Krásný sloh

Krásný sloh nebo krásný styl je označení pro specifický umělecký sloh z období české gotiky v letech 1380–1420, který dozníval ještě po husitských válkách ve 40. letech 15. století. V širším smyslu ho lze považovat i za rozvinutou středoevropskou variantu gotického slohu, označovaného německy jako "weicher Stil" (měkký styl), jehož představitelem byl v Čechách mistr Theodorik. Krásný styl spojuje smyslovou stránku zobrazovaného výjevu se stránkou duchovní. Objevuje se především v malířství a sochařství, ponejvíce v tvorbě madon a piet. Vyznačuje se idealizujícím a kultivovaným výrazem tváří, štíhlými a často esovitě prohnutými postavami s oděvem splývajícím v bohatých záhybech.[1] Mimořádný rozvoj českého gotického umění té doby ovlivnili vedle domácích umělců i umělci povolaní z Francie, Itálie a Německa.[2]

Roudnická madona

Krásný sloh ovlivnil i tehdejší architekturu, která navazovala na činnost dvorské stavební huti Petra Parléře. Projevilo se to formálním vytříbením stavebních článků a neobvyklými klenebními útvary, jak to najdeme zejména v Kutné Hoře na stavbách chrámu sv. Barbory, kaple Božího těla, kostela Nejsvětější Trojice i Vlašského dvora.[3][4] Také česká knižní malba měla pozoruhodnou úroveň, jak to dokazují především iluminované rukopisy vytvořené pro krále Václava IV.[2]