Prumnopitys

Zástupci rodu Prumnopitys jsou hustě větvené stromy, dorůstající výšky až 60 metrů. Borka je vláknitá, hladká, rezavá až žlutohnědá, ve stáří více méně odlupčivá v hranatých plátcích. Listy jsou spirálně uspořádané, dvouřadě rozložené, zploštěle čárkovité, jednožilné. Samčí šištice jsou úžlabní, buď jednotlivé nebo shloučené v šupinatém klasu. Semena jsou celá obalená dužnatou sarkotestou a vyrůstají buď jednotlivě při konci větévek, nebo ve skupinách na šupinatých nebo olistěných výhonech.[1]

• 
  Větévka Prumnopitys (Pectinopitys) ladei
• 
  Detail olistění Prumnopitys andina
• 
  Samčí šištice Prumnopitys taxifolia
• 
  Plod Prumnopitys (Pectinopitys) ferruginea

Do rodu Prumnopitys je (v převažujícím taxonomickém pojetí) řazeno 9 druhů. Rozšíření je výrazně disjunktní. Celkem 5 druhů roste v Jižní Americe, dva na Novém Zélandu, jeden ve východní Austrálii a jeden na Nové Kaledonii.[1] Některé druhy jsou endemity relativně nevelkých území. Druh Prumnopitys montana vystupuje v jihoamerických Andách až do nadmořských výšek okolo 3600 metrů.[2]

Fosílie rodu Prumnopitys jsou známy i ze severní polokoule. Z jižní Anglie byl popsán druh †Prumnopitys anglica, pocházející z období eocénu.[3]

V roce 1989 byl druh Prumnopitys amara (jihovýchodní Asie a Austrálie) přeřazen do samostatného rodu Sundacarpus. V roce 2019 byla vydána taxonomická studie, která na základě předchozích fylogenetických výzkumů pojímá rod Prumnopitys úzce a zahrnuje do něj pouze 3 druhy (P. andina, P. montana a P. taxifolia), zatímco ostatní druhy přeřazuje do nového rodu Pectinopitys. Toto pojetí dosud nebylo všeobecně akceptováno.[4]

Stromy rodu Prumnopitys jsou podobně jako jiné dřeviny čeledi nohoplodovité vyhledávány a těženy pro kvalitní dřevo. Dřevo Prumnopitys ferruginea je na Novém Zélandu známo pod názvem miro. Někdy má velmi pohlednou kresbu. Je využíváno zejména jako stavební dřevo a na podlahy. Dřevo P. taxifolia je hnědě zbarvené, těžké a tvrdé, s atraktivní kresbou. Je známo pod názvem matai. Není příliš odolné vůči povětrnostním vlivům a je ceněno zejména na podlahy.[5][6][1] V Jižní Americe patří mezi ekonomicky významné druhy zejména Prumnopitys montana. Dřevo má široké pole využití v truhlářství i tesařství. Používá se ke stavbě domů, na držadla a násady zemědělského nářadí, podlahy a výrobu nábytku. Jádrové dřevo je rezavě hnědé a běl žlutá, čehož je využíváno v soustružnictví.[2] Těží se také dřevo Prumnopitys harmsiana. V Chile byl v minulosti rozsáhle těžen druh Prumnopitys andina.[7]

Pryskyřice P. ferruginea je na Novém Zélandu používána jako insekticid, na rány a vředy. Olej slouží jako tonikum po horečnatých onemocněních. Kůra má antiseptický a svíravý účinek. Nálev z kůry se podává při bolestech břicha, nálev z listů a kůry při průjmech.[8] Druhy Prumnopitys ferruginea, Prumnopitys ladei a Prumnopitys taxifolia jsou uváděny ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji.[9] Některé druhy jsou lehce mrazuvzdorné (P. andina až do zóny odolnosti 8, tedy do −12 °C),[1] v podmínkách střední Evropy je však není možno pěstovat celoročně venku.

• Prumnopitys andina – střední Chile (podle nepotvrzených údajů i přilehlé oblasti Argentiny), poříční údolní lesy
• Prumnopitys exigua (syn. Pectinopitys exigua) – Bolívie, horské mlžné lesy
• Prumnopitys ferruginea (syn. Pectinopitys ferruginea) – Nový Zéland
• Prumnopitys ferruginoides (syn. Pectinopitys ferruginoides) – Nová Kaledonie
• Prumnopitys harmsiana (syn. Pectinopitys harmsiana) – jihoamerické Andy od Venezuely a Kolumbie po Bolívii, horské mlžné lesy
• Prumnopitys ladei (syn. Pectinopitys ladei) – severovýchodní Austrálie (Queensland), tropický deštný les
• Prumnopitys montana – Venezuela až Peru, horské lesy
• Prumnopitys standleyi (syn. Pectinopitys standleyi) – Kostarika, horské lesy
• Prumnopitys taxifolia – Nový Zéland[7]