Sardinie

Sardinie je po Sicílii druhý největší ostrov ve Středozemním moři a jeden z 20 regionů Itálie. Nachází se západně od italského poloostrova, jižně od francouzského ostrova Korsika. Je to jeden z pěti italských regionů s určitým stupněm domácí autonomie, udělené jim zvláštním zákonem. Oficiální název regionu je Autonomní oblast Sardinie. Název je dvojjazyčný v italštině a sardinštině: Regione Autonoma della Sardegna / Regione Autònoma de Sardigna. Dělí se na čtyři provincie a metropolitní město Cagliari. Region má rozlohu 24 100 km² a přes 1,6 miliónu obyvatel. V regionu se mluví kromě italštiny také sardinštinou a ve městě Alghero katalánštinou.

Sardinie
Regione Sardegna
Satelitní snímek Sardínie

znak

vlajka
Geografie
Hlavní městoCagliari
Souřadnice40° s. š., 9° v. d.
Rozloha24 100 km²[1]
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 663 286 (2015[2])
Hustota zalidnění69 obyv./km²
Správa regionu
Nadřazený celekItálie Itálie
Druh celkuregion
Podřízené celky4 provincií (Nuoro, Oristano, Sassari, Sud Sardegna) a Metropolitní město Cagliari
377 obcí
GuvernérChristian Solinas (PSd’Az)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2IT-88
NUTSITG2
Oficiální webwww.regione.sardegna.it
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Sardinie je jedním z nejstarších geologických útvarů v Evropě. Ostrov byl osídlen různými imigračními vlnami od pravěku až do nedávné doby. První lidé, kteří se usadili na Sardinii během svrchního paleolitu a mezolitu, přišli z kontinentální Evropy.

Historii Sardinie můžeme rozdělit do těchto období:

Nuragická civilizace

Pevnost nuraghe

Zajímavým obdobím historie Sardinie byla tzv. nuragická civilizace – období asi od roku 1500 př. n. l. Vesnice byly tehdy stavěny kolem kulaté věže – pevnosti, zvané nuraghe (obvykle v množném čísle nuraghes v angličtině a nuraghi v italštině). Tyto věže byly často opevněny a rozšířeny cimbuřím. Kmenové hranice hlídaly menší vyhlídkové Nuraghy postavené na strategických kopcích, odkud byl výhled na jiná území. Nuraghů se v Sardinii zachovalo asi 7000. Rozsah, složitost a územní rozšíření těchto budov svědčí o bohatství, nashromážděného nuragskými Sardinci, o jejich technologickém pokroku a o složitosti jejich společnosti, V té době byla Sardinie centrem několika obchodních cest a byla důležitým dodavatelem surovin, jako je měď a olovo, které byly stěžejní pro výrobu té doby. Důkaz o obchodu s jinými civilizacemi té doby dokládá několik artefaktů (např. hrnce), pocházejících až z Kypru, Kréty, pevninského Řecka, Španělska a Itálie, které byly nalezeny v nuragických lokalitách. To svědčí o rozsahu obchodních vztahů mezi nuragickými lidmi a jinými národy v Evropě i mimo ni.

Od konce 13. století byla Sardinie pod vládou Aragonie. Ostrov byl častým cílem útoků muslimských pirátů ze Severní Afriky a ještě v roce 1798 bylo více než 900 obyvatel odvlečeno do otroctví nájezdníky z Tuniska.[3] Španělsko o Sardinské království definitivně přišlo v roce 1714 během války o dědictví španělské ve prospěch rakouské monarchie, která zas území roku 1720 vyměnila se savojským vévodou za Sicílii. Území savojského vévody dostalo název Sardinské království, i když mu vládla savojská dynastie a jeho centrem byl Piemont. Po sjednocení Itálie bylo 18. února 1861 vyhlášeno zřízení Italského království a piemontsko-sardinský král Viktor Emanuel II. byl prohlášen italským králem.

Geografie

Krajina je zde rozmanitá: najdeme tu hory, lesy, pláně, neobydlená území, potoky, skalnatá pobřeží i dlouhé písečné pláže.

Ostrov je značně hornatý s členitým pobřežím, které je dlouhé 1 849 km. Nejvyšším vrcholem je Punta La Marmora (1 834 m) v masivu Gennargent. Oblast zahrnuje hlavní ostrov Sardinie a okolní ostrovy, mimo jiné např. Sant'Antioco, San Pietro, Asinara, La Maddalena a Caprera.

Politika

V čele regionu stojí guvernér (Presidente), jenž je volen v přímé volbě na pětileté funkční období. Guvernér je zároveň hlavou regionální vlády (Giunta), jež se v současnosti skládá ze třinácti ministrů (Assessori). Nyní je guvernérem Christian Solinas za Sardinskou stranu akce.[4]

Legislativním sborem je Regionální zastupitelstvo (Consiglio Regionale), které má 60 členů a je voleno poměrným systémem. Volby probíhají společně s volbou guvernéra jednou za pět let.

Výsledky posledních voleb do regionálního shromáždění (únor 2019)

Koalice Strana Hlasy Mandáty
Abs. %
CDX Liga severu 81 421 11.4 8
Sardinská strana akce 70 434 9.9 8
Forza Italia 57 430 8.0 5
Sardinští reformisté 36 299 5.1 4
Bratři Itálie 33 716 4.7 3
Sardegna20Venti 29 473 4.1 3
Unie středu 26 948 3.8 3
Občanské hnutí Sardinie 11 689 1.6 1
Fortza Paris 11 611 1.6 1
Ostatní strany 11 333 1.6 0
Středopravice celkem 370 354 51.9 36
CSX Demokratická strana 96 235 13.5 8
Svobodná a rovná Sardinie 27 077 3.8 2
Progresivní oblast 22 671 3.2 3
My, Sardinie 20 011 2.8 2
Společná budoucnost 18 750 2.6 2
Sardinie společně 17 566 2.5 1
Ostatní strany 12 350 1.7 0
Středolevice celkem 214 660 30.1 18
Hnutí pěti hvězd 69 573 9.7 6
Ostatní strany 59 415 8.4 0
Celkem 706 020 100 60

Architektura

Borutta – kostel sv. Petra, Sorres (románská arch.)

Základním kamenem ve vývoji románských architektonických forem byla bazilika San Gavino[5] v Porto Torres.  Mezi další významné stavby patří katedrály Sant'Antioco di Bisarcio[6] v Ozieri, klášter San Pietro di Sorres v Boruttě, San Nicola di Ottana,[7] palatinská kaple Santa Maria del Regno[8] z Ardary a další. Pokud jde o vojenskou architekturu, v tomto období byly postaveny četné hrady na obranu území. Z počátku 14. století pochází opevnění a věže Cagliari, které navrhl Giovanni Capula.

Co se týče gotiky, nejstarším katalánským gotickým kostelem na Sardinii je svatyně Panny Marie z Bonaria.[9] Také v Cagliari byla v téže době postavena uvnitř katedrály aragonská kaple. V první polovině 15. století byl postaven skutečný gotický klenot, komplex San Domenico, jehož součástí byl kostel a klášter. Při náletech v roce 1943 byly téměř kompletně zničeny, dochovala se pouze křížová chodba. Dalšími díly byly kostely San Francesco of Stampace (z nichž zůstala jen část kláštera), Sant'Eulalia a San Giacomo. V Algheru začala v druhé polovině patnáctého století stavba kostela San Francesco a v šestnáctém století Katedrály Panny Marie[10].

Krypta Katedrály Nanabevzetí Panny Marie v Cagliari (baroko)

Renesanční architektura, i když je málo zastoupena, zahrnuje pozoruhodné stavby, jako je např. katedrála San Nicola di Sassari[11] (pozdně gotická, ale se silným renesančním vlivem), kostel Sant'Agostino di Cagliari[12] (navrhl Palearo Fratino), kostel Santa Caterina v Sassari[13] (navrhl Bernardoni, žák Vignola), katedrála San Nicola di Bari v Sassari, kostel San Michele[14]v Cagliari a také tzv. Katedrála Cagliari (Katedrála Nanebevzetí Panny Marie), přestavěná mezi sedmnáctým a osmnáctým stoletím.

Počínaje devatenáctým stoletím bylo na ostrově postaveno několik významných staveb ve stylu neoklasicismu. Mezi nejvýznamnější postavy tohoto období patří architekt Gaetano Cima z Cagliari, jehož díla jsou rozeseta po celém sardinském území. Vedle děl Cimy stojí za zmínku díla Giuseppe Cominottiho (Palazzo a Občanské divadlo v Sassari) a Antonia Cana (dóm Santa Maria di Betlem v Sassari[15] a katedrála Santa Maria della Neve v Nuoro[16]). Ve druhé polovině devatenáctého století byl v Sassari postaven neogotický palác Giordano[17] (1878), který je jedním z prvních příkladů revivalismu na ostrově.

Svatyně p. Marie z Bonaria (gotika)

Zajímavou realizací eklektického stylu, vzniklého spojením obrozeneckých a secesních vlivů, je radnice v Cagliari, dokončená na počátku dvacátého století. Nástup fašismu silně ovlivnil architekturu na Sardinii ve dvacátých a třicátých letech 20. století: zajímavými počiny z té doby jsou nové obce Fertilia, Arborea a město Carbonia, jeden z největších příkladů racionalistické architektury.

Turistika

Kromě mnoha památek navštěvují turisté hornato-skalnatou oblast Aggius (5 km SZ od Tempia) se stometrovými oblými monolity. Lákavé možnosti tu mají horolezci. Na severním pobřeží u Capo Testa se nalézá pás 60–90 m vysokých, oblých balvanových kup, přístupných z moře i pobřeží. Lezecké stěny se zvedají z moře a pláží v Golfo di Orosei u Cala Gonone a jižněji u Cala Fuili a Cala Luna. Efektní červené skalní stěny vystupující přímo z vody u Arbatax (poblíž Tortoli) se pro svou zvětralost využívají méně. V provincii Oristano je archeologické naleziště starobylého města Tharros. Přístup je nejčastěji lodí z Itálie anebo z Korsiky přes Bonifácký průliv.

Více než 1/4 území ostrova je ekologicky chráněna. Ostrov má tři národní parky a deset regionálních parků.

Fotogalerie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sardinie na anglické Wikipedii.

  1. http://www.sardegnastatistiche.it/cartaidentita/
  2. Popolazione residente al 1° Gennaio 2015 per età, sesso e stato civile [online]. Istat [cit. 2015-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-20. (italsky)
  3. Christian Slaves, Muslim Masters: White Slavery in the Mediterranean, the Barbary Coast and Italy, 1500–1800. Robert Davis (2004). s.45. ISBN 1-4039-4551-9.
  4. Composizione. Regione Autonoma della Sardegna [online]. 2019 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. (v italštině)
  5. Bazilika di San Gavino [online]. 2018-07-26 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (česky)
  6. Sant'Antioco di Bisarcio. www.sardegnaturismo.it [online]. 2015-11-20 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (italsky)
  7. San Nicola - Ottana. www.sardegnaturismo.it [online]. 2015-11-20 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (italsky)
  8. Basilica di Santa Maria del Regno, Ardara. Tripadvisor [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (anglicky)
  9. Santuario e Basilica di Bonaria: Cestovní průvodce Ara.cz. ara.cz [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online.
  10. PANORAMAS.CZ. Katedrála Panny Marie - Alghero. www.virtualtravel.cz [online]. [cit. 2022-03-18]. Dostupné online. (česky)
  11. Fotogalerie Sardinie -kouzelný ostrov s bohatou historií - Sassari-průčelí katedrály Duomo San Nicola - č. 191290 | Turistika.cz. www.turistika.cz [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online.
  12. LITTERA, Marta. Chiesa di Sant’Agostino [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (italsky)
  13. Chiesa di Santa Caterina (Sassari) - All You Need to Know BEFORE You Go. Tripadvisor [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
  14. Castello di San Michele. www.sardegnaturismo.it [online]. 2015-11-20 [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
  15. Santa Maria di Betlem. www.sardegnaturismo.it [online]. 2015-11-20 [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
  16. Cattedrale Santa Maria della Neve | Port of Olbia. portodiolbia.info [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online.
  17. Palace Giordano Apostoli Sassari Sardinia Italy Editorial Photo - Image of giordanol, piazza: 112893931. www.dreamstime.com [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.