Výmladkový les

Výmladky pařezové i kořenové vyráží olše šedá, jilmy, javor babyka, třešeň, slivoně, akát, topoly, mnoho druhů vrb, rakytník řešetlákový a většina keřů. Téměř výlučně pařezovou výmladnost mají: buk lesní, habr, duby, jírovec maďal, jasan, javory, břízy, olše lepkavá, lípy, hrušně a jabloně, jeřáb břek, jeřáb ptačí, jeřáb muk z jehličnanů zejména tis červený.[1] Pro tvorbu výmladků je důležitá výška pařezů, stáří kmenů, poloha kořenů a jejich hloubka pod povrchem atp.

mladá pařezina

Dominantní část produkce výmladkového lesa tvoří málo kvalitní a hůře zpeněžitelné palivové dříví. V minulosti poskytoval také dříví vhodné na výrobu kolářského zboží (trakaře, dřevěná kola...) a dřevěného nářadí nebo násad. Ačkoliv tento tvar lesa nepřináší ani velký, ani zvláště cenný finanční výnos (ve srovnání s lesem vysokokmenným ve stejných podmínkách), výnos nastává dříve a opakuje se častěji než u lesa vysokého (vysokokmenného). Nízký les je možno za podmínky dosažení vyrovnanosti pěstovat na podstatně menší ploše. Neomezuje tolik okolní zemědělskou produkci a je snadnější na obhospodařování. Velmi dobře odolává škodlivým činitelům jako jsou bořivý vítr, oheň, nebo žír škůdců. Naproti tomu daleko více trpí na pozdní mrazy. V důsledku krátkých, rychle za sebou jdoucích obmýtí klesá kvalita půdy, a tím i výše výnosu. Pouze velmi úrodné, na živiny bohaté půdy, jsou v tomto výjimkou. Proto je tento způsob hospodaření nevhodný pro chudá stanoviště. I na živných půdách nastupuje nejpozději po 2–3 obmýtích při absenci hnojení vyčerpání.[1]

Výmladkový les byl často využíván k pasení dobytka, což částečně zlepšovalo kvalitu půdy, a také ke získávání krmiva tzv. letniny při letním prořezávání.

V souvislosti s přesunem priorit lesního hospodářství od produkce paliva k produkci kvalitního stavebního nebo truhlářského řeziva zájem o výmladkové lesy upadal a tyto tvary byly od počátku 20. století a zejména po 2. světové válce vesměs převáděny na lesy vysokokmenné.

Určitým typem výmladkového lesa jsou vrbovny sloužící produkci košíkářského proutí.

Od počátku 21. století dochází k pomalé renesanci výmladkových lesů zejména v souvislosti s úvahami o pěstování energetické biomasy na zemědělské nebo lesní půdě. V úvahu přicházejí zejména rychle rostoucí kultivary topolů a vrb. Někdy takové výmladkové lesy bývají označovány také jako topolové nebo vrbové plantáže.