Náboženská filozofie

Náboženská filozofie je filozofickým myšlením, které je inspirované určitým náboženstvím. Taková filozofie může mít od náboženství různou vzdálenost - může jít o filozofické výboje kněžích a teologů takového náboženství (třeba i propagační a apologetické), ale i o myšlení zcela nezávislých filozofů, kteří jen respektují základní koridor, který náboženství vymezuje. V dějinách filozofie spadá do této kategorie většina autorů a škol, jen malá skupina novověkých filozofů se z tohoto vymezení vylomila. Sporná je otázka starořeckých a starořímských filozofů. I oni byli začasto ovlivněni řeckým a římským náboženstvím, přesto se většinou za náboženské filozofy neoznačují, případně se mezi nimi rozlišují ti, kdo tradičnímu náboženství podléhali více (např. orfisté) a ti, kdo se mu vzdálili (zejm. sokratovská linie). Ve východních filozofiích je pevné spojení s náboženstvím tradicí a nelze dokonce ani narýsovat přesnou hranici mezi myšlením náboženským a filozofickým. V evropské filozofii sehrála zásadní roli křesťanská filozofie - celá pozdně starověká a středověká evropská filozofie (patristika, scholastika) spadá do této kategorie. Ovšem i v novověku se rozvinula - vedle někdy nepřátelsky naladěné filozofie osvícenské a moderní - křesťanská filozofie, ať ta více navazující na staré systémy myšlení a spjatá s katolickou církví (novotomismus), nebo více nezávislá (Pierre de Chardin, křesťanský existencialismus, křesťanský anarchismus atp.). Podobné je to i v jiných náboženstvích, stále se nachází dost myslitelů, kteří si přejí uchovat své myšlení v jejich širším rámci.

Hlavní představitelé

Reference

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.