Kabylové

V letech 909-971 n. l. zde vládla dynastie Fátimovců založená ˤAbdullāhem al-Mahdī Billahem. Oblasti se tehdy říkalo Ifriqiya (dnešní Tunisko a východní Alžírsko). Po čase dobyla také Egypt a ztratila zájem o Maghreb, který nechala berberským zástupcům tzv. Zíríovcům. Ti vládli až do roku 1018 n. l. Zíríovci se brzy rozštěpili a jejich odnož tzv. Hammadité zůstali v Kabýlii a celém Alžírsku. Hammadité rozvíjeli celou oblast, zakládali města jako např. Bejaia, jejich hlavní město, a Alžír.

V 16. století se oblast dostala pod nadvládu Osmanských Turků, kteří provedli několik vpádů a založili zde vojenské osady.

Celá oblast byla postupně kolonizována Francouzi od roku 1857, navzdory silnému odporu místních obyvatel vedených vůdci jako např. Lalla Fatma n'Soumer, až později Cheikh Mokranisovo povstání v roce 1871. V tomto období byla většina území zkonfiskována od neposlušných kmenů a dána Pieds-noirs – chudým francouzským osadníkům. V této době proběhlo také mnoho zatýkání a vyhoštění původních obyvatel Francouzi, hlavně do Nové Kaledonie. Kolonizace také urychlila migraci obyvatelstva do vnitrozemí Alžírska .

Alžírští imigranté ve Francii vytvořili první stranu podporující nezávislost ve 20. letech 20. století. Messali Hadj, Imache Amar, Si Djilani a Belkacem Radjef myšlenku rychle šířili po celé Francii a Alžírska v 30. letech 20. století a aktivně rozvíjeli bojovníky, kteří se stali zásadními pro boj o nezávislost Alžírska . Během války za nezávislost (1954-1962) byla Kabýlie jednou z nejvíce zasažených oblastí, hlavně díky jejím přírodním podmínkám. Vyzbrojení revoluční Alžířané vedli odpor k francouzskému kolonialismu, National Liberation Front (FLN) rekrutovala několik historických vůdců, včetně Hocina AÏt Ahmeda, Abana Ramdena a Krima Belkacema.

Napětí mezi Kabyly a centrální vládou má několik důvodů. Začalo v roce 1963, kdy se politická strana FFS vedena Hocinem Aït Ahmedem přela o moc se stranou FLN. V roce 1980 proběhlo v Kabýlii několik demonstrací požadujících uznání kabylského jazyka. Této události se dnes říká Berberské jaro, její název byl skutečně inspirován Pražským jarem. Politika legitimace zesílila jako arabské hnutí v Alžírsku v 90. letech 20. století. V letech 1994-1995 nastal školní bojkot označovaný jako „strike of the school bag“. V červnu a červenci roku 1998 po atentátu spáchaném na zpěvákovi Matoubu Lounesovi a v době, kdy zevšeobecňující zákon o užívání arabského jazyka ve všech oblastech vešel v platnost, se v oblasti opět rozhořela nenávist a touha po samostatnosti. V následujících měsících po dubnu roku 2001 (nazvaného Black Spring), hlavní nepokoje – společně s nově vzniklou organizací Arouch - následovalo zabití mladého Kabyly Masinissa Guermaha alžírskou armádou, a postupně ustalo po zesílení některých výhod ze strany prezidenta Abdelazize Bouteflika.