Hřebečná

Hřebečná (německy Hengstererben[2]) je vesnice, část města Abertamy v okrese Karlovy Vary. Nachází se asi 1,5 km na severovýchod od Abertam. V roce 2011 zde trvale žilo 56 obyvatel.[3]

Hřebečná
Hřebečná z Plešivce
Lokalita
Charaktervesnice
ObecAbertamy
OkresKarlovy Vary
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°22′52″ s. š., 12°49′41″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel56 (2011)[1]
Katastrální územíHřebečná (4,2 km²)
PSČ362 35
Počet domů27 (2011)[1]
Hřebečná
Další údaje
Kód části obce27
Kód k. ú.600024
Zaniklé obce.cz3851
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřebečná je také název katastrálního území o rozloze 4,2 km².[4]

Historie
Bývalá kasárna

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1720.[5] Dějiny Hřebečné jsou úzce spojeny s těžbou cínu, která v okolí prokazatelně probíhala od poloviny šestnáctého století. Hornický revír se zde dělil na Zadní Hřebečnou, kde byl hlavním dolem Behrův důl (později zvaný Mauritius), a na Přední Hřebečnou s dolem Červená jáma. Důlní vody z hloubek do šedesáti metrů odváděla dědičná štola Jiří. Těžba v dolech na Přední Hřebečné ustala na konci osmnáctého století, byť ložiska nejspíše nebyla zcela vytěžena.[6] Důl Mauritius byl definitivně uzavřen až v listopadu roku 1944.[7] Kromě cínu se u Hřebečné těžila také železná ruda, zejména hematit vázaný na křemenné žíly tzv. bludenské poruchy. K železorudným dolům patřily Tiefer Eisenstein, Neue Eisensteinzeche nebo Josefi Stollen.[8]

Přírodní poměry

Ložisko cínu u Hřebečné je součástí blatenského žulového masivu. Ten protínají greisenové žíly, na které se váže výskyt cínu a dalších rudních minerálů. Nejmohutnější greisenová žíla Krušných hor se nacházela právě na Hřebečné a její mocnost dosahovala šestnácti metrů.[9] Podle geologických průzkumů z padesátých až šedesátých let dvacátého století sahá zrudnění do hloubek až dvě stě metrů, ale se zvětšující se hloubkou rychle klesá. Odhad existujících zásob dosahuje 26 tisíc tun cínové rudy, především kasiteritu, s průměrným obsahem cínu 0,79 % (tj. asi 200 tun kovu).[8]

Do severní části katastrálního území zasahuje přírodní rezervace Ryžovna.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1108 obyvatel (z toho 487 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák, jeden cizinec a 1106 Němců. Kromě čtyř evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1224 obyvatel: šest Čechoslováků, 1217 Němců a jednoho cizince. Výrazně převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také jedenáct evangelíků, jeden příslušník církve československé, jeden žid a sedm lidí bez vyznání.[11]

Vývoj počtu obyvatel a domů[12][13]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel 12641456138814001459110812246662989849313756
Počet domů 151158161170169168176200.2616232527

Pamětihodnosti
Schneppova pinka

Severně od vesnice se nachází ústí štoly Kryštof, která je zpřístupněnou částí historického dolu Mauritius chráněného jako národní kulturní památka. Její součástí je také Červená jáma.

Ještě dále na sever je na povrchu patrná Schneppova pinka na Zadní Hřebečné. Měří asi 80 × 20 metrů a dosahuje hloubky až dvacet metrů. Navazuje na ni horní Schneppova pinka se strmějšími svahy. Obě propadliny vznikly v důsledku povrchové a hlubinné těžby cínu na žilách Mauritius, Führinger a Trojice. V horní pince je patrné greisenové těleso a stopy po štole Tagstrecke.[14]

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Vyhláška ministra vnitra č. 7/1948 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1947. Dostupné online.
  3. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 271.
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-13.
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 348.
  6. URBAN, Michal. Horní města Krušných hor. 1. vyd. Díl Karlovarský kraj. Sokolov: Fornica Publishing, 2014. 319 s. ISBN 978-80-87194-47-8. S. 33. Dále jen Horní města Krušný hor (2014).
  7. Horní města Krušný hor (2014), s. 54.
  8. Horní města Krušný hor (2014), s. 55.
  9. Horní města Krušný hor (2014), s. 48.
  10. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 235.
  11. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 232.
  12. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 [online]. 2007-03-03 [cit. 2016-01-01]. S. 348, 349, záznam 1. Dostupné online.
  13. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Karlovy Vary. Praha: Český statistický úřad, 2015. 24 s. Dostupné online. S. 1.
  14. Horní města Krušný hor (2014), s. 58.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.