Muchova nadace

Nadace působí ve prospěch Muchovy správní rady (Mucha Trust).[1] Tato správní rada vystupuje právně jako jediný majitel kolekce Muchovy rodiny, což je největší a nejobsáhlejší sbírka veškerých prací Alfonse Muchy na světě.[1] [p 1] [p 2] Předsedou správní rady (prezidentem) Muchovy nadace je John Mucha, syn Jiřího Muchy a vnuk Alfonse Muchy.[1][p 3]

Muchova nadace má honorární [p 4] patrony, kterými jsou:[1]

• Jeho královská výsost (HRH) Landgrave Moritz z Hesse,[p 5]
• Lord Gerard Menuhin,
• Ivan Lendl,
• Sir Tom Stoppard a
• Jeho jasnost (HSH) princ Schwanzenberský.[p 6]

Sbírka díla Alfonse Muchy se skládá z litografických prací (hlavně plakátů a dekorativních panelů), olejomaleb, pastelů, kreseb, fotografií, nákresů, soch, knih a šperků, jakož i veškerého intelektuálního majetku souvisejícího se sbírkou.[1] Muchova nadace byla založena s cílem chránit umělecký odkaz[6] Alfonse Muchy, zachovat v celistvosti rodinnou sbírku Alfonse Muchy, zpřístupnit jeho díla veřejnosti[6] a propagovat po celém světě jeho práci především pořádáním výstav a osvětovou činností.[1][6] Dalším z úkolů Muchovy nadace je zajištění důstojného prostoru pro trvalé umístění a prezentaci Slovanské epopeje a to v Praze, aby tak bylo splněno přání jejího tvůrce – Alfonse Muchy.[6] Muchovu nadaci je možno kontaktovat prostřednictvím Muchova muzea v Praze.[1]

Od vzniku Muchovy nadace do konce února roku 2020 zorganizovala tato instituce přes sto výstav po celém světě (a zároveň provozuje v Praze stálé Muchovo muzeum).[3] Část výstav je uvedena v následujícím chronologickém výčtu:[1]

• 1993 – Barbican Art Gallery, Londýn[1]
• 1994 – Pražský hrad, Praha[1]
• 1994 – Kunsthalle Krems, Krems / Rakousko[1]
• 1995 – Nadace Mona Bismarck, Paříž[1]
• 1995 – Majoritní retrospektivní turné po Japonsku, putování do deseti měst v průběhu 18 měsíců[1]
• 1997 – Muzeum Calouste Gulbenkian, Lisabon[1]
• 1997 – Muzeum umění a řemesel, Hamburk[1]
• 1997 – Hotel de Ville, Grand-Place, Brusel[1]
• 1998 – Hlavní americké retrospektivní turné zahájené v muzeu umění v San Diegu a následně v průběhu osmnácti měsíců putující do osmi míst v severní Americe[1]
• 1999 – Museum of Foreign Art, Riga[1]
• 2000 – City Art Centre, Edinburgh[1]
• 2001 – Rupertinum Museum, Salcburk[1]
• 2002 – Putovní výstava po Tchaj-wanu – Tchaj-pej, Kao-siung a Tchaj-čung[1] [p 7]
• 2003 – Museum Villa Stuck, Mnichov[1]
• 2003 – BR-Han Museum, Berlín[1]
• 2003 – Puškinovo státní muzeum, Moskva[1]
• 2004 – Kunsthal, Rotterdam[1]
• 2010 – Putovní výstava „Apoteóza lásky“ po České republice[6] (Obecní dům v Praze,Kutná Hora, Plzeň, Ostrava a Liberec)[4]
• 2010 / 2011 – Výstava nazvaná „Alfons Mucha“ obsahovala 150 děl z japonské sbírky Doi [p 8] a muzea města Sakai u Ósaky (Japonsko) obohacených o díla (v rámci zápůjčky) z Česka a Francie.[4]