Albert Nostic-Rieneck

Pocházel ze šlechtického rodu Nosticů, patřil k falknovské větvi[1] a potomstvu vojevůdce napoleonských válek Jana Nepomuka Nostice (1768–1840).[2] Narodil se v Praze jako starší syn generála Heřmana Nostice (1812–1895), po matce Vilemíně byl spřízněn s knížecí rodinou Auerspergů, byl synovcem dvou rakouských ministerských předsedů Karla Auersperga a Adolfa Auersperga. Do armády vstoupil jako dobrovolník již v roce 1859, zúčastnil se prusko-rakouské války a v roce 1871 dosáhl hodnosti rytmistra, v roce 1873 byl jmenován c. k. komořím. V hodnosti majora se v roce 1881 stal císařským pobočníkem, téhož roku byl přidělen ke dvoru korunního prince Rudolfa a absolvoval s ním cestu do Palestiny. Postupoval v armádních hodnostech a stal se c. k. generálmajorem (1893) a polním podmaršálem (1897).[3] V roce 1899 byl jmenován c. k. tajným radou a v letech 1899–1901 zastával funkci nejvyššího hofmistra následníka trůnu Františka Ferdinanda, k jehož rodině měl blízko i Albertův bratranec Jan Nostic (1847–1915). Jako následníkův nejvyšší hofmistr organizoval Albert svatbu Františka Ferdinanda s hraběnkou Žofií Chotkovou na zámku v Zákupech (1900).[4] V roce 1902 odešel do výslužby. Byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy a čestným rytířem Maltézského řádu.

V roce 1874 se v Praze oženil se svou vzdálenou sestřenicí hraběnkou Selinou Nosticovou (1852–1888), dámou Řádu hvězdového kříže. Měli spolu pět dětí, jediný syn Robert Hugo (1881–1915) padl za první světové války.[5]