Pačule obecná

Rostlina vlhkých tropů, nejčastěji roste v nadmořské výšce 1000 až 2000 m v oblastech s průměrnými ročními srážkami 2200 až 1600 mm, kde období sucha netrvá déle než tři měsíce. Nejlépe se jí daří při průměrných teplotách v rozmezí 23 až 28 °C, avšak toleruje i teploty od 16 po 32 °C, snese krátkodobý pokles k 5 °C, ale nepřežije mráz. Pro optimální růst potřebuje slunné místo s výživnou, vlhkou, ale odvodněnou půdou, která může být slabě jílovitá a její pH se pohybuje od 6 po 6,5. Nesnese podmáčenou půdu, po třech až čtyřech dnech s kořeny ve stojící vodě rostlina uhyne. Počet chromozomů 2n = 32 nebo 64.[1][2][4][5]

Celkový vzhled rostliny (v popředí)

Stálezelený polokeř vysoký 50 až 120 cm se vzpřímenými, chlupatými, bylinnými, mírně čtyřhrannými lodyhami. Jsou porostlé tenkými, vstřícnými, křižmostojnými listy s řapíky 1 až 6 cm dlouhými, které mívají široce vejčité až srdčité čepele dlouhé 5 až 10 cm a široké 3 až 6 cm. U báze jsou klínovité, na vrcholu tupé či zašpičatělé, po okraji jednoduše nebo dvojitě pilovité, zpeřená žilnatina mívá asi pět párů žilek, svrchní strana je řídce chlupatá a tmavší než na spodní, hustě chlupatá.

V listech se vyskytují dva typy olejových žláz, jedny jsou pro chlupy na pokožce (běžné u rostlin čeledi hluchavkovitých) a druhé mezofylové, které mají sekreční buňky asi dvojnásobně větší. Buňka s velkým jádrem a hustou cytoplazmou je obklopena kutikulou, vzniklý olej je obsažen mezi buněčnou stěnou a kutikulou. Buňka je umístěna u cévního svazku sestávajícího z xylémových a floémových prvků.

Květy jsou bílé až nafialovělé a vyrůstají z paždí listů v chlupatých, 15 až 30 cm dlouhých, hustých, válcovitých, klasovitých lichopřeslenech s 10 a více květy. Jsou oboupohlavné, mají stopky 1 až 2 cm dlouhé, 8 mm vejčité až kopinaté listeny a nitkovité listence. Kalich je pětizubý, oboustranně chlupatý, trubkovitý, asi 6 mm velký, po odkvětu se zvětšuje a neopadává. Koruna je bílá, levandulově modrá nebo světle fialová, trubkovitá, asi 1 cm dlouhá, dvoupyská, horní třílaločný pysk je fialový a po okraji bílý, spodní pysk je celistvý, bílý. Dvojmocné tyčinky jsou čtyři, jejich bílé nitky jsou dlouhé asi 8 mm a kulovité prašníky s trikolpátním pylem vystupují z koruny. Pestík velký asi 12 mm je světle fialový a na 6 mm čnělce má dvouklanou bliznu s velkými laloky. Květy produkující nektar jsou opylovány hmyzem.

Plody jsou čtyři eliptické tvrdky sedící ve vytrvalém kalichu. Tvrdka (semeno) je velká 0,5 až 1 mm a má tmavý povrch síťovitě pokrytý tečkami. Semena lze získat obvykle jen z planě rostoucích rostlin.[1][2][4][5][6][7][8]

Rostliny pěstované v kultivaci semena téměř netvoří, množí se vegetativně řízky, které bývají 5 až 10 cm dlouhé a odebírají se ze středních částí polovyzrálých stonků, případně se používají dlouhé 10 až 12 cm se třemi nebo čtyřmi uzlinami a koncovým pupenem. Po zakořenění se za měsíc rozsazují do květináčů a následně se vysazují na stanoviště ve sponu 60 × 60 cm. Při velkovýrobě se někdy sází po třech řízky dlouhé 15 až 20 cm přímo na trvalé stanoviště a později se vyjednotí.[2][6]

Listy se získávají ještě před případným rozvinutím květů. První sklizeň obvykle probíhá za šest až sedm měsíců po výsadbě, další intervaly jsou kratší, dva až tři měsíce; rostliny se přitom ostříhají ve výšce asi 15 cm nad zemí. Největší výnos je z první sklizně, asi 1 t/ha usušených listů, při následných to bývá 0,5 až 1 t/ha. Rostliny se takto využívají po dva až tři roky, pak výnos klesá a nahrazují se novými. Získané listy se i se stonky suší ve stínu na dřevěných regálech nebo betonové podlaze po dva až pět dnů při teplotě do 40 °C, po usušení se listy od stonků oddělí.

Následně jsou, již ve výrobnách oleje, slabě navlhčeny, krátce fermentovány a dlouze sušeny. Při následné parní destilaci se umístí na mřížky nad zahřívanou vodní hladinou a z jímané páry se oddělí požadovaný olej. Výnos a kvalita oleje jsou kromě jakosti listů ovlivněné délkou sušení, způsobem fermentace i destilace. Průměrně se z 1 ha plantáže získá okolo 50 kg oleje, což je nahnědlá, olejovitá, viskózní tekutina se sladce bylinnou, kořeněnou a zemitou, dřevitě-balzamickou vůni. Hlavními chemickými složkami oleje jsou pačuli alkohol, guajen, pačulen a seychellen. Nejkvalitnější olej se získává z nenavlhlých listů sklízených v období dešťů, nejhorší z listů vlhkých po dešti nebo po ranní rose.

Obsažené vonné látky slouží jako fixátor vůně. Používá se v parfémech a mýdlech, stejně jako repelent i pro přehlušení zápachu konzervačních látek užívaných například proti plísním. Používá se i v aromaterapii jako lék k relaxací a při migréně k odstranění nevolnosti a bolesti hlavy, proti ekzému, akné, zlepšuje hojení ran i odpuzuje hmyz, hlavně moly a komáry. Samotná vůně působí těžce, ale v parfémových kompozicích působí většinou svěže. Olej bývá také součásti obětního kadidla.

Éterický olej (nazývaný „pačuli“) vydestilovaný z pačule obecné v průměru obsahuje tyto hlavní látky: 26,7 % pačuli alkoholu, 16,7 % α-bulnesenu, 13,5 % α-guaienu, 8,8 % seychellenu, 4,5 % α-patchoulenu, 4,2 % β-karyofylenu, 2,4 % 5-cadinen, 2,3 % pogostolu, 2,0 % β-patchoulenu, 0,9 % karyofylenoxidu, 0,8 % norpatchoulenolu, 0,7 % p-elemenu, 0,4 % α-gurjunenu, 0,3 % β-pinenu, 0,3 % 1,10-epoxy-a-bulnesenu, 0,2 % cykloseychellenu, 0,1 % α-pinenu, 0,1 % 1,5-epoxy-α-guaienu a další.[2][7][8][9]