Ladislav Vaněk

Od mládí aktivní člen Sokola, postupně stoupal v jeho hierarchii. V roce 1935 se stal náčelníkem Milíčovy župy ve Vyškově.[6] V roce 1939 už patří k ústřednímu náčelnictvu Sokola, v roce 1940 několikrát zatčen brněnským gestapem, propuštěn na svobodu bez vznesení obvinění. Je pravděpodobné, ale nikoli prokázané, že už předtím, než založil Jindru, spolupracoval s gestapem.[7] Člen sociální demokracie.[6]

Po zatýkání představitelů Sokola v létě 1941 zůstal Vaněk jako náčelník štábu a poslední člen Sokolské revoluční rady jako jediný na svobodě v ilegalitě a vytvořil ze zbývajících sokolských struktur organizaci Jindra, která se podílela na domácím odboji. V roce 1942 se od sokola Jana Zelenky-Hajského dozvěděl o myšlence atentátu na Heydricha, nesouhlasil s ním [7] a napsal depeši exilové vládě v Londýně, žádající kromě legitimizace atentátu i jeho odvolání, odložení nebo změnu cíle.[8]

Vaněk byl 4. září 1942 zatčen pražským gestapem, tvrdě vyslýchán a později sepsal na gestapu sedmatřicetistránkový protokol Jak jsem chtěl zabránit atentátu, kde vyzradil organizační strukturu odboje.[9] Poté pomáhal usvědčovat dopadené členy Sokola a další osoby. Nebyl transportován do koncentračního tábora, ale do konce války byl vězněn v sídle gestapa, v Petschkově paláci.[7]

V roce 1945 (v době Pražského povstání) se Vaněk postavil do čela správy Petschkova paláce. Vojenskému veliteli Prahy Vasiliji Nikolajeviči Gordovovi a důstojníkům sovětské Směrš předal cenné zajatce, pochytané gestapáky, mimo jiné např. generála Waffen-SS Willyho Weidermanna, velitele protiparašutistického oddělení Wilhelma Leimera, kriminálního vrchního tajemníka Williho Abendschöna, úředníka pražského gestapa Otto Galla, konfidenta gestapa Jaroslava Nachtmanna, Dresse, úředníka gestapa Alfreda Jägera a další, kteří byli odesláni do Sovětského svazu a zpět do Československa už kromě Nachtmanna nebyli vráceni. Vaněk později v 60. letech svědčil ve prospěch Nachtmanna, tehdy již spolupracovníka StB, a udržoval styky s bývalými konfidenty a gestapáky. Po roce 1945 se stal sekčním šéfem Ministerstva školství, později znovu učil na gymnáziu. U tzv. čestného soudu Obce sokolské byl obviněn, ale případ nebyl dořešen.[7]