Club, Wellington, NZ, rev. 2015-05 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
  6. DE LANGE, Peter J. Fact Sheet: Prumnopitys ferruginea [online]. New Zealand Plant Conservation Network, Wellington, NZ [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
  7. EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Prumnopitys ferruginea [online]. Christopher J. Earle, The Gymnosperm Database, rev. 2020-01-17 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
  8. Plants For a Future: Prumnopitys ferruginea [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
  9. FERN, Ken; FERN, Ajna. Useful Temperate Plants: Prumnopitys ferruginea [online]. Ken Fern, Useful Temperate Plants Database, rev. 2019-08-24 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
  10. HYLAND, Fran. Indirect wind effects on crown height of Miro (Prumnopitys Ferruginea). nzetc.victoria.ac.nz [online]. School of Biological Sciences, Victoria University of Wellington, NZ, rev. 1991-06 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
  11. FARJON, Aljos. IUCN Red List of Threatened Species: Prumnopitys ferruginea [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.