Oldřich Frolík

Oldřich Frolík (11. dubna 1909 – 26. ledna 1943, KT Mauthausen) byl jedním z podporovatelů výsadku Anthropoid. Pro Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše připravoval zbraně, staral se jim o výzbroj a o munici. Spolu se svojí manželkou Barborou zajišťoval pro parašutisty i úkryt.

Oldřich Frolík
Oldřich Frolík na průkazkové fotografii
Narození11. dubna 1909
Úmrtí26. ledna 1943
KT Mauthausen
Příčina úmrtípopraven zastřelením (ranou do týla[1])
BydlištěPraha 4 - Michle, Kvestorská ulice čp. 337
Povoláníkovodělník
ZaměstnavatelJanečkova továrna (zbrojovka) v Praze na Pankráci
Partner(ka)Barbora Frolíková (rozená Kvasničková[1])
DětiKvěta Frolíková, Jitka Frolíková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Oldřich Frolík se narodil 11. dubna 1909.[2] Za protektorátu bydlel se svojí ženou Barborou Frolíkovou (rozenou Kvasničkovou[1]) v Praze - Michli v Kvestorské ulici.[2] Pracoval jako kovodělník[3] v Janečkově továrně v Praze na Pankráci.[2] V době protektorátu pracoval v Janečkově zbrojovce i Frolíkův spolupracovník, blízký přítel a člen odboje[1] - Otakar Šrámek.[1] [p 1]

Odbojová činnost

Po 15. březnu 1939 se Frolík zapojil do protiněmeckého odboje.[2] Společně se svými přáteli Jaroslavem Pechmanem, Janem Zelenkou-Hajským a kapitánem Karlem Pavlíkem náležel (v rámci sokolské odbojové organizace) do radikální frakce.[2] Ta se nazývala "Říjen" a její členové se hodlali ve své protiněmecké činnosti orientovat především na diverzní (záškodnickou) činnost.[2]

A byl to právě Otakar Šrámek, kdo "přivedl" Oldřicha Frolíka k parašutistům (viz dále).[1] V roce 1942 se Frolík stal jedním z důležitých podporovatelů paravýsadku operace Anthropoid.[2] [p 2] Frolík - dělník v pražské zbrojovce - byl (v rámci spolupráce se skupinou Anthropoid) předurčen k tomu, aby se jeho příslušníkům staral především o jejich zbraně, tj. prováděl servis týkající se munice, zbraní ale i výbušnin.[2] Kromě toho Oldřich Frolík zároveň zajišťoval pro parašutisty i úkryt.[2] (Jejich byt sloužil jako shromaždiště parašutistů.[1]) Zejména tato stránka jeho ilegální činnosti představovala pro Oldřicha a jeho manželku Barboru značné riziko.[2] (Navíc manželé Frolíkovi v té době měli dvě malé dcery Květu a Jitku.[2]) [p 3]

Statek bratří Vojtěchovských
Statek bratří Vojtěchovských na dobové fotografii[6]

Během února roku 1942 se Jozef Gabčík s Janem Kubišem seznámili s bratry Otakarem a Miroslavem Šrámkovými i s Oldřichem Frolíkem a docházeli na statek bratří Vojtěchovských v Praze - Strašnicích.[6] V místech, kde se nyní (2018) na teritoriu Prahy 10 nachází sídliště se za protektorátu (na adrese "Ke Strašnické 13, Praha 10 – Strašnice"; v letech 1940 až 1943 se ulice jmenovala Katteho, německy Kattestrasse) rozkládal statek bratrů Vojtěchovských - Miloslava a Jiřího. [p 4] Miloslav Vojtěchovský - činovník strašnického sokola[7] - tady provozoval zámečnickou dílnu a také autoopravnu nákladních přívěsů.[7] Prostory statku byly jako stvořené pro ilegální aktivity:[4]

Pokus o zatčení

Přibližně čtyři měsíce po atentátu (ten se uskutečnil 27. května 1942) na zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha přišlo gestapo na stopu Oldřicha Frolíka. Trojice zasahujících důstojníků:

  • SS-Hauptscharfuhrer kriminální asistent Alois Gruber[1]
  • Oberscharführer SS - kriminalista a tlumočník gestapa Ernst Hoenig[1];
  • Příslušník gestapa Alfred Keller;

zahájila dne 15. září 1942 v jeho bytě domovní prohlídku.[2]

Po vstupu příslušníků gestapa začal tlumočník Hoenig vyjednávat s Frolíkem v kuchyni.[2] Dvojici mužů doplňoval Gruber, který stál těsně u Frolíka s Hoenigem.[2] Frolík sdělil zasahujícím příslušníkům gestapa, že půjde bez odporu, jen dodal, že si vezme kabát.[2] Akce, která následovala potom, trvala maximálně 30 sekund.[2] Z kapsy kabátu Frolík obratem tasil svoji zde ukrytou nabitou zbraň[3] a ihned zahájil na překvapené důstojníky gestapa přesnou palbu.[2]

Alois Gruber utrpěl pod krkem střelné poranění hrudníku a (nejspíše v důsledku proražení aorty) vykrvácel.[2] Ernstu Hoenigovi způsobily těžké zranění tři výstřely, které mu roztříštily čelist a výstřel čtvrtý, který mu prostřelil stehno (a ještě poranil pánevní kost).[2] Oba dva dříve jmenovaní byli na místě mrtvi.[3] Jediný Alfred Keller (lehce zasažený do podbřišku) se stačil před palbou zachránit rychlým útěkem[1] a ukrytím, byl nicméně neakceschopný, ale nepovedený zátah gestapa přežil.[3]

Gestapo při následné zevrubné prohlídce bytu Frolíkových nalezlo bombu. Ta byla podobná té, kterou použili Jozef Gabčík s Janem Kubišem při atentátu na zastupujícího říšského protektora. Dále byla také nalezena odnímatelná[1] ramenní opěrka ze samopalu "Sten gun"[3] Jozefa Gabčíka. V důmyslně ukryté skrýši pak gestapo objevilo i značný arzenál zbraní a munice.[2]

Na útěku

Oldřich Frolík se svojí manželkou Barborou unikli po přestřelce s gestapem ze svého bytu. K pokračování v útěku použili (bez rozpaků[1]) nejspíše automobil samotného zasahujícího gestapa.[2] Nějakou dobu po útěku se ukrývali v krejčovství Františka Silovského na adrese "Na bojišti 7, Praha 2 - Nové Město.[2] [p 5]

Prozrazení

Frolíkův přítel - Otakar Šrámek nebyl v odboji sám.[1] Vedoucím odbojové skupiny byl i jeho bratr Miroslav Šrámek.[1] Když byl jeho bratr zabit, Otakar se nějakou dobu skrýval v ilegalitě.[1] Nakonec jej (zcela fyzicky i psychicky vyčerpaného) vypátrali a zajistili čeští četníci.[1] Gestapo vyvinulo na Šrámka psychický nátlak s tím, že pokud nebude Frolík včas dopaden, bude třicet Šrámkových příbuzných zastřeleno a pět set českých rukojmí předáno do koncentračního tábora.[1] Navíc gestapo dalo Šrámkovi i jeho manželce Anně falešný slib beztrestnosti výměnou za dopis, ve kterém Šrámek Frolíkovi nabídne "bezpečný úkryt".[1] Šrámek na hru gestapa přistoupil, dopis napsal, ale nakonec stejně skončil v koncentračním táboře.[1] Jeho manželka Anna byla ještě nějakou dobu vyslýchána, ale nakonec byla propuštěna na svobodu (a bedlivě sledována gestapem).[1] [p 6]

Zatčení, věznění, výslechy, rozsudek, ...

Druhý pokus o zatčení Frolíka již gestapo neponechalo náhodě a podílel se na něm kriminální inspektor protektorátní policie - konfident gestapa - Jaroslav Panenka[2], kterému Frolík důvěřoval.[3] [p 7] Dne 23. září 1942 vylákal Panenka Oldřicha Frolíka na ulici. Součástí léčky, do níž se tak Frolík dostal, bylo celkem asi sto mužů z řad protektorátních policistů a gestapa, kteří byli rozmístěni v okolí. I napodruhé se Oldřich Frolík tvrdě bránil, když mu došly náboje bojoval pěstmi[3], ale nakonec byl udolán přesilou osmi mužů.[2][3]

Společně s Oldřichem Frolíkem byla zatčena i jeho žena Barbora Frolíková. Oba pak byli převezeni do pankrácké věznice.[2] Po sérii tvrdých výslechů byli vězněni v Malé pevnosti v Terezíně.[2] Dne 8. ledna 1943 byli oba v nepřítomnosti odsouzeni stanným soudem k trestu smrti a poté byli zařazeni do lednového transportu do KT Mauthausen.[2]

Dne 26. ledna 1943 v 16.15 byla v KT Mauthausen nejprve popravena Barbora Frolíková (ve věku 32 let) a zhruba o půl hodiny později (v 16.49) byl pak následně popraven (střelou do týla[1]) i její manžel Oldřich Frolík (ve věku 33 let).

Dovětek

Dcery manželů Frolíkových (V době smrti rodičů byla starší Květa Frolíková šestiletá, mladší Jitce Frolíkové byly pouhé tři roky.) byly vězněny v internačních táborech[3] v Praze na Jenerálce, ve Svatobořicích a Plané nad Lužnicí.[2] Byly dány na převýchovu.[5]. Konce druhé světové války se obě dožily.[2] Po druhé světové válce Květu a Jitku vyhledali příbuzní ze strany Frolíkových[5] a dále je pak vychovávala sestra Oldřicha Frolíka.[5] Květa žila v Švédsku a Jitka ve Švýcarsku.[5] Stýkaly se, ale jejich vztah byl již od dětství velmi komplikovaný.[5] Jitka zemřela v roce 2003 a Květa před rokem 2009.[5]

  • Frolíkovi - rodinné album
  • Barbora
  • Květa a Jitka
  • Oldřich

Pamětní deska
Pamětní deska v Kvestorské ulici v Praze 4

Ve čtvrtek dne 13. září 2018 v 17.00[8] byla na vnějším plášti domu v Kvestorské ulici (na adrese: Kvestorská 337/5, 140 00 Praha 4 - Michle)[9][8][10], kde za protektorátu bydlel Oldřich Frolík se svojí manželkou Barborou Frolíkovou, za přítomnosti představitelů městské části Praha 4 (a badatele a spisovatele Jiřího Padevěta) slavnostně odhalena pamětní deska.[8][10] O instalaci této pamětní desky se zasloužila Iniciativa A, Československá obec legionářská (ČsOL), MČ Praha 4 a Rota Nazdar[9][8]

„ ... jen si vezmu kabát ...“ // v tomto domě žili obětaví sokolští odbojáři / Barbora a Oldřich / Frolíkovi // Oldřich Frolík jako zbrojíř pomáhal / odboj. skupině Říjen i výsadku ANTHROPOID. / Na tomto místě 15.9. 1942 sám zneškodnil / tříčlenné zatýkací komando gestapa / a s manželkou přešel do ilegality. / Po zradě byli manželé zatčeni, / krutě mučeni a zavražděni 26. 1. 1943 / v KT Mauthausen

—nápis na pamětní desce, [10]

Odkazy

Poznámky
  1. Janečkova zbrojovka se za protektorátu nacházela podél dnešní ulice Budějovická, zhruba v úseku vymezeném na jedné straně křížením ulic "Budějovická x Na Pakráci" a na druhé straně křižovatkou ulic "Budějovická x Hanusova".[4] (Kousek odsud se také nachází ulice Kvestorská.) Za druhé světové války zbrojovka vyráběla pro Wehrmacht a Luftwaffe pumy, nosiče pum a jejich příslušenství, motory ale i další - drobné - součástky.[4] Za protektorátu se tady pracovalo i na vývoji střelných zbraní a motocyklů.[4] Továrnu vedl až do své smrti (4. června 1941) český konstruktér, vynálezce, průmyslník a zakladatel firmy JAWA František Janeček.[4] (Po jeho smrti firmu vedl Jaroslav Frei. Podle jeho poválečné výpovědi byla výroba v továrně často záměrně sabotována.[4]) V továrně byl kromě Oldřicha Frolíka zaměstnán i jeho přítel Otakar Šrámek a další z podporovatelů parašutistů Stanislav Albrecht.[4]
  2. Mezi další podporovatele parašutistů patřil i spolupracovník Oldřich Frolíka Josef Hejhal a jeho mnaželka Kateřina Hejhalová.[4] Ti bydleli v dnes (2018) již přestavěném domě na adrese "Jemnická 343/9, Praha 4 – Michle" (v letech 1941 - 1945 se ulice jmenovala Karlova, německy Karlsgasse).[4] Protektorátní policií byl Hejhal zadržen už v roce 1939 paradoxně za to, že vyhrožoval německému kapelníkovi oběšením.[4] Tato "epizoda" skončila pro Hejhala bez následků a nejspíše přispěla i k tomu, že se Hejhal zapojil do protiněmeckého odboje.[4] Byl zatčen v roce 1942, vězněn v Malé pevnosti Terezín a 26. ledna 1943 (ve stejný den, jako byli popraveni manželé Frolíkovi) popraven v KT Mauthausen společně se svojí manželkou, která o jeho odbojové činnosti prokazatelně věděla.[4]
  3. Barbora Frolíková (přezdívaná Betynka) jezdila se svými malými dcerami (s kočárkem) do Kostela sv. Cyrila a Metoděje. Tím "kryla" svoji ilegální činnost: vozila parašutistům jídlo a pití.[5]
  4. Miloslav Vojtěchovský byl 15. května 1942 zatčen gestapem.[7] Byl popraven 30. června 1942 na Kobyliské střelnici v Praze.[7] Spolu s ním byl zatčen i jeho bratr Jiří Vojtěchovský.[7] Pro nedostatk důkazů ale gestapo Jiřího Vojtěchovského muselo propustit.[7] Manželka Miloslava Vojtěchovského - Marianne Vojtěchovská (rozená Schlafová * 1914) byla deportováno do Terezína a pak do KT Auschwitz, kde 11. listopadu 1942 zahynula.[7]
  5. V dnes již neexistujícím domě (objekt se za protektorátu nacházel zhruba v místech, kde dnes (2018) stojí budova Dopravního podniku Hlavního města Prahy[2]) na adrese "Na Bojišti 7, Praha 2 - Nové Město" (za protektorátu se ulice jmenovala Walstatt) bydlel František Silovský (* 15. listopadu 1888).[7] Na jaře roku 1941 z jeho bytu vysílal radiotelegrafista Otto Linhart z radiostanice Sparta I.[7] V roce 1942 se na této adrese ukrýval Oldřich Frolík. Po jeho zatčení (23. září 1942) byl zatčen i František Silovský. Silovský byl popraven ve stejný den jako manželé Frolíkovi (26. ledna 1943). Manželka Františka Silovského - Marie Silovská (* 7. října 1898) zahynula v Terezíně dne 16. srpna 1944.[7]
  6. Funkci styčného důstojníka mezi českou policií a gestapem vykonával policista Jaroslav Ženatý.[4] Ten bydlel za protektorátu ve vile v Praze - Hodkovičkách na adrese "Nad Lesem 119/8, Praha 4 – Hodkovičky" (německy se ulice jmenovala Überm Walde).[4] V září 1942 mu gestapo nařídilo pátrat po uprchlém Oldřichu Frolíkovi a na jeho dopadení dostal "lhůtu".[4] Po jejím uplynutí mělo být na pět set Čechů odesláno do různých koncentračních táborů.[4] Po Frolíkově dopadení byl Ženatý vystaven provokaci gestapa, uvězněn v Terezíně, ale druhou světovou válku nakonec přežil.[4]
  7. Kriminální inspektor protektorátní policie Jaroslav Panenka (* 1. února 1908) bydlel na adrese "Nad Kuliškou 587/1, Praha 5 – Košíře" (za protektorátu se ulice jmenovala "Nad Turbovou").[7] V případě zatýkání Oldřicha Frolíka aktivně spolupracoval s gestapem.[7] Nebyl ovšem postavou jednoznačně zápornou, protože také prokazatelně pomáhal štábnímu kapitánu Václavu Morávkovi tím, že jej informoval o připravovaných akcích gestapa.[7] Jaroslav Panenka byl po skončení druhé světové války zatčen a souzen mimořádným lidovým soudem (MLS).[7] Trest smrti, který dostal, byl vykonán v Praze dne 22. října 1948.[7]

Reference
  1. OLDŘICH FROLÍK: Další hrdina z 294 pomocníků parašutistů, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. [online]. www.frolikovi.estranky.cz, 2012-04-20 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.
  2. HAMPEJS, Martin. Operace Anthropoid: Jen si vezmu kabát, řekl Frolík gestapákům. Pak začal střílet [online]. Lidovky.cz, 2017-05-24 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.
  3. GRIFFON. Oldřich Frolík, zapomenutý hrdina Operace Anthropoid [online]. 2018-02-15 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  4. PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Oldřich Frolík, Barbora Frolíková). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 455, 460, 464, 471, 705.
  5. Barbora Frolíková roz. Kvasničková + Jitka a Květa Frolíková [online]. www.frolikovi.estranky.cz, 2012-04-20 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.
  6. Čvančara, Jaroslav a Stegbauer, Jiří. [ https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000064275&local_base=NKC Akce atentát]. Praha: Magnet-Press, 1991. 126 stránek, Text a foto - strana 77; ISBN 80-85110-77-6. Poznámka: Dokumentární fotografie s textem podávají svědectví o atentátu na říšského protektora R. Heydricha.
  7. PADEVĚT, Jiří. Tři králové - odbojová činnost legendární skupiny a vysílací místa radiostanic Sparta I a Sparta II (rejstřík osob: Frolík Oldřich). 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 169 s. ISBN 978-80-200-2677-4. S. 22, 41, 58.
  8. Odhalení pamětních desek - Oldřichu Frolíkovi a dalším odbojářům [online]. www evensi COM, 2018-09-14 [cit. 2018-09-18]. Čtvrtek 13. září 2018 17:00 až čtvrtek 13. září 2018 18:00. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-18.
  9. ROGNER, Roman. Praha 4 uctila památku českých vlastenců [online]. www Praha 4 CZ, 2018-09-14 [cit. 2018-09-18]. Dostupné online.
  10. ŠMEJKAL, Pavel. Pamětní deska Barbora a Oldřich Frolíkovi [online]. www vets cz, 2018-09-13 [cit. 2018-09-18]. Umístění: Praha 4, Kvestorská 337/5; Centrální evidence válečných hrobů: není evidován. Dostupné online.

Literatura

Související články

Externí odkazy
  • PADEVĚT, Jiří. Krvavá léta 1938 - 1953: Oldřich Frolík – Jeden z největších hrdinů operace Anthropoid [online]. 2018 Seznam.cz, a.s., 2018-03-05 [cit. 2018-03-09]. Účinkoval: Jiří Padevět; Režie: Martin Krušina ; Kamera: Janek Rubeš; Střih: Vláďa Šimek; Grafický design: Lukáš Veverka; Produkce: Lucie Dřízhalová. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.