Přírodní park Velkopopovicko

Přírodní park Velkopopovicko se nachází ve středních Čechách, v okrese Praha-východ. Zahrnuje katastrální území obcí: Velké Popovice, Kunice – Dolní Lomnice, Řehenice, Kamenice – Ládví a Štiřín. Pokrývá oblast o rozloze 2 127 hektarů.

Krajina je zde velmi členitá, nadmořské výšky dosahují 400 až 500 metrů. Z obou stran je tato oblast lemovaná Křivoveským a Mokřanským potokem, které protékají až 100 metrů hlubokým údolím.[3] Oba potoky jsou přítoky řeky Sázavy a bylo na nich vybudováno několik rybníků. Okolí vodních toků je obklopeno rozsáhlými mokřady. Díky průmyslem téměř nedotčené přírodě, zde nalezneme i zdroje pitné vody v některých z lesních studen. Park je především lesnatý, z většiny zde nalezneme jehličnaté lesy, ale vyskytují se zde i lesy listnaté. Nejvyšším bodem je vrch vysoký 473 m n. m. ležící severozápadně od Lojovic.

Území přírodního parku Velkopopovicko bývá často označováno jako jedna z nejpůvodnějších a nejopuštěnějších krajin východní části Čech.[4] Chráněným územím bylo označeno v roce 1993 vyhláškou okresního úřadu Praha – východ.[4]

První osídlení se datuje již před Kristem, v podobě keltských oppid.[5] V letech 1420 až 1434 byla tato oblast poznamenána husitskými válkami (zánik obce Adamovice).[5] Ochranu bažin tvořily dva potoky – Mokřanský a Křivoveský.[5] S postupně větším zalidňováním se krajina lesů a luk měnila na zemědělsky obhospodařovanou.

Mokřady okolo Křivoveského potoka

Již Keltové objevili pod úrodnou půdou zlatou rudu, a právě její těžba také ovlivnila dnešní podobu krajiny.[5] Těžbou kamene vznikala zatopením lomů jezírka, která můžeme spatřit dodnes a jsou nalezištěm mnoha chráněných živočichů. Oblast byla také využívána pro svou pitnou vodu a proto zde i dnes nalezneme mnoho lesních studánek. Právě díky této pitné podzemní vodě mohl vzniknout v 70. letech 19. století Velkopopovický pivovar, který je stále v provozu.[4] V současné době čerpá pivovar vodu z deseti lesních studní.[4]

Oblast Velkopopovicka spadá dle biogeografického členění pod posázavský bioregion. Nachází se v Česko – Moravské geomorfologické soustavě, podsoustava Středočeská pahorkatina, geomorfologický celek Benešovská pahorkatina a podcelek Dobříšská pahorkatina.[4]

Bohatě geomorfologicky členěný reliéf s oblými kopci a hlubokými údolími nám prozrazuje stáří této krajiny. Dominantní horninou Benešovské pahorkatiny je granitoid středočeského plutonu, který pochází z proteozoika a paleozoika. Žulou protkané remízky ohraničují jednotlivá pole a louky. Půdy zde nalezneme podzolové, hnědé lesní a hnědozemě.[4]

Klima je mírné, přechodné mezi oceánským a kontinentálním. Nadmořská výška (400–500 metrů) je řazena mezi střední nadmořské výšky ČR.

Velkopopovicko spadá do rozvodí Vltavy a Sázavy a je protkáno vodní sítí menších toků: Křivoveský potok, Řepčický potok a potok Mokřanský.[4]

Bukový les

Flora

Vedle rozrazilu horského (Veronica Montana), řeřišnice křivolaké (Cardamine flexuosa), plavuně pučivé (Lycopodium annotinum) nebo vrance jedlového (Huperzia selago), zde nalezneme chráněné druhy jako: kosatec malý sibiřský (Iris sibirica), vstavač májový (Dactylorhiza majalis) či sněženku předjarní (Galanthus nivalis). V lesích na podmáčenách půdách nalezneme rašeliník (Sphagnum) nebo papratku samičí (Athyrium filix-femina). Ze stromů zde najdeme listnaté: buk lesní (Fagus sylvatica), javor (Acer), topol osiku (Populus tremula; i jehličnaté zástupce: smrk (Picea) nebo borovice (Pinus). V Lojovicích roste památný dub letní (Quercus robur), který byl zapsán na seznam památných stromů dne v roce 1983.[4] Houby najdeme především v lesích, příkladem je choroš (Polyporus), kterého bychom našli na pařeze nebo na trouchnivějících stromech; či houby hřibovité (Boletaceae).

Rašeliník

Papratka samičí

Krajina přírodního parku Velkopopovicko je chráněna kvůli krásných dubovým lesům, rozsáhlým mokřadům lemující potoky s čistou vodou, remízkům a loukám, a především rozmanité diverzitě živočichů a rostlin, které zde mají svůj domov. Zdroje pitné podzemní vody jsou také důležitým předmětem ochrany. Ochranu přírodního parku zajišťuje Spolek na ochranu a péči o přírodní park Velkopopovicko (SNOP Velkopopovicko).[6] Mezi hlavní účely tohoto spolku patří: šíření povědomí o parku v širším regionu; ochrana před stavbami, které ohrožují samu podstatu parku; spolupráce se školou na tvorbě vztahu mládeže k parku; či spolupráce s obcí, místními podniky a dalšími spolky.[6]

Krajina je téměř průmyslem nedotčena. Mezi lesy a loukami jsou rozmístěny malé vesničky podhorského rázu s malým osídlením. I z tohoto důvodu je tato oblast turisticky žádaná.  Velké množství polních i lesních cest krásnou přírodou ocení jak pěší turisté, tak i cyklisté. Zejména pak naučná stezka Barona Ringhoffera upoutá krásnými výhledy na malebnou krajinu. Trasa je dlouhá dvacet kilometrů a je na ní rozmístěno deset informačních tabulí. Začíná v Mirošovicích a vede přes Velké Popovice až do Kamenice.[7] Také rozhraní obcí Velké Popovice a Kunice, zvané "Bílý kámen", je turisticky velmi navštěvované. Místo je zajímavé z historického hlediska, vedla zde totiž trasa z Prahy do Vídně, a jelikož se jedná o nejvyšší místo této cesty, byli zde přepřaháni koně cestujících. Dnes slouží jako odpočívadlo a za dobrého počasí je vidět např. hora Říp či pásmo Krkonoš.[7]