Paulo Freire

Paulo Reglus Neves Freire (19. září 1921 – 2. května 1997) byl brazilský pedagog a filozof, byl předním obhájcem tzv. kritické pedagogiky, nejvíce je znám svou knihou Pedagogika utlačovaných (Pedagogia do Oprimido), která je považována za jeden ze základních textů kritického pedagogického hnutí.[1][2][3]

Paulo Freire
Narození19. září 1921
Recife
Úmrtí2. května 1997 (ve věku 75 let)
São Paulo
Alma materFaculdade de Direito do Recife
Povoláníučitel, spisovatel, básník-právník, ekonom, filozof a pedagog
ZaměstnavateléUniverzita São Paulo
Ženevská univerzita
University of Campinas
University of Oldenburg
OceněníUNESCO Prize for Peace Education (1986)
čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu (1991)
Řád za kulturní zásluhy (2011)
honorary doctor of the University of Brasília
Politická stranaDělnická strana
Nábož. vyznáníkatolicismus
Webwww.pedagogyoftheoppressed.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis
Paulo Freire, 1963.

Freire se narodil 19. září 1921 rodině střední třídy v Brazílii ve městě Recife. Osobně se seznámil s chudobou a hladem během Velké hospodářské krize třicátých let. V roce 1931 se rodina přestěhovala do města Jaboatão dos Guararapes, kde byly náklady na živobytí nižší. 31. října 1934 zemřel jeho otec.[4] Zkušenosti z mládí předurčily jeho obavy o chudé a pomohly mu dojít k pedagogické filozofii. Sám uvádí, že chudoba a hlad vážně ovlivňovaly jeho schopnost učit se. Tyto zkušenosti ho dovedly k rozhodnutí věnovat svůj život zlepšování životů chudých: "Nerozuměl jsem ničemu, dokud jsem měl hlad. Nebyl jsem hloupý, nebyl to nedostatek zájmu. Zkušenosti mi ukázaly vztah mezi společenskou třídou a znalostmi." Ekonomická situace rodiny se nakonec zlepšila.

Freire studoval od roku 1943 právnickou fakultu na univerzitě v Recife. Studoval také filozofii, konkrétněji fenomenologii a psychologii jazyka. Přestože byl přijat do advokátní komory, nikdy nepracoval jako právník. Místo toho pracoval jako učitel na středních školách, kde učil portugalštinu. V roce 1944 se oženil s kolegyní Elza Maia Costa de Oliveira, měli spolu pět dětí a pracovali společně.[5]

Freire tvrdí, že systém vzdělávání ve Třetím světě musí být moderní. Neměl by se vracet k předkoloniální tradici, ale zároveň má být antikoloniální, tedy nepřebírající slepě euroamerické vzorce. Odmítá tzv. "bankovní model" vztahu učitele a žáka (v němž učitel ve své představě posílá na prázdný účet žákovy mysli hodnoty), který podle něj blokuje kreativní potenciál žáka.

Literatura
  • Coben, Diana (1998), Radical heroes. Gramsci, Freire and the Politics of Adult Education, New York: Garland Press.
  • Darder, Antonia (2002), Reinventing Paulo Freire: A Pedagogy of Love, Boulder: Westview.
  • Elias, John (1994), Paulo Freire: Pedagogue of Liberation, Florida: Krieger.
  • Gadotti, Moacir (1994), Reading Paulo Freire. His Life and Work, Albany: SUNY Press.
  • McLaren, Peter (2000) Che Guevara, Paulo Freire and the Pedagogy of Revolution, Maryland: Rowman & Littlefield.
  • Mayo, Peter (2004, 2008), Liberating Praxis. Paulo Freire's Legacy for Radical Education and Politics, Westport, Connecticut: Praeger; Rotterdam and Taipei: Sense.
  • Roberts, Peter (2000), Education, Literacy, and Humanization Exploring the Work of Paulo Freire, Westport, Connecticut: Bergin & Garvey.
  • Torres, Carlos A and Noguera, Pedro (eds) (2008), Social Justice Education For Teachers. Paulo Freire and the Possible Dream, Rotterdam and Taipei: Sense.

Odkazy

Reference
  1. The New Observer [online]. Justinwyllie.net [cit. 2012-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-16. (anglicky)
  2. Sima Barmania. Why Paulo Freire's "Pedagogy of the Oppressed" is just as relevant today as ever [online]. Blogs.independent.co.uk, 2011-10-26 [cit. 2012-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-30. (anglicky)
  3. Paulo Freire and informal education [online]. Infed.org, 2012-05-29 [cit. 2012-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
  4. FREIRE, Paulo. Letters to Cristina: reflections on my life and work. New York, NY: Routledge, 1996. Dostupné online.
  5. Kritické listy 26, Pedagogika utlačených. www.kritickemysleni.cz [online]. [cit. 2017-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-16.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.