Operace Mincemeat

Na podzim roku 1942 ztroskotal poblíž přístavního města Cádiz hydroplán PBY Catalina převážející přísně tajné dokumenty z Anglie na Gibraltar. Při nehodě zahynula celá osádka letounu, a to včetně zásobovacího důstojníka Jamese Haddena Turnera, který byl kurýrem a francouzským agentem. Turner převážel dopis od generála Marka Clarka informující guvernéra Gibraltaru generála Noela Masona-MacFarlenea o příjezdu Eisenhowera na Gibraltar. Turnerovo tělo bylo vyplaveno na pláž poblíž Tarifa a vyzvednuto španělskými autoritami. Když bylo poté tělo vráceno Britům, dopis byl také přiložen. Technici zjistili, že nedošlo k jeho otevření. Němci disponovali v té době prostředky pro přečtení dopisu bez nutnosti otevření obálky, pokud však takto učinili, rozhodli zřejmě o tom, že dopis byl podstrčen a informace v něm obsažená byla falešná; rozhodli se ho tedy ignorovat. Tato vyhrocená událost, která vážně ohrozila celou operaci, podnítila myšlenku pro operaci Mincemeat.

Ke konci roku 1942 bylo plánované vylodění angloamerických jednotek ve francouzské Severní Africe nevyhnutelné; vítězství v tomto tažení bylo očekáváno. Vylodění dostalo název operace Torch (angl. „Pochodeň“). Následovala Casablanská konference v lednu roku 1943, na jejímž setkání se spojenečtí stratégové rozhodli pokračovat v italském tažení.

Ze Severní Afriky mohl být útok proveden buď na Itálii anebo skrze Balkán. Tím by došlo k uvěznění německých jednotek mezi západní spojenecké síly a Sověty. Ovládnutím Sicílie by se Středozemní moře otevřelo spojeneckému loďstvu. Byla by tak možná invaze do kontinentální Evropy. To ze Sicílie činilo očividný strategický cíl. Němečtí stratégové si toho byli taktéž vědomi; Winston Churchill to komentoval slovy: „Jen blázen by nevěděl, že další je na řadě Sicílie.“

Masivní nárůst zdrojů potřebných pro invazi (operace Husky) by byl jistě detekován a Němci by tak odhalili, že se schyluje k nějakému většímu útoku. Pokud by však dokázali Spojenci obelstít Němce ohledně místa, kam bude útok směřován, Němci by poté mohli rozptýlit nebo odklonit značné množství svých jednotek, což by ulehčilo vylodění Spojenců. Toto již bylo praktikováno Brity v bojích o Severní Afriku; byl zřízen příslušný systém pro oklamání nepřítele.

V rámci tohoto systému bylo možné poskytnout informace ohledně falešných formací a podsouvat dezinformace prostřednictvím dvojitých agentů a diplomatických zvěstí.

Při plánování operace Flight Lieutenant Charles Cholmondeley (RAF) navrhl, aby byl mrtvý muž připevněn k nefunkčnímu padáku, vybaven radiostanicí a shozen nad francouzským územím. Cílem bylo přesvědčit Němce o tom, že nalezli vysílačku, o jejíž ztrátě a padnutí do rukou nepřítele nemají Spojenci tušení. Spojenci by poté předstírali, že vysílačka je v rukou spřátelených agentů, což by umožnilo podsouvat dezinformace. Od tohoto návrhu bylo upuštěno a byl označen za neproveditelný; avšak následně se jím začal zabývat Výbor pro kontrašpionážní a klamné operace (Double-Cross System či XX System). Charles Cholmondeley byl jedním z členů tohoto výboru, stejně tak jako korvetní kapitán Ewen Montagu z britského královského námořnictva.

Montagu a Cholmondeley přepracovali původní myšlenku do proveditelného plánu, namísto rádia mělo být použito dokumentů. Výbor pro klamné operace zamýšlel připevnit dokumenty k mrtvému tělu, které by bylo sesláno na poničeném padáku. Němci však v té době věděli, že taktika Spojenců byla nikdy neposílat citlivé dokumenty přes nepřátelské území. Rozhodli se proto učinit z mrtvého muže oběť letecké havárie na moři. Tímto způsobem by nebylo nic podezřelého na tom, že muž je mrtvý již několik dní a transportuje tajné dokumenty. Tělo by poté moře vyplavilo na břeh ve Španělsku. Tamní vláda byla totiž známá svou kooperací s Abwehrem. Britové si byli jisti, že španělské autority dovolí německým agentům prozkoumat cokoliv podezřelého. Montagu udělil operaci kódové označení Mincemeat, neboť se jednalo o dostupné označení a předešlá mise pod tímto označením dopadla úspěšně.

Jak již bylo zmíněno, záměrné podsouvání falešných dokumentů nepříteli nebylo ničím novým. Jedna z prvních zaznamenaných akcí takového typu, známá jako chlebníková lest (z angl. „Haversack ruse“, tedy chlebník či tlumok) se odehrála během první světové války. Britský voják, plukovník Richard Meinertzhagen, nastražil do armádního tlumoku falešné dokumenty, později objevené otomanskou armádou. Dále pak v roce 1942 v Severní Africe, před započetím bitvy u Alam Halfy, bylo tělo umístěno do vybuchlého vozidla v minovém poli. Společně s tělem byla ve vozidle mapa značící fiktivní britské minové pole. Němci se léčkou nechali ošálit a odklonili své tanky z původní cesty na místo s měkkým podložím, kde zapadly.

Ponorka HMS Seraph

Tělo majora Martina bylo oděno do battledressu Královské námořní pěchoty a trenčkotu, poté bylo umístěno do ocelového kanystru naplněného suchým ledem. Při sublimaci suchého ledu vznikl oxid uhličitý, který vytlačil veškerý kyslík, byl tak oddálen proces rozkladu těla. Cholmondeley a Montagu tělo doručili k jezeru Holy Loch ve Skotsku, odtud bylo naloženo na palubu britské ponorky HMS Seraph. Velitel plavidla, poručík Bill Jewell, měl společně se svou posádkou zkušenosti při vykonávání zvláštních operací. Jewell řekl svému mužstvu, že kanystr obsahuje přísně tajné meteorologické zařízení, které bude instalováno poblíž Španělska.

Ponorka vyplula z přístavu 19. dubna, požadované lokace (cca 1 míle od pobřeží města Huelva) dosáhla 30. dubna. Britové věděli, že se v oblasti pohybuje německý tajný agent Abwehru, který byl zadobře s tamními španělskými činiteli.

HMS Seraph se vynořila na hladinu přibližně ve 04:30, Jewell poté nechal kanystr přinést na palubu. Celé posádka se posléze odebrala do podpalubí, na můstku zůstali pouze důstojníci. Nadporučík David Scott (zástupce velitele) instruoval všechny přítomné o detailech akce. Společně poté otevřeli kanystr, oblékli majoru Martinovi záchrannou vestu a připevnili k němu příruční brašnu s dokumenty. Jewell přečetl Žalm 39, ačkoliv pohřební bohoslužba nebyla udaná v rozkazech. Tělo bylo následně svrženo do moře. Půl míle na jih posádka vrhla přes palubu malý nafukovací člun, měl sloužit jako dodatečný důkaz o tom, že došlo k havárii. Kanystr byl převezen dále na oceán, kde byl proděravěn kulometnou palbou, aby se snáze potopil. Kvůli vzduchu uvízlému v izolační vrstvě kanystru se tento pokus ukázal jako marný. Na řadu musela přijít plastická trhavina, která kanystr nakonec potopila (nešlo o součást plánu a Jewell se o tom zmínil až v roce 1991). Jewell poté odeslal telegram svým nadřízeným se slovy: „MINCEMEAT dokončen.“ Tělo nalezl místní rybář José Antonio Rey Maria přibližně v 9:30, to bylo poté převzato místní milicí a přepraveno do nedalekého města Huelva.

Nález těla byl ohlášen agentovi Abwehru, Adolfu Claussovi. Clauss v Huelvě operoval pod krycí identitou zemědělského technika. O tři dny později podal britský námořní atašé působící ve Španělsku zprávu o nálezu těla, informace se poté donesla Komisi pro klamné operace. Tělo majora Martina bylo předáno britskému vicekonzulovi, F. K. Hazeldenovi. Pohřeb se konal 2. května na hřbitově v San Marco, doprovázen vojenskými poctami.

Patolog Eduardo Del Torno byl předvolán, aby provedl ohledání těla. Del Torno ve svém hlášení uvedl: „muž byl po pádu do moře stále naživu, tělo nejeví žádné známky podlitin, smrt nastala díky utonutí, tělo bylo ve vodě mezi 3-5 dny.“ Komplexnější vyšetření nebylo provedeno, jednak díky vlivu britského vicekonzula a také díky tomu, že patolog považoval oběť za katolíka. Martin měl u sebe stříbrný krucifix a medaili se svatým Kryštofem, jeho vojenské známky nesly označení RC (z angl. Roman Catholic = římský katolík).

Montagu zařídil, aby byl major Martin uveden na seznamu padlých britských vojáků. List byl zveřejněn 4. června v The Times. Čistě náhodou se na seznamu objevila další dvě jména důstojníků, kteří zahynuli během letecké nehody na moři, což podpořilo věrohodnost krycího příběhu majora Martina. Stejný výtisk The Times obsahoval také zmínku o skonu známého hollywoodského herce Leslieho Howarda, který byl během letu z Lisabonu do Bristolu sestřelen pilotem Luftwaffe. S cílem podpořit fiktivní skon majora Martina ještě více, námořní velitelství zaslalo námořnímu atašé několik zpráv informující o tajných dokumentech, které major převážel. Atašé byl vyzván, aby dokumenty neprodleně vypátral a přitom nevzbudil podezření ohledně jejich důležitosti. Aktovka byla společně s dokumenty zabavena Španělským námořnictvem, to následně předalo dokumenty generálnímu štábu. Osud dokumentů byl poté nejasný, neboť se zdálo, že zmizely a ani Gestapo nebylo schopné je lokalizovat.

Jak bylo očekáváno, major Karl-Erich Kuhlenthal, služebně nejstarší agent Abwehru ve Španělsku, se osobně s velkou vervou ujal pátrání po dokumentech. Jeho vyšetřování rozvířilo mezi Španěly takový rozruch, že plukovník José López Barrón Cerruti, služebně nejstarší člen tajné policie a zanícený fašista, započal s hledáním po ztracené aktovce. Zpráva o dokumentech se donesla do centrály Abwehru v Německu. Wilhelm Canaris, velitel Abwehru, byl požádán, aby přesvědčil Španěly o vydání dokumentů. Podplukovník Ramón Pardo Suárez lokalizoval dokumenty a zařídil jejich předání do rukou Němců. Španělé dokumenty vysušili a Pardo je poté zanesl na Německou ambasádu, kde si je vyzvedl Wilhelm Leissner, šéf Abwehru v Madridu. Odtud byly dokumenty za pomoci rádio vysílačky sděleny nadřízeným v Berlíně, písemná kopie společně s fotkami následovala o několik dní později.

Původní dokumenty byly vráceny zpět do obálek za použití obráceného postupu vysoušení. Britský atašé obdržel dokumenty 13. května, byl ujištěn o tom, že nic nechybí. Když byly písemnosti posléze podrobeny analýze britskými experty, bylo potvrzeno narušení obálek a jejich otevření. Dalším ujištěním byla dešifrovaná depeše zaslaná skrze Enigmu. Churchill byl proto neprodleně informován se slovy: „Mincemeat spolknut i s navijákem.“

Snaha, kterou Montagu společně se svým teamem vložil do vybudování Martinovi identity, se vyplatila. Němci zaznamenali a uvěřili všem osobním detailům. Povšimli si data na autobusovém lístku a vyvodili, že Martin musel letět z Británie na Gibraltar. Ironií je, že jejich zpráva o vyšetřování obsahovala špatné datum, kdy k nehodě došlo (27. dubna namísto 22. dubna). Usoudili proto, že k nehodě došlo 28. dubna a to i přes pitevní zprávu poukazující na to, že tělo bylo k 30. dubnu ve vodě již několik dní. Němci si však tohoto rozporu nevšimli a anulovali tak svou vlastní chybu.

Joseph Goebbels, jenž ovládal plynule angličtinu, četl The Times každý den. Měl o zmíněné zprávě pochybnosti, což podotkl ve svém deníku, otevřeně na to však neupozornil. Adolf Hitler byl přesvědčen o věrohodnosti dokumentů, což posílilo jeho obavy o danou oblast. Nesouhlasil s Benitem Mussolinim, který věřil, že Sicílie bude tím nejpravděpodobnějším místem pro invazi. Hitler tvrdil, že jakýkoliv útok na Sicílii bude jen klamný manévr.

Němci přesměrovali značnou část obranných linií do Řecka, Sardinie a na Korsiku, namísto původně zamýšlené Sicílie. Současně britské jednotky Commandos začaly vyvíjet aktivity směřované proti Řecku. Věhlasný generál Erwin Rommel dorazil do Řecka, aby tam převzal velení. Ze Sicílie do Řecka byla přemístěna skupina tzv. Räumboote (německé označení pro odminovací a minovací čluny) a byla vybudována tři dodatečná minová pole podél řeckého pobřeží. Současně byly do Řecka přesunuty tři tankové divize – jedna z Francie, další dvě z východní fronty. Poslední zmíněný tah byl pravděpodobně tím rozhodujícím,^[zdroj?!] neboť se tak snížil německý odpor proti Sovětům v bitvě u Kursku. Ovlivnění událostí na východní frontě nebylo britskými plánovači zamýšleno ani předvídáno.

Dne 9. července Spojenci zaútočili na Sicílii (operace Husky). Němci zůstali po následující dva týdny přesvědčeni, že hlavní útok bude směřován na Sardinii a Řecko. Ponechali tak sicilské obranné síly mimo akci až do doby, kdy bylo příliš pozdě. Nařídili pouze výsadek třetího pluku první divize Fallschirmjäger, jejíž parašutisté se 12. července snesli na ostrov ve snaze zastavit postupující Osmou armádu. Ewen Montagu byl za účast v operaci povýšen na důstojníka řádu britského impéria (OBE). Charles Cholmondeley byl povýšen na člena řádu britského impéria (MBE) pro zosnování celého plánu.

Úspěch operace Mincemeat způsobil, že Němci později ignorovali skutečné dokumenty, které se jim dostaly do rukou. Mezi ně například patří:

• Dva dny po začátku Bitvy o Normandii v červnu 1944 Němci objevili opuštěné vyloďovací plavidlo vyplavené na pláž v Normandii. Plavidlo obsahovalo přísně tajné dokumenty odhalující zamýšlené cíle v dané oblasti. Hitler měl za to, že jde o podvod a dokumenty ignoroval. Věřil, že hlavní invazní vlna přijde skrze Pas de Calais.

Alfred Duff Cooper byl britský diplomat, který během druhé světové války zastával několik vysoce postavených pozic. V roce 1950 vydal špionážní román jménem „Operation Heartbreak“. Příběh se zaměřuje na plán Spojenců nastražit mrtvolu muže poblíž pobřeží Španělska. Záměr byl připevnit k oběti falešné dokumenty za účelem zmatení Němců. Cooper s tímto námětem přišel sám, avšak jeho publikace přitáhla příliš mnoho pozornosti a lidé zainteresovaní do celé operace začali otevřeně promlouvat. Povyk přitáhl britský tisk, což dalo za vznik bouřlivým zvěstem, britská tajná služba se proto rozhodla, že nejlepším krokem bude zveřejnit skutečný příběh. Ewen Montagu si na víkend odskočil od své činnosti soudce a sepsal knihu s názvem „Muž, který nikdy nebyl“ (The Man Who Never Was). Publikace se rázem stala bestsellerem a v roce 1956 vznikl film se stejným názvem. Film byl obohacen několika dramatickými prvky, které se v knize neobjevují. Jde například o německého agenta v Británii snažícího se ověřit identitu majora Martina, načež Montagu s týmem je vždy o krok napřed. Ponorka zobrazená ve filmu nesla označení P219, tedy HMS Seraph, ta byla v období 1954/55 stále ve službě.

V roce 1977 Montagu publikoval druhou knihu s názvem „Beyond Top Secret ULTRA“, ve které vzpomíná na tajné operace, které podnikl během války. Kapitola 13 se krátce zmiňuje o operaci Mincemeat, včetně detailů neuvedených v předchozí knize.

Na identifikační kartě majora Martina byla ve skutečnosti fotka zaměstnance MI5, Ronnieho Reeda. Dle Montagova tvrzení mohl být Reed Martinovým dvojčetem. Tělo majora Martina však bylo pohřbeno na hřbitově Nuestra Señora de la Soledad v Huelvě. Postupem doby, kdy se z operace Mincemeat stala legenda, zůstává otázkou, kdo je na tamním hřbitově skutečně pohřben.