Adorace Páně z Hluboké

Původní umístění není známo. V 19. století byl obraz ve vlastnictví kněžny Eleonory Schwarzenberské v Hluboké nad Vltavou. Ze státního zámku Hluboká přešel do vlastnictví Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích. Obraz byl silně přemalován renesančním malířem roku 1516. Při restaurování roku 1930 (J. Bělohoubek) byly odstraněny pouze nejhrubší přemalby. Antonín Matějček, který obraz viděl před rokem 1950[1], proto konstatuje špatný stav a nemožnost zhodnocení. Současná podoba je výsledkem restaurování v letech 1968-1969 (Národní galerie v Praze, V. Frömlová).[2]

Tempera na křídovém podkladu na desce ze smrkového dřeva potažené plátnem. Deska je sestavena ze sedmi prken o šířce 14–17 cm spojených kolíčky, celková velikost je 129 × 98 cm.[3]

Obraz, považovaný za rané dílo Mistra Třeboňského oltáře nebo dílny, byl pravděpodobně součástí křídlového oltáře. Rozměrově odpovídá Ukřižování z kaple sv. Barbory u Třeboně[4], které rovněž pochází z dílny MTO. V minulosti byl zřejmě vystaven vysokému žáru, který způsobil vznik četných velmi drobných puchýřků, ve kterých je malba poškozena až k podkladu. Díky přemalbám však zůstaly velmi dobře zachované inkarnáty. S Třeboňským oltářem se zcela shoduje v konstrukci desek, podkladové vrstvě a v technice malby (podkresba červenou hlinkou a jemná rytá kresba v drapériích, světlé inkarnáty na podkladové bělobě bez barevných podmaleb, zářivé lazury a mimořádný cit pro barevnost, virtuózní malba sienou v polostínech, zlacení na černém polimentu, stejný charakter svatozáří).[5]

Ústřední postavu Panny Marie, sklánějící se nad Ježíškem v jesličkách, provází vlevo klečící a gestikulující Josef. Panna Maria klečí na brokátové podušce v prosté dřevěné chýši. Je oblečena v modrém plášti s červeným rubem, který je na hlavě přehrnut a zakrývá vlasy. Drapérie je modelována v dlouhých svislých záhybech, které potlačují hmotnost protáhlé figury. Dokonalost malby odhalilo až restaurování v 60. letech. Podle Pešiny[6] křehký půvab Mariiny ženské tváře, měkkost modelace tvaru téměř tajícího ve světle, barevná harmonie a zářivost lazur dokonce převyšuje úroveň Třeboňského oltáře. Typika tváří - ženská s jemným nosem a mírným podbradkem a vousatá tvář Josefa, stejně jako charakter skalnaté krajiny se zakrnělými stromy, pestrými ptáky a detaily odpozorovanými z přírody, odpovídá jiným dílům Mistra třeboňského oltáře.[7],[8]

Chýše je znázorněna ze tří různých pohledů v nedokonalé perspektivě, která ale přesto vyvolává dojem hlubokého prostoru. V krajině, která ještě připomíná díla Mistra vyšebrodského oltáře, jsou na pravé straně dvě dvojice pastýřů v různých prostorových plánech, které znázorňují minulé děje: Zvěstování a putování k Betlémské chýši. V horním rohu je anděl Zvěstování s nápisovou páskou „Ecce ego annun[t]io vobis Gaudium“,[pozn. 1] Pasoucí se zvířata, symbolizující Starý (kozel) a Nový zákon (ovce), doplňuje dvojice vepřů, krav a hlava osla a vola v chlévě za jesličkami.[9] Hlavní postavy Marie a Josefa jsou znázorněny v hieratické perspektivě jako proporčně větší.

Dítě, které je celé zavinuto v plenkách připomínajících rubáš a leží v dřevěných jesličkách ve tvaru rakve, odkazuje na budoucí Ježíšovu mučednickou smrt. Obraz představuje nový ikonografický typ, který se vyvinul ze starší scény Narození Ježíše pod vlivem dobových mystických proudů v církvi (Vidění sv. Brigity Švédské, 1380).[10] Podle tohoto výkladu Marie rozpoznala božství Ježíše po jeho narození a začala ho spontánně uctívat. Jedná se tedy o tzv. devoční obraz určený k podnícení zbožnosti věřících.[11]