Mo Jen

Mo Jen se narodil do zemědělské rodiny v městečku provincie Šan-tung. Jeho dědeček zakoupil pole (1,5 ha) a z toho důvodu byla rodina označena za kapitalisty. Rodiče pak během tzv. Velkého skoku pracovali v kalírně oceli a později byli odesláni na převýchovu. Mo Jen vyrůstal s babičkou a byl vyloučen ze školy. V jedenácti pracoval s dobytkem a poté v továrně na zpracování bavlny. Těžký život v dětství se pak projevoval v jeho literárním díle.

Na konci kulturní revoluce, v roce 1976, vstoupil do čínské armády, která mu zajistila lepší společenské postavení. Jako voják v roce 1981 napsal svůj první román Průsvitná mrkev. V 80. letech se věnoval studiu evropské kultury. Hlásí se ke spisovatelům jako David Herbert Lawrence, Ernest Hemingway, Franz Kafka, James Joyce, Heinrich Böll, Albert Camus, Günter Grass, ale především William Faulkner a Gabriel García Márquez, kteří silně ovlivnili jeho tvorbu. Během reforem Teng Siao-pchinga mu bylo umožněno publikovat a od roku 1984 i vyučovat na katedře literatury Vojenské kulturní akademie. V románech odsuzuje korupci a centrální plánování, přesto je považován za spisovatele blízkého Čínské komunistické straně. Je místopředsedou Svazu čínských spisovatelů.[3] Ve svém projevu se pozitivně vyjadřoval o Mao Ce-tungovi. Z tohoto důvodu bylo udělení Nobelovy ceny za literaturu v roce 2012 považováno za kontroverzní.[4] Je propagátorem četby světové literatury v Číně. Na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2009 prohlásil, že literatura může překonávat bariéry, které oddělují země a národy. Jako pseudonym si zvolil slovo nemluv - říká, že se vyjadřuje otevřeněji, než by čínská společnost přála. Slovem "nemluv" jej také napomínali rodiče jako malého chlapce v době kulturní revoluce.

Mo Jen

• 1981 – Průsvitná mrkev
• 1984 – Radost – třinácti příběhů (anglicky 2002)
• 1987 – Rod rudého čiroku (anglicky 1993)
• 1993 – Země alkoholu (anglicky 2000, česky 2015 v překladu Denise Molčanova, vyd. Mladá fronta)
• 1995 – Česnekové povídky (anglicky 1995)
• 1995 – Krev a mlíko (anglicky 2005, česky 2013 v překladu D. Molčanova, vyd. Mladá fronta): Na příběhu malého chlapce je zobrazen historický vývoj Číny ve 20. století. Popisuje pád císařství, občanskou válku, napadení Japonskem, boj komunistů s Japonci i Čankajškem, hladomor, kulturní revoluci a 80. léta.[5]
• 2002 – Hlavně se zasmát (poprvé vyšlo anglicky)
• 2006 – Strasti životů a smrtí (anglicky 2008)
• 2012 – Wa (vyšlo jen čínsky)
• 2013 – Santalová smrt
• 2016 – Velký třesk, (česky 2016 v překladu Denise Molčanova, vyd. Dauphin)

11. října 2012 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Při udělení Švédská akademie ocenila, že "dokáže s halucinačním realismem spojovat lidové příběhy, dějiny a současnost". Dostal ji jako druhý Číňan po Kao Sing-ťienovi, který žije v emigraci ve Francii a jeho knihy jsou v Číně zakázány. Udělení ceny kritizoval obhájce lidských práv Tcheng Piao. Čínský spisovatel Ma Jian, žijící v Londýně, odsoudil Mo Jena za nedostatek solidarity se zakázanými čínskými autory a mlčení k osudu čínských disidentů. Naopak oficiální deník Žen-min ž’-pao Mo Jenovi k udělení ceny blahopřál. Druhý den po udělení ceny se však Mo Jen v prvním rozhovoru s médii vyslovil za propuštění vězněného disidenta Liou Siao-po, nositele Nobelovy ceny za mír z roku 2010.[8]

Mo Jen mluví pouze čínsky. Román Strasti života a smrti obsahuje přes 500 000 čínských znaků, které psal inkoustem a štětcem pouhých 42 dnů.