Prumnopitys

Prumnopitys je rod jehličnatých rostlin z čeledi nohoplodovité. Jsou to stálezelené stromy s dvouřadě rozloženými plochými jehlicemi. Samčí šištice jsou jednotlivé nebo v klasech. Plody jsou kulovité, tvořené semenem v dužnatém obalu. Rod zahrnuje v převládajícím taxonomickém pojetí 9 druhů a je rozšířen v Jižní Americe, Novém Zélandu, Nové Kaledonii a východní Austrálii. Ve studii z roku 2019 byla větší část druhů přeřazena do nového rodu Pectinopitys. Některé druhy jsou v Jižní Americe a na Novém Zélandu těženy pro kvalitní dřevo. Novozélandský druh Prumnopitys ferruginea má význam v domorodé medicíně.

Prumnopitys
Prumnopitys taxifolia
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďnohoplodovité (Podocarpaceae)
RodPrumnopitys
Phil., 1860
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Zástupci rodu Prumnopitys jsou hustě větvené stromy, dorůstající výšky až 60 metrů. Borka je vláknitá, hladká, rezavá až žlutohnědá, ve stáří více méně odlupčivá v hranatých plátcích. Listy jsou spirálně uspořádané, dvouřadě rozložené, zploštěle čárkovité, jednožilné. Samčí šištice jsou úžlabní, buď jednotlivé nebo shloučené v šupinatém klasu. Semena jsou celá obalená dužnatou sarkotestou a vyrůstají buď jednotlivě při konci větévek, nebo ve skupinách na šupinatých nebo olistěných výhonech.[1]

Rozšíření

Do rodu Prumnopitys je (v převažujícím taxonomickém pojetí) řazeno 9 druhů. Rozšíření je výrazně disjunktní. Celkem 5 druhů roste v Jižní Americe, dva na Novém Zélandu, jeden ve východní Austrálii a jeden na Nové Kaledonii.[1] Některé druhy jsou endemity relativně nevelkých území. Druh Prumnopitys montana vystupuje v jihoamerických Andách až do nadmořských výšek okolo 3600 metrů.[2]

Prehistorie

Fosílie rodu Prumnopitys jsou známy i ze severní polokoule. Z jižní Anglie byl popsán druh Prumnopitys anglica, pocházející z období eocénu.[3]

Taxonomie

V roce 1989 byl druh Prumnopitys amara (jihovýchodní Asie a Austrálie) přeřazen do samostatného rodu Sundacarpus. V roce 2019 byla vydána taxonomická studie, která na základě předchozích fylogenetických výzkumů pojímá rod Prumnopitys úzce a zahrnuje do něj pouze 3 druhy (P. andina, P. montana a P. taxifolia), zatímco ostatní druhy přeřazuje do nového rodu Pectinopitys. Toto pojetí dosud nebylo všeobecně akceptováno.[4]

Význam

Stromy rodu Prumnopitys jsou podobně jako jiné dřeviny čeledi nohoplodovité vyhledávány a těženy pro kvalitní dřevo. Dřevo Prumnopitys ferruginea je na Novém Zélandu známo pod názvem miro. Někdy má velmi pohlednou kresbu. Je využíváno zejména jako stavební dřevo a na podlahy. Dřevo P. taxifolia je hnědě zbarvené, těžké a tvrdé, s atraktivní kresbou. Je známo pod názvem matai. Není příliš odolné vůči povětrnostním vlivům a je ceněno zejména na podlahy.[5][6][1] V Jižní Americe patří mezi ekonomicky významné druhy zejména Prumnopitys montana. Dřevo má široké pole využití v truhlářství i tesařství. Používá se ke stavbě domů, na držadla a násady zemědělského nářadí, podlahy a výrobu nábytku. Jádrové dřevo je rezavě hnědé a běl žlutá, čehož je využíváno v soustružnictví.[2] Těží se také dřevo Prumnopitys harmsiana. V Chile byl v minulosti rozsáhle těžen druh Prumnopitys andina.[7]

Pryskyřice P. ferruginea je na Novém Zélandu používána jako insekticid, na rány a vředy. Olej slouží jako tonikum po horečnatých onemocněních. Kůra má antiseptický a svíravý účinek. Nálev z kůry se podává při bolestech břicha, nálev z listů a kůry při průjmech.[8] Druhy Prumnopitys ferruginea, Prumnopitys ladei a Prumnopitys taxifolia jsou uváděny ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji.[9] Některé druhy jsou lehce mrazuvzdorné (P. andina až do zóny odolnosti 8, tedy do −12 °C),[1] v podmínkách střední Evropy je však není možno pěstovat celoročně venku.

Přehled druhů a jejich rozšíření

  • Prumnopitys andina – střední Chile (podle nepotvrzených údajů i přilehlé oblasti Argentiny), poříční údolní lesy
  • Prumnopitys exigua (syn. Pectinopitys exigua) – Bolívie, horské mlžné lesy
  • Prumnopitys ferruginea (syn. Pectinopitys ferruginea) – Nový Zéland
  • Prumnopitys ferruginoides (syn. Pectinopitys ferruginoides) – Nová Kaledonie
  • Prumnopitys harmsiana (syn. Pectinopitys harmsiana) – jihoamerické Andy od Venezuely a Kolumbie po Bolívii, horské mlžné lesy
  • Prumnopitys ladei (syn. Pectinopitys ladei) – severovýchodní Austrálie (Queensland), tropický deštný les
  • Prumnopitys montana – Venezuela až Peru, horské lesy
  • Prumnopitys standleyi (syn. Pectinopitys standleyi) – Kostarika, horské lesy
  • Prumnopitys taxifolia – Nový Zéland[7]

Odkazy

Reference

  1. EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Prumnopitys [online]. 2013. Dostupné online. (anglicky)
  2. GARDNER, M.F. Prumnopitys montana [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky)
  3. GREENWOOD, David R.; HILL, Christopher R.; CONRAN, John G. Prumnopitys anglica sp. nov. (Podocarpaceae) from the Eocene of England. Taxon. June 2013, čís. 62(3).
  4. PAGE, Christopher N. New and maintained genera in the taxonomic alliance of Prumnopitys s.l. (Podocarpaceae), and circumscription of a new genus: Pectinopitys. New Zealand Journal of Botany. 2019, čís. 57(3).
  5. Miro [online]. NZ Wood [cit. 2020-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-09. (anglicky)
  6. Miro [online]. NZ Wood [cit. 2020-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-08. (anglicky)
  7. Prumnopitys [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky)
  8. QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)
  9. Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2020-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.