Palivové dříví

Palivové dříví (hovorově běžně označováno jako „palivo“[1]) je sortiment surového dříví vznikající nevyhnutelně při výrobě, třídění a druhování kvalitnějších sortimentů. Prakticky se jedná o nejméně kvalitní sortiment dříví určený k energetickému využití. Kvalita se řídí podle příslušných technických nebo odběratelských norem.

Palivové dříví

Palivové dříví se vyrábí ze všech jehličnatých a listnatých dřevin. Dodává se v kůře v tloušťce od 3cm. Polena silnější než 30cm se štípou[2]. Obvykle se třídí dle skupin dřevin (listnaté tvrdé, listnaté měkké apod.). Obvyklá délka je 1m ale vyrábějí se i polena kratší (min. 15cm).

Mimo tradiční hráně rovnaných metrových polen se od 90. let 20. století stále častěji nabízejí také polena konkrétních délek (25, 33 nebo 50cm) a definovaných rozměrů dle druhu topeniště (rozměru kotlových dvířek). Z hlediska porovnání ceny těchto produktů je kromě rozměrů důležitá jejich vlhkost, druhy dřevin a způsob rovnání. Zejména je třeba rozlišovat udané "prostorové" jednotky. 1 metr krychlový ("plnometr") = 0,54 - 0,68 (dle dřeviny a druhu) metru prostorového (prm).

Relativně nová je technologie štěpkování, při které lze za určitých okolností zpracovat na energeticky využitelnou štěpku jak palivové dříví tak také tenčí větve nebo odpad z pilařských provozů.

Chrastí (též roští, klestí, klest nebo chrampejští) jsou drobné suché větve, které se nacházejí na stromech nebo jsou z nich spadlé či ulámané. Používá se k topení, ale má poměrně malou výhřevnost. Pro velkou plochu svého povrchu však snadno vzplane, a proto se hodí na rozdělávání ohně.[3]