Pierre Bourdieu

Pierre Bourdieu se ve svém patrně nejslavnějším díle Distinkce: Sociální kritika posuzovaní vkusu (La Distinction: Critique sociale du jugement, 1979) zabývá sociálním prostorem, životním stylem a vkusem. Na základě těchto konceptů pak poukazuje na působení distinkce ve společnosti.

Bourdieův model odráží francouzskou poválečnou společnost 60. a 70. let 20. století a konstrukci staví na třech kritériích, na jejichž základě řadí jedince na určité místo sociálního prostoru. Kritérii jsou a) objem vlastněného kapitálu (ekonomického, kulturního, sociálního), b) struktura tohoto kapitálu (vzájemný vztah a poměr vlastněných druhů kapitálu), c) sociální životní dráha (stoupavá, klesavá, setrvalá).[1]

Bourdieu vnímá společnost jako sociální prostor. Život ve společnosti (tzv. sociální praxe) pak není v pojetí Bourdieua nic jiného než konkurenční boj o pozice v sociální struktuře, které poskytují moc a vliv. Boj je veden o získání kapitálů (statků) – ekonomického a kulturního, avšak jak Bourdieu upozorňuje, může se zdát, že lidé bojují o moc a statky, ale prapůvodně za tímto bojem stojí touha po uznání, prestiži a reputaci.[2] Nestačí být bohatý, ale skutečným cílem je dosáhnout uznání ostatních, že jsem bohatý,[3] což se děje skrze habitus napomáhající symbolizaci, díky které se ekonomický a kulturní kapitál mění v kapitál symbolický a tím získává svůj sociální význam.[2]

Pojmem ekonomický kapitál Bourdieu rozumí materiální a finanční zdroje, které mají jednotliví lidé k dispozici.[3] Kapitál kulturní je pak podle něj složen ze tří zdrojů: z a) kulturních objektů (knihy, umělecká díla, technické přístroje apod.), b) kulturních kompetencí (kulturní schopnosti, dovednosti a vědění nabyté vzděláním) a c) dokladů o kulturní kompetenci (školní vysvědčení, diplomy a tituly dokládající absolvování určité školy na určitém stupni), které Bourdieu pokládá za nejvýznamnější, neboť potvrzují a vytvářejí statusové postavení ve společnosti.[4] Význam kulturních objektů je nicméně závislý na kulturních kompetencích sociálních aktérů (příkladem je literární dílo, které pro akceptaci významu své hodnoty potřebuje kompetentní čtenáře). V sociálním prostoru se následně vytváří společenské rozdíly mezi lidmi v závislosti na velikosti jejich ekonomického a kulturního kapitálu.[4]

Uvedenou představu Bourdieu ilustruje na grafu (viz obrázek), když říká, že sociální prostor vzniká protnutím dvou os tvořených dvěma zmiňovanými kapitály. Vertikální osa je tvořena celkovým kapitálem, vymezuje tak prostor s vysokým objemem obou kapitálů, kdežto horizontální osa vyjadřuje poměr mezi kapitálem kulturním a ekonomickým, a má tak smysl jen v sektorech A a B. Do sektoru A řadí vysokoškolské a středoškolské profesory, zaměstnance v kultuře, státní zaměstnance, lékaře apod. Do sektoru B řadí velkopodnikatele, co sektoru C střední management či dělníky a do sektoru D řemeslníky, maloobchodníky a zemědělce.[3]

Graf sociálního prostoru

Na základě analýzy francouzské společnosti zkoumající kapitálové dispozice jejích jednotlivých členů dochází Bourdieu k závěru, že je tato společnost rozdělena do tří základních sociálních tříd. Třída vládnoucí se skládá z ekonomické frakce (vládnoucí mocní), u níž převládá ekonomický kapitál, a frakce intelektuální (ovládaní mocní), jenž vlastní především kapitál kulturní. Ačkoliv jsou tedy intelektuálové považováni za ovládané, mají velký vliv jako názoroví vůdci. Třída maloburžoazie je složená z různých skupin rozdílných podle toho, zda je pro ně typický vzestup (stoupavá životní dráha), stabilní pozice (setrvalý stav) či sestup (klesavá životní dráha). Poslední třídou je třída prostého lidu, se kterou ostatní manipulují. Bourdieu následně předpokládá, že se jednotlivé třídy vyznačují distinktivními životními styly.[1]

Bourdieu vidí třídy jako seskupení lidí, kteří se projevují navzájem velmi podobným způsobem právě z toho důvodu, že z hlediska sociálního prostoru žijí blízko sebe, a tudíž mají i podobné habity. Habitus (tedy vnitřní dispozice) a životní styl jsou proto vždy záležitost celé třídy.[4] Habitus poskytuje v mládí naučená schémata jednání a rozhodování, zvyklosti a vkus, které jsou charakteristické pro určitou třídu. Skrze habitus dochází následně i k distinktivnímu pohledu členů jednotlivých tříd na okolní svět a tím k reprodukci a potvrzování třídních nerovností, které jsou podle Bourdieua věčné a neodstranitelné. Členové každé třídy získávají tuto dispozici již v raném dětství v důsledku působení sociálního prostředí, v němž vyrůstají.[5] Na základě této skutečnosti dochází k distinkci jedné třídy od druhé. Bourdieu tuto tezi dokládá na empirickém materiálu, který vypovídá o odlišném způsobu stravování, kultuře, bydlení, konzumu a volnočasových aktivitách různých společenských skupin či tříd. Pro příklad je možné uvést sportovní aktivity, které provozují příslušníci jednotlivých tříd. Vysokoškolští profesoři preferují šachy a horolezectví, podnikatelé golf a tenis, průmyslníci a obchodníci upřednostňují lov s jezdectvím, přičemž dělnické vrstvy dávají přednost fotbalu a rybolovu.[6]

S  distinkcí a životním stylem jednotlivých tříd je spojen i rozdílný vkus. Ten je podle Bourdieu hlavní složkou životního stylu, přičemž je rozlišen opět do tří typů: 1) vkus vládnoucí třídy, 2) střední vkus maloburžoazie a 3) vkus populární. Dle příslušné třídy lze tedy i určit preferovaný vkus jejích členů. Každá společenská třída se proto vyznačuje specifickým vkusem svých členů. Dle Bourdieu proto není vkus osobní preferencí daného člověka, ale je naopak plodem jeho příslušnosti k určité společenské třídě.[4]

• P. Bourdieu, Nadvláda mužů. Praha: Karolinum, 2000 - 145 s. ISBN 80-7184-775-5
• P. Bourdieu, O televizi. Brno: Doplněk, 2002 - 103 s. ISBN 80-7239-122-4
• P. Bourdieu, Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998 - 179 s. ISBN 80-7184-518-3
• P. Bourdieu, Pravidla umění: Vznik a struktura literárního pole. Brno: Host, 2011 -496 s. ISBN 978-80-7294-364-7
• Dopita, M. Pierre Bourdieu o umění, výchově a společnosti: reflexe sociologie praxe Pierra Bourdieua v české sociologii. Olomouc: Univerzita Palackého 2007 - 183 s. ISBN 978-80-244-1650-2
• Kubátová, Helena. Sociologie. Olomouc: Papírtisk, 2009. 239 s. ISBN 978-80-244-2315-9
• Kubátová, Hana. Sociologie životního způsobu. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-2456-0.
• Šebek, Josef. Literatura a sociálno. Bourdieu, Williams a jejich pokračovatelé. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2019. ISBN 978-80-7308-925-2
• Šubrt, Jiří. Postavy a problémy soudobé teoretické sociologie. Praha: ISV, 2001. 164 s. ISBN 80-85866-77-3

• Collège de France
• Sociální kapitál

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre Bourdieu na Wikimedia Commons
• Osoba Pierre Bourdieu ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pierre Bourdieu

• Výňatek z knihy „Teorie jednání“ Archivováno 29. 9. 2007 na Wayback Machine
• Ekonomie symbolických statků^{[nedostupný zdroj]} - „Teorie jednání“, kap. 6.
• (anglicky) HyperBourdieu@WorldCatalogue